Tantra pro Daniela Odiera znamená především tradici, která vznikla v Kašmíru. "Tan" zde představuje úplnost. Definuje se tak jóga, která nás pobízí, abychom splynuli s jednotou. "Tra" zde značí nástroj. Tantra je tedy nástrojem celistvosti jógy. Rozhovor Daniel Odier poskytl spisovateli a dokumentaristovi Viliamu Poltikovičovi v rámci realizace jeho filmu Příběh tantry.
Co tantru odlišuje od jiných duchovních praktik a co je pro ni specifické?
Myslím, že specifikem je záměr experimentálního života, vůle k lásce a pojetí skutečnosti jako nespolehlivé. To je velice důležité, poněvadž se tak vyhýbáme všem puritánským aspektům, které obvykle s sebou náboženství přináší. A každé vyznání, ať už se podíváme na kterékoliv, je prudérní a politické. V tantrickém hnutí je cosi velmi anarchistického. Neboť rozbilo všechen duchovní zákon, duchovní mravnost, aby si uchovalo pouze vědomí. A vědomí naprosto stačí. Pochopitelně tam, kde vědomí chybí, je užitečné řídit se pravidly. Avšak pokud vědomí máte, jde o cosi velice zastaralého a překonaného. Prostě žádná pravidla nepotřebujete.
A právě proto se v tantrických textech říká, že tantra je cesta hrdinů, poněvadž nemáme ve zvyku fungovat bez pravidel. Nejsme zvyklí na tuhle neuvěřitelnou svobodu. Je tedy opravdu výzva jít právě tudy. Potřebujete k tomu spoustu odhodlání, odvahy i praxe. Potřebujete ale také nevědět, protože nevíte-li, jste tváří v tvář životu čerství. A to dává vyrůst citu pro pozorování. Musíte pochopit, o co jde, a tak všechny vaše smysly, váš rozum i vaše tělo jsou vůči skutečnosti otevřené. A vy se, tak jako dítě, pokoušíte čemusi porozumět. Později ale své zkušenosti nenecháte ztvrdnout do čehosi, co příliš voní jistotou. Jde tedy o věčné dobrodružství, kdy jdete stále dál a vaše cesta nikdy nekončí.
Tvořivé spojení ženského a mužského protikladu znázorňují milující se božstva (zdroj: Nový Fénix)
Dalším specifikem tantriků je asi to, že nejsou příliš idealističtí. Nemyslí si, že lze vymýtit všechno utrpení v nás ani na planetě. Jsou mnohem prostší a jejich otázkou je, zda je opravdu nutné tolik strádat. A říkají, že ne. Mohli bychom se trápit mnohem méně. Nemají ale onu grandiózní ideu, jejíž očekávání vás může zcela vykolejit. Je tu následující plán: Můžeme-li být spontánnější, svobodnější, radostnější a můžeme-li více žasnout nad krásou věcí, udělejme to a později uvidíme.
Způsobila ve vás tantra nějakou změnu?
Jednou jsem poprosil svou učitelku Lalitu, zda by mne nenaučila něco o čakrách. Podívala se na mne a řekla, že čakry nemám. Trochu mi tím vyrazila dech, a tak jsem se jí zeptal, co tedy vlastně mám? Odpověděla mi, že mám jen uzly pnutí. Začal jsem si představovat své čakry na všech úrovních stažené a smrsklé... Měl jsem tehdy v sobě fyzické, emocionální i mentální napětí. Intelektuálně jsem byl velice zvídavý, hodně jsem četl, učil jsem na University of California a na další americké univerzitě, kam jsem měl přinášet pouze vědomosti abstraktního poznání, ale samozřejmě vůbec žádný praktický trénink.
S člověkem nelze zakusit plný sexuální zážitek, pokud nemáme tutéž zkušenost s Jednotou.
Zaujímal jsem spíše intelektuální postoj, chtěl jsem tantrické tradici porozumět svým mozkem daleko více než prostřednictvím těla a emocí. A Lalita tyto mé sklony naprosto lámala tím, že mi nikdy nedala odpověď, na kterou jsem čekal. Pokud jsem jí položil teoretickou otázku, většinou opáčila: „Proč nekomunikuješ své pocity nebo proč je aspoň neukážeš?“ Vracela mne tak ustavičně do velmi prosté základní skutečnosti. „Proč nejsi spontánní?“ ptala se. Jejím prvním úkolem bylo porvat se s civilizovanou strukturou ve mně. A potom říkala: „Nezajímá mne, co víš. Chci vidět nahého člověka.“ A nahým člověkem pro ni byl ten, který se vysvlékl ze svých přesvědčení, ze své jistoty, dokonce i ze svých zkušeností, protože zkušenosti vždycky hromadíme.
Můžete vysvětlit smysl tantrických sexuálních praktik?
My se na sexualitu díváme pohledem, který fascinuje. Podle nás totiž nelze s druhým člověkem zakusit plný sexuální zážitek, pokud nemáme tutéž zkušenost s Jednotou. V rámci jógy tedy existuje sexuální aspekt, který nás pojí s celým veškerenstvem. Máme za to, že předtím, než k tomu dojde, není možné prožít kvalitní sex s lidskou bytostí. Svým způsobem se tedy předpokládá, že se budeme milovat s Vesmírem, ještě než se budeme moci milovat s člověkem.
Ovšemže jsou v naší tradici sexuální praktiky, avšak vůbec ne takové, jak je tu pro sebe objevil Západ. Jde tu o zakončení dlouhé praxe, které můžete provádět i bez sexuálního spojení. Půvab této záležitosti je v tom, že pokud se ponoříme do hluboké meditační praxe, úplně nám to promění sexualitu. A ta je pak bez konce. Můžete jít stále hlouběji.
Do spektra ženského aspektu patří i hrozivá bohyně Kálí – ničí nevědomost a chrání každého, kdo jde cestou poznání (zdroj: Nový Fénix)
Pro mne bylo více než pozoruhodné vnímat Lalitu. Bylo jí tehdy okolo čtyřiceti a zřejmě se milovala dvakrát třikrát ročně, když se setkala se svým jogínem. Ale když jste se na ni podíval, měl jste pocit, že se musí milovat ustavičně. Byla totiž natolik propojena se všehomírem, s celým universem, že její vibrace byla neustále velmi vysoká. A reagovala silně na podněty, které pro nás nejsou až tak důležité.
Jednoho dne se uvolnil list ze stromu a padal k zemi. A náhle tím listem sama byla... Jakoby v očekávání čehosi neuvěřitelného, k čemu mělo dojít. A když se list dotkl země, vykřikla tak silně, jako kdyby šlo o kosmickou událost dne. A máte-li s přírodou takovýto vztah, jsou vaše smysly zcela naplněné a fyzický aspekt lásky je sekundární, poněvadž se vlastně milujete bez ustání. Jednou mi řekla, že prvním sexuálním partnerem by měl být Vesmír, protože ten vás, jste-li s ním, neopustí. A pak i pochopíte, že můžete žít cudně nebo zdrženlivě, jako to dělala ona, a přitom mít současně pocit erotického uspokojení, které je mnohem vyšší než u lidí, kteří souloží téměř nepřetržitě.
Co vše vám setkání s vaší učitelkou kašmírské jógy Lalitou Déví dalo?
Bylo to více než důležité setkání, protože jsem mohl proniknout do skutečného systému tantrické tradice – velmi otevřeného, naprosto svobodného, bez veškerých možných omezení. To jediné, o co šlo, vycházelo z vědomí. Disponujete-li vědomím, nemusíte mít kolem sebe hradby, nepotřebujete se od ničeho oddělovat. Mluvíme-li v kašmírské tradici o józe, mluvíme o něčem zcela jiném, než jak tomuto pojmu rozumí Indové.
Skutečnost existuje a existujeme i my a vše, co cítíme. Naším úkolem je cokoli, co nás činí přítomnými, v jednotě s Vesmírem.
Nemáme omezení, která můžete nalézat v rámci indické jógy. Na kašmírské józe je úžasné, že tuto realitu považuje za opravdovou, předpokládá, že existuje. Existuje-li realita, existuješ i ty. Potom ale existuješ i v rovině svých pocitů, myšlenek a svého tělesného vnímání. Proto se nemusíš izolovat ani udržovat distanci od emocí, fyzických vjemů nebo mentální aktivity. To je velice zajímavé, jelikož celá Indie, ale i buddhismus pokládají skutečnost za iluzi. Je-li tedy realita iluzí, jsme iluzí i my a všechno, co cítíme. Proto je logické, že vás učení nabádá, abyste tuto pseudorealitu opustili a nalezli Jednotu.
My ale jdeme přesně opačným směrem. Skutečnost existuje a existujeme i my a všechno, co cítíme. Naším úkolem je cokoli, co nás činí přítomnými, v jednotě s Vesmírem. A jednotě s kosmem se věnujeme prostřednictvím nenucenosti a proměnlivosti, emoce prostě dotahujeme až do konce bez jakéhokoliv odstupu, připouštíme všechny tělesné vjemy a uvolňujeme je do prostoru. Pro mne osobně byl tohle opravdový šok. Všechna omezení a restrikce známé z buddhismu byly najednou odváty. A Lalita byla velice bezprostřední, učila svůj jasný názor na to, co je jóga a kdo je jogín, což obnášelo i rovinu veliké přímočarosti. Bylo to ostré a někdy až téměř násilné. Přistupovala k tomuto učení se snahou zpochybnit falešného a neupřímného člověka, jehož měla před sebou – a to jsem byl já. Bylo tedy na vás, abyste obstál tváří v tvář svému šoku ze zpochybnění vlastní osoby.
Daniel Odier
Narodil se 17. 5. 1945 v Ženevě, známý pod pseudonymem Delacorta. Spisovatel a scenárista, autor mnoha knih o mytologii, spiritualitě a meditačních technikách. Při hledání sebe sama jej významně ovlivnil tibetský mistr Kalu Rinpočhe a kašmírská jogínka Lalita Déví. Dnes působí v Paříži, kde založil vyhledávané tantrické meditační centrum. Vede semináře také u nás, jeho knihy vycházejí i v češtině.
V kořenech tantrické tradice nacházíme pojetí, že naprosto všechny emoce končí stejným způsobem – rozplynou se do prostoru. Je tedy jasné, že svou emocí musíte sám být a ne si od ní udržovat odstup. Jste-li totiž pozorovatelem nebo svědkem, jde o dualitu. Jsme tedy ryzí nedualisté a říkáme, že se nedíváte na nic mimo sebe, jako je třeba emoce, nýbrž se do emoce ponoříte a sami se jí zevnitř stanete. Jako když teče řeka a vy máte dvě možnosti: Buď budete řeku zvenku pozorovat a snažit se přesvědčit sama sebe, že tou řekou nejste, nebo – což je tantrický pohled – se svléknete, do řeky se vrhnete, smísíte své buňky s vodou, a dovedete tak svůj pocit až do konce.
A když se emoce blíží svému konci, ať už byla dobrá či špatná, rozpustí se v prostoru, což znamená, že v okamžiku jejího rozplynutí zažijete veliké požehnání a veliký úžas ve svém srdci. A to je důvod, proč tantrici nikdy neobhajují kontrolu emocí, ale naopak jejich nenucenost a proměnlivost, nenucenost mysli a vnímání, protože to vše je projevem jediné věci. Potom lze zcela zmizet. A právě tohle se mne dotýká, zajímá mne, že se můžete úplně ztratit ze svého života, veskrze zakusit to, oč jde, a přitom být současně na mystické stezce bez nutnosti mířit k ideálu ústupu ze skutečnosti, abyste tak nalezli jakousi nadrealitu.
Reklama
foto: Viliam Poltikovič, Shutterstock, zdroj: Hana Poltikovičová, Nový Fénix
