Tendence navracet se ke kořenům stále nabývá na síle ve všech oblastech našeho života a ovlivňuje dokonce i péči o zemřelé. Zde si cestu razí takzvaný zelený pohřeb, který může působit velmi extravagantně, ve skutečnosti však navazuje na dlouhou tradici. Přírodní pohřeb dokonale symbolizuje cykličnost života, vrací tělo zpátky do země v jeho přirozeném stavu, a tak nezatěžuje životní prostředí. Právě naopak, díky obohacení půdy prospívá jiným formám života!

V dnešní době do svého těla dostáváme velké množství chemikálií, které jsou nejčastěji skryty v potravinách, kosmetických přípravcích i čisticích prostředcích. Tento neblahý koloběh mnohdy nekončí ani po smrti. Například při balzamování je tělo napuštěno až devíti litry balzamovacího roztoku, jehož základ tvoří formaldehyd, který je Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny řazen mezi karcinogeny skupiny 1. Moderní péče o mrtvé se tak stává velmi dobrým byznysem, který však neprospívá přírodě ani ničemu živému v ní.

Tradici přírodního pohřebnictví přeťala válka

Velká revoluce v pohřebnictví se odehrála na americkém kontinentu ke konci 19. století v důsledku občanské války. Masivní vypuknutí smrtelných spalniček, žluté zimnice a cholery doslova spustilo panickou hrůzu z rozkládajících se těl i z jejich zápachu, který byl mylně považován za viníka šíření nemocí. V důsledku toho bylo přírodnímu pohřebnictví na několik desetiletí odzvoněno. Nové hygienické a protiepidemické požadavky spustily rozsáhlý koloběh balzamování a položily tak stavební kameny pohřebního průmyslu, jak jej známe dnes. Až v posledních letech nabývá na síle přesvědčení, že balzamování mrtvých je ve většině případů zbytečné a navíc i ekologicky a ekonomicky nevýhodné – jeho výsledkem jsou takzvané zelené pohřby.

Úleva pro přírodu i pozůstalé

Pro zelené pohřby je typická nejen absence toxických chemikálií, včetně balzamovacího roztoku, ale i fosilních paliv v případě kremace či náhrobků zanechávajících ekologickou stopu. Naopak mezi povolené atributy patří biologicky odbouratelné rakve a urny. Ty jsou nejčastěji vyráběny z přírodního, neupraveného a organického dřeva, proutí, papíru, lepenky či bavlny, a to vždy zcela bez barev a laků. Tyto materiály se poměrně rychle rozpadnou a navíc půdu obohatí o živiny. Přírodní pohřeb tak podporuje zachování a obnovu biotopu, uchovává přírodní zdroje, omezuje emise uhlíku, a dokonce i významně chrání zdraví pracovníků pohřební služby. Běžnou součástí přírodních pohřbů také bývá velmi intimní a osobitý obřad v kruhu jen těch nejbližších, zahrnující mnohé smysluplné rituály, které stmelují pozůstalé a navrací jim jejich klid a psychickou sílu.

 

Zrod nového života

Zajímavou alternativou zelených pohřbů jsou takzvané bio urny, které jsou vyrobeny z celulózy a kokosových vláken a obsahují substrát se semínkem borovice, jinanu, dubu, buku, javoru nebo jasanu. Do spodní části urny se sype popel zemřelého, který se tak zároveň stává hnojivem pro strom. Urny se následně sází na přírodních hřbitovech, které se časem mění v nádherný les.

Zelené pohřby jsou již v drtivé většině států legální a jsou jim vyhrazeny buď samostatné hřbitovy, nebo takzvané zelené úseky v rámci konvenčních hřbitovů. Přestože je přírodní pohřebnictví oblíbené zejména na západě, i v České republice se mají zájemci kam obrátit. První český přírodní hřbitov, rozvíjející pohřbívání u kořenů stromů nebo jiných rostlin, vznikl v roce 2014 v Praze Ďáblicích a další česká města na sebe nenechala dlouho čekat.

foto: Shutterstock, zdroj: Dr. Axe