Ve světě sportu se říká, že končit se nemá v okamžiku, kdy jste unavení, ale v momentě, kdy cítíte, že jste hotovi. O závěru své kariéry, dopingu a vychovávání mladých nadějí se v pořadu Mariana Jelínka rozpovídal atlet, vícebojař a nynější trenér Stanislav Sajdok.
Konec kariéry je pro sportovce zlomové období, které může být velmi složité. Stanislav Sajdok ho ale zvládl s grácií sobě vlastní. Na otázku, zda to pro něho byla těžká zkouška, odpovídá: „Zprvu jsem si myslel, že ne. Že jen otočím další list života. Nicméně později jsem cítil nespokojenost.“ Jakmile endorfiny vyprchaly z těla a v organismu se nahromadila nová síla, cítil znovu potřebu zdolávat překážky a bořit nové hranice. Začal opět trénovat, ale aktivní životní styl již kolidoval s rodinným životem a děti se pro sportovce staly prioritou. V ten okamžik věděl, že je s jeho kariérou amen.
Co se týče dopingu, může Stanislav upřímně přiznat, že ho nikdy nezkusil a ani ho tato cesta nelákala. „Mně šlo vždy o osobní výkon. To znamená, že když jsem se doslechl, že někdo doping bral, šlo to mimo mě. Osobně jsem se snažil zaběhnout co nejrychlejší čas nebo skočit co nejvýš a nešlo mi ani o soupeření s jinými, ale hlavně jsem ze sebe potřebovat dostat to nejlepší,“ uvádí. Dále pak tvrdí, že vždy závisí na charakteru člověka, zda si něco vezme nebo ne. Nic striktně neodsuzuje, ale nepovolil by to z jednoho zásadního důvodu, a tím je otázka dětského dopingu. „Pokud děti budou vědět, že jakmile jim bude osmnáct, mohou si vzít nějakou podpůrnou látku, je to jen malý krok k tomu, aby to zkoušeli už i dříve.“
K dětem má Stanislav opravdu blízko, a proto se také cítí v roli trenéra velmi dobře. Cíle jeho svěřenců se staly i jeho metami a tato práce ho velmi naplňuje. Nejde mu však jen o to trénovat vítěze, ale snaží se v mladých sportovcích také budovat lásku k pohybu. Není to pouze o drylu, ale i o zábavě.
Za poskytnují prostor k nátáčení děkujeme vítkovické Bolt Tower.
foto: archiv