Miloš Matula je vyhledávaným duchovním učitelem, terapeutem i koučem, zabývá se staroegyptskou mystikou a prací s energií. Jeho láska k Egyptu a všemu, co je s ním spjato, vyústila v knize Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce, kde shrnul své více jak dvacetileté bádání.
Miloši, odkdy se vlastně datuje tvoje láska k egyptské historii a k faraonu Achnatonovi?
Když mi bylo asi tak osm až deset let, dostala se mi do ruky kniha o faraonu Tutanchamonovi a jeho úžasné hrobce se všemi těmi poklady. Byl jsem fascinován úžasnými artefakty z dávné historie země, která mně, dítěti, připadala jako z jiného světa, ale zároveň mi byla velmi blízká. Od této doby, od kontaktu s touto knihou, na kterou jsem nikdy nezapomněl, se datuje můj zájem o vše, co se týkalo starověkého Egypta. Jako by se přede mnou, ale i kdesi uvnitř mě samotného začalo „něco“ pomalu odvíjet a rozkrývat. Poslední silný impulz přišel při mé návštěvě Egyptského muzea v Káhiře koncem devadesátých let v oddělení exponátů z amarnského období, kde na mě hleděla kolosální socha faraona Achnatona, z níž jako by vyzařovalo určité světlo… A proč zrovna Egypt? Jako výstižnou odpověď bych použil citaci, která je hned v úvodu mé knihy jako motto, a je jím zápis Thomase Manna z knihy hostů v hotelu Winter Palace v Luxoru z 6. 3. 1930: „V pohádkách existují, pro šťastlivce dosažitelné, kouzelné louky na dně hlubokých studní. Takovou studní je lidská minulost a takovou kouzelnou loukou je tato země: tisíciletími přesazen do hlubiny putuje zde člověk v jiném světle na základě toho, co uplynulo, mezi posvátnými památníky kulturního počátku lidstva.“
Čím byl faraon Achnaton tak výjimečný?
Postavil se zkorumpovanému Amonovu kněžstvu. Šel za svým snem, za svou vizí: postavil nejprve v tehdejším Vésetu (Thébách) v karnackém okrsku postupně čtyři chrámy zasvěcené bohu Atonovi, jehož služebnictvo čítalo téměř sedm tisíc osob. Z toho lze usuzovat, že se nejednalo o skromné svatostánky na počest boha Atona, ale o obrovské chrámy nového kultu uváděného do věčného Karnaku. Odhaduje se, že největší z nich měřil na délku víc jak šestnáct set metrů a byl pravděpodobně nejrozlehlejší církevní stavbou v dějinách lidstva. Později založil k poctě svého boha Atona, slunečního kotouče, nové sídelní město ve středním Egyptě, které nazval Achetaton – Město zářícího Atonova obzoru. Miloval svou velkou královskou manželku Nefertiti natolik, že ji v desátém roce své vlády povýšil na faraona spoluvládce. Svou matku, která obstarávala kontakt se zahraničím a byla něco jako ministr zahraničí, povýšil do božského stavu. A hlavně: byl velký vizionář, prorok nového náboženství Atonova kultu, a toto učení předával všem svým poddaným. Byl i velkým filozofem, autorem velkého básnického díla nazvaného Hymnus na boha Atona, který se dostal i do Bible – žalm 104 je vlastně okopírovanou částí tohoto Achnatonova hymnu. Lze tedy říci, že Bible zajistila Achnatonovi nesmrtelnost. Rovněž je zakladatelem nového výtvarného stylu, dnes nazývaného jako amarnský (podle dnešního arabského názvu Achetatonu – Tell el Amarna). Avšak co je pravděpodobně nejdůležitější: Achnaton přišel s náboženstvím světla a lásky a hlásal stejné myšlenky jako o několik století později Ježíš. Vyznával humánní politiku, spíše než o válečné výboje usiloval o mírové smlouvy a nejvyšším bohem stanovil sluneční kotouč, který nazval Atonem, čímž položil, dle mnohých historiků, základ monoteismu. I to vedlo už Sigmunda Freuda k domněnce, že Achnaton se musel znát s Mojžíšem, který mohl být veleknězem v jednom z chrámů zasvěcených Atonovi – Slunci v Achnatonově městě Achetatonu.
Ty se však ve své knize Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce zabýváš i jiným pohledem na Achnatona a Mojžíše?
Dodnes se nenašla mumie faraona Achnatona. Už léta se spekuluje o jedné z mumií z hrobky KV 55, ale vše jsou jen domněnky… Achnaton mohl odejít z Egypta „hvězdnou bránou“ jako Mojžíš. Jako osmdesátiletý se pak mohl z pouště vrátit zpět a dostat se do konfliktu s tehdejším faraonem (Sethi I. nebo Ramesse II.). Achnaton je v té době nazýván cheru, zmizelý. Zajímavé na tom všem je, že právě od této doby začíná systematické vymazávání Achnatonova jména a jeho doktríny náboženství jakož i rozebírání Achnatonova města Achetatonu.
Achnaton byl i prorokem nové víry v boha Atona. Říká se, že duší této jeho náboženské „revoluce“ mohla být jeho manželka Nefertiti. Kdo vlastně byla Nefertiti?
Většina lidí zná ten jemný ženský obličej, vyjadřující něhu a klid, který zajistil této významné egyptské královně nesmrtelnost. Avšak to, co považujeme za vrcholné dílo, byl jen nedokončený model sochaře Thutmose s jediným vsazeným okem, dnes uložený v Egyptském muzeu v Berlíně. Další Nefertitinu bustu můžeme obdivovat v Káhirském muzeu. Královna se tváří zamyšleně, její výraz plný téměř nadpozemské krásy vyjadřuje i nespornou duchovní vyzrálost. Nefertiti se již v útlém věku provdala za krále Achnatona. Její původ zůstává dosud nejasný, ačkoliv se již nepředpokládá, že by byla cizinkou, k čemuž sváděl význam jejího jména, které se čte Neferet-iti: Kráska, která přichází nebo Přicházející kráska. Avšak slovo nefer znamená také krásný, nádherný, dobrý, takže můžeme její jméno přeložit také jako Krásná Titi. Ve starověkém Egyptě býval tento pojem častěji spojován s duchovní kvalitou, která byla Egypťany ceněna více než krása fyzická. Nefertiti se sňatkem s mladým králem stává jeho jedinou a milovanou ženou – velkou královskou manželkou. Nebyla však pasivní partnerkou svého manžela – ona sama se stala duší Achnatonovy vlády. Od počátku s králem sdílela jeho náboženskou politiku a nadšeně se chopila doktríny víry v boha Atona, považovaného za jediné či hlavní božstvo.
Je těžké objevovat starověký Egypt?
Aby člověk porozuměl starověkému Egyptu, musí znát nejen hieroglyfy, ale i magii. Ve starém Egyptě neexistovalo slovo označující „náboženství“. Nejbližší slovo podobného významu bylo „magie“ – heka. Podobně jako maat je heka principem personifikovaným božskou bytostí. Aby člověk poznal heku, je nutno s tímto principem vstoupit do živoucího vztahu. Pochopení magie tak, jak byla praktikována ve starém Egyptě, je velice složité a brání nám v něm obrovské překážky. Po staletí byli lidé na křesťanském západě zrazováni od těch vztahů k duchovnímu světu, které nebyly posvěceny oficiálním náboženstvím. Magie a s ní i celý okultismus byly považovány za nebezpečnou odchylku od norem víry a uctívání stanovených a prosazovaných církví. A neplatí to jen o křesťanství. Paracelsus již kdysi řekl: „Magie je nejvyšší moudrost a znalost nadpřirozených sil… je dosahována získáním vyšší duchovnosti a činí člověka schopným vidět a cítit věci ducha.“
Jaké hodnoty vyznávali lidé ve starověkém Egyptě?
Duchovní svět starých Egypťanů není pro nás, příslušníky západní kultury 21. století, snadno přístupný. Magické a symbolické představy se odvíjely paralelně a mnohdy se navzájem neoddělitelně prolínaly. Ve svých úvahách nesmíme zapomínat, že obyvatelům starověké země na Nilu byla naše rozumová logika cizí. Nežili ve světě pojmů, nýbrž ve světě obrazů. Můžeme tedy považovat za mírně pošetilé, že egyptští umělci zobrazovali nebe v podobě krávy, že nějaký brouk byl uctíván jako bůh Slunce nebo že z tohoto Slunce vedly paprsky zakončené lidskýma rukama, jak tomu bylo v období egyptské 18. dynastie za panování faraona Achnatona.
A znovu se musíme vrátit k magii: ta se ve starém Egyptě těšila veliké prestiži a ti, kdo ji praktikovali, byli velice váženými osobami. Mágové byli nedílnou součástí společnosti, často zastávali důležité posty, a tedy měli vliv ve všech oblastech života: v náboženství, řízení státu, diplomacii, architektuře, lékařství, zemědělství, vojsku… Zkrátka řečeno, aby člověk získal nějaký vysoký státní úřad, musel být mágem. Účelem všech státních aktivit bylo totiž zajistit, aby byla celá egyptská společnost sladěná s maat, (= pravda, spravedlnost, řád). Ve starém Egyptě nebyla duchovní oblast nikdy oddělena od hmotné. Král nebyl jen hlavou státu, ale také knězem, resp. nejvyšším veleknězem v zemi. A chrám nikdy nebyl oddělen od paláce. Nemůžeme tedy hovořit o náboženství na jedné a o státu na druhé straně. Faraoni byli na poli „náboženství“ a jeho symboliky skutečnými vědci. Docházeli do posvátných knihoven a zkoumali letopisy svých předků, aby vládli v souladu se zásadami moudrosti, jimiž se měli řídit ve svém chování. Jako nejvyšší představitel vlády plnil král zároveň kněžskou roli, neboť úkolem jeho vysokých úředníků bylo zajišťovat, aby se mu dostávalo maat, kosmické harmonie. Kéž by tomu bylo i dnes…
Ve své knize se nezabýváš pouze Achnatonem, Nefertiti a jejich dobou, ale zejména principy duchovní cesty ve starověkém Egyptě...
Duchovní cesta byla ve starém Egyptě určena jen pro královskou rodinu a úzkou duchovní elitu. Přístupnější začala být až v období Nové říše, ale i tehdy se otevřela jen pro malou skupinu tehdejšího obyvatelstva. Duchovní psychologie prostupuje celou staroegyptskou náboženskou, resp. magickou literaturou, která popisuje stavy vědomí, jichž nebylo v bdělém stavu běžně dosahováno. Tyto stavy bylo totiž možné zažít pouze na té cestě duchovního vývoje, která směřovala k sebeintegraci a osvícení. Staroegyptská duchovní psychologie je vlastně psychologií vnitřního vývoje, která je zaměřena na vědomé kultivování „nenormálního“ stavu vědomí. Během této cesty vývoje se posilují jedincovy vztahy s bohy Horem, Re a Usirem v souladu s tím, jak postupuje k vyšším stavům vědomí. Na uvedené cestě duchovního sebeuskutečnění tak jedinec prochází různými sférami vlivu jednotlivých bohů. Stavy vědomí, které byly označovány názvy ka, ba a ach, byly zažívány jedincem v rámci jeho duchovního vývoje.
Byly znalosti Knihy mrtvých určitou součástí této duchovní cesty?
Kniha mrtvých je název, kterým byla moderními badateli souborně označena sbírka magických textů, pohřebních zaříkávadel a náboženských chvalozpěvů. Egypťané sami pojmenovali tyto texty jako „Kapitoly o vycházení z hmotného světa do Bezbřehé záře“ a vypracovali systém praktik a návodů určených k tomu, aby pomohly duši zemřelého v jeho tajemné cestě a složitých změnách, které ji čekaly v záhrobí (astrálních sférách). V ezoterických termínech tak umožňuje cesta zemřelého do záhrobí překonat bariéru mezi životem a smrtí. Pro dnešního čtenáře má jednoduché sdělení: duše je nesmrtelná a celé toto učení nám jen dopomáhá k pochopení „odložení starého kabátu“ – tedy našeho těla, nelpění na něm, k pochopení odchodu do vyšších duchovních sfér, abychom se brzy mohli opět zrodit.
Egypťané sami pojmenovali Knihu mrtvých jako „Kapitoly o vycházení z hmotného světa do Bezbřehé záře“.
Co bys chtěl, aby se dalo ze starověkého Egypta přenést do současnosti?
Maat – tedy pravda, spravedlnost a řád, jakož i víra v dobro a morální kvality. O to se snažili nejen Achnaton a Nefertiti, ale všichni egyptští faraoni. Pochopitelně bych rád vrátil Achnatonovo „amarnské období“, tedy závan věku osvícení, jak jej zažívali dávní faraoni i starověcí Egypťané v předdynastickém období, v době, kdy byl čas nazýván „tep zepi“ (zlatý věk, čas „poprvé“). Kéž by každý dnešní politik a vládnoucí činitel nejen u nás, ale kdekoliv ve světě měl ponětí o „maat“ a byl nejdříve knězem – zasvěcencem, kterému by vše posvátné bylo prioritou, zejména pak blaho všeho lidu, jak to bývávalo ve starověkém Egyptě.
Miloši, kromě toho, že jsi napsal a vydal tuto knihu, jsi vyhledávaným duchovním učitelem, terapeutem a koučem. Pověz nám něco o tvé práci a tvých úspěšných seminářích, které v tom pozitivním smyslu mění lidem životy.
Již více jak 17 let pořádám své semináře Duchovní cesta pokojného bojovníka světla. Je to učení duchovní cesty a práce s energií, která je známá ze starověkého Egypta a navíc okořeněna filozofií mně blízkých autorů Paula Coelha a Dana Millmana. Semináře jsou pokračující, avšak co je podstatné a společné: práce na 4. čakře – duchovním srdci. Jejím pročištěním a vyladěním se dostávají adepti mých seminářů na úroveň vnímání všeobjímající lásky, tedy lásky bez podmínek se všemi bytostmi na Zemi i ve vesmíru. Veškerá práce je vnímána z pozice pravé hemisféry, tedy z úrovně prociťování, kterého je dosahováno na bázi relaxací a posléze meditací. Mí žáci se naučí nejen jak získávat energii, ale také jak si ji udržet a neztrácet ji nesmyslnými emocionálními konflikty. Zabýváme se na semináři tématy, jako jsou např. karma a reinkarnace, čakry – energetická centra v našem těle – jejich vylaďování a harmonizování, léčení drahými kameny, muzikoterapie, mantry, colorterapie, malování pravou hemisférou, Platonský rok a cykly v našem životě, energizování a očista aury, pracujeme s duchovním Světlem a léčíme se jím, což je princip duchovního léčení, meditace a meditační techniky na odpuštění, meditační návraty do dětství, prenatálního období a minulých životů a tak dále… Více informací získají zájemci na mých webových stránkách www.milosmatula.cz. Určité „ochutnávky“ této mé práce mohou naši čtenáři vyzkoušet na krátkých workshopech, se kterými jezdím po celé republice i na Slovensko.
Jsi také žádaným terapeutem a duchovním koučem…
Pracuji v několika rovinách: návrat k psychickému i fyzickému zdraví – detoxikace duše i těla (téměř veškerá onemocnění jsou způsobena psychosomatickými obtížemi), rozpouštění karmických zátěží, léčení a samoléčení duchovním Světlem – působení na jemnohmotná těla a tím i na tělo fyzické (duchovní léčení), vylaďování a harmonizace čaker, práce s relaxací a meditací, duchovní cesta a její úskalí, hledání sebe sama apod.
Co se týká koučování: koučink je pojem z angličtiny a znamená „soustavně připravovat". Koučink si klade za hlavní cíl usnadňovat koučovanému práci, pomáhá řešit problémy, překonávat bariéry a posilovat efektivitu práce a výkonnost klienta. Jedná se o poměrně náročný mnohaúrovňový systém, pomocí něhož klient vyhledává cíle a posléze jich dosahuje. Koučování napomáhá změnit myšlení, přístupy, postoje, komunikaci apod. Transformační koučování vede lidi k vyrovnanosti a cílevědomosti. Životní, případně duchovní koučink slouží především těm, kteří chtějí nějakým způsobem změnit kvalitu svého života. Díky koučinku můžete dosáhnout osobní spokojenosti, pocitu naplnění i spokojenosti ve vztazích.
foto: Lukáš Ďúran, Shutterstock, Youtube, zdroj: Ukázka z knihy Hvězdy ezoterického nebe I. - Kniha plná energie