Miluji zhasnutý kinosál, emoce, které proudí mezi publikem a společnou katarzi. Vybírám si filmy, které se nelehce popisují, většinou se nedají najít v kinech s popcornem a diváci, kteří na ně chodí se už z dálky poznávají. Má cesta profesionálního diváka vedla od populárně-vědeckých filmů na Academia filmu v Olomouci přes filmy pro děti a mládež na Zlínském filmovém festivalu až k ekologicky zaměřeným dokumentům na Ekofilmu. Každé publikum mě něco naučilo. Z každého festivalového týmu jsem si odnesla jasnější představu, co mě baví a všechno jsem to vložila do dramaturgické přípravy sekce Proti proudu na Febiofestu.
Baví mě hledat nové autory, oslovovat je ke spolupráci. Moje práce obnáší dlouhou introvertní přípravu, nakoukání stovky filmů a pak následuje hektická doba při uvádění hostů, debatách s publikem a novináři. Ale když to všechno skončí, rozdají se ceny, sroluje se červený koberec, zažívám nepopsatelnou úlevu a chuť zajít si do kina.