Nebudu čekat, až uděláš první krok. Udělám ho sama. Protože já už chci jít. Vím kam, i když ještě přesně ne kudy. Jedno však vím jistě, a to, o koho se můžu opřít. Totiž o sebe. Nepostavila jsem dům ani nevytvořila domov, ale zvládla bych obojí. Patří mi les a já patřím jemu. Doma jsem venku. Oděná do zvířecích kůží usínám s divokou zvěří pod korunami stromů a při úplňku vyji s vlčí smečkou na měsíc. Mě nezkrotíš. Mě neochočíš.
Koukej, koupu se nahá v jezeře. Ale ani nahá nejsem bezbranná. Mám k dispozici všechny mužské i ženské zbraně. Mám luk i šípy a nikdy neminu terč. Jsem lovec a vím, co to znamená vzít život. Ale zkus překročit hranice mého lesa a ublížit zvířeti. Na místě ochutnáš, jak sladká je tvá krev stékající po čepeli mého meče.
Tak tohle jsem JÁ. A tak trochu i ty. Říkají mi Devana.
Lidé říkají, že jsem divná. Tak ať! Jejich názory mě nezajímají. Věřím si. Nebojím se projevit. Jsem svobodná a sama sebou. V dlouhých, nespoutaných vlasech mi uvízla větvička a na tváři mám šrám. Vyrůstala jsem po boku šelem. A stala jsem se jednou z nich.
Poznáváš mě?
Devana dosáhla vysoké úrovně vnitřní sebedůvěry a je mistryní ochrany vlastních hranic. Jejím velkým tématem je autenticita. Jaká doopravdy jsem a jak moc si to dovolím projevovat? Do jaké míry potřebuji potvrzení okolí? A do jaké míry si jsem schopna ustát svou vlastní pravdu? Pokud je totiž žena až příliš svá a vybočuje z řady, neustále naráží na společenské limity. A pokud se neumí bránit, pak to bolí. Být to před 300 lety, je upálena na hranici.
Může mít po svém boku partnera, ale jen když se pro to sama rozhodne.
V dnešní době už ji sice upálení nehrozí, ale výsměch, ponížení a vyloučení jsou neméně palčivé. Jakmile se naplno projeví ve své divokosti, je na své okolí často moc. Je divoká, je svobodná, je autentická. Divoká žena je u nás nepřijatelná. Divoká žena je buď onálepkována jako hysterka, pokud je divoká sexuálně, pak jako děvka, a pokud si nedejbože dovolí projevit svou divokost v pozdějším věku, tak si na něco hraje nebo je "určitě v přechodu". Její temnou stránkou je právě již zmiňovaná "divnost", jak samotný kořen jejího jménem Devana – diva – divná, napovídá. Diva jako dívka, ale taky diva jako krása. Děvy jako polomytologická stvoření jsou zároveň duchové přírody žijící ve stromech.
Devana významově chrání prostor pro svobodu a divokost uvnitř nás samých. Ona je pomyslným mostem spojujícím nás tak, jak žijeme uvnitř s tím, jak žijeme vně. Nežije v žádném chrámu, žije v lesích a je silně spojena s přírodou. Jejím silovým zvířetem je vlk. Devana se v lese stará o rovnováhu mezi životem a smrtí. Něco musí zemřít, aby něco nového mohlo žít. Je lovkyní a necítí se být za to jakkoli vinna, její tělo zdobí šperky z kostí a zvířecích zubů, halí se do zvířecích kožešin.
Má v sobě aktivovanou svou bojovnou složku, která jí umožňuje postavit se za to, čemu věří a co je jí drahé.
Zatímco ostatní bohyně žijí často v páru, Devana je nezávislá a vysoce soběstačná. Může mít po svém boku partnera, ale jen když se pro to sama rozhodne. Nikdy ne z nutnosti nebo ze zoufalství. Do své svobody být sama sebou jen horko těžko nechá někoho zasahovat.
Nemá problém říct NE, odmítnout cokoli, s čím nesouzní, hlídat si své vlastní hranice a jasně vymezit svůj prostor. Často je znázorňována s lukem a šípy na zádech, což reprezentuje její schopnost zacílit. Sebrat svou silnou, nespoutanou energii, zamířit, zkoncentrovat a spolu s šípem ji vystřelit směrem, kterým potřebuju.
Modla teenagerů
Když to vezmeme z pohledu životního cyklu ženy, pak pokud Zora byla spojena s obdobím do první menstruace, Devana je období do nějakých sedmnácti let. Divokost, zkoušení nových věcí, alkohol, bojkot autorit. To vše spojené s často radikálním projevem sebe samé směrem ven. Jenže na rozdíl od Zorky tady už vše není jenom růžové a přicházejí první facky.
Období hledání identity, autenticity a rovnováhy mezi tím, co mi kdo říká a co chci já.
Bohyně dnes
Divoké ženy v dnešní době ještě pořád nejsou in. Žádoucí jsou ženy, které dělají, co se po nich žádá, a dělají to dobře. Jsou pečlivé a pečující. Ženy jemné, které pro vás vždy budou mít otevřenou náruč. Trošku přeháním, ale je to ta pomyslná maminka, která je pak i v kanceláři pro všechny maminkou. Jenže tohle Devana prostě není. Ona je přímý protipól.
Má v sobě aktivovanou svou bojovnou složku, která jí umožňuje postavit se za to, čemu věří a co je jí drahé. Je si naprosto jistá sama sebou. Dnes bychom si ji mohli představit jako environmentální aktivistku. Protestuje na demonstracích, píše petice, nebojí se, chce změnit svět k obrazu svému. Protože o kvalitě tohoto obrazu nemá nejmenší pochybnost. Silně projevený je tento archetyp také u žen, které se neohroženě vrhají do rozvojového sektoru.
Žena může být vším, čím by chtěla, ale zároveň by měla zůstat i tím, čím by podle tradičních představ být měla.
Sama se sebou
Devana je až fascinujícím způsobem vyrovnaná sama se sebou. V jejím plném projevení ji můžeme zažít ve chvílích, kdy jsme v životě samy bez partnera, což je velice důležitý prostor, který v našich životech často chybí. V minulosti se z období dívky přecházelo rovnou do role matky a manželky, a když nebyla žena vdaná do 25 let, byla DIVNÁ. Pro uvědomění vlastní soběstačnosti a síly tak nebylo moc prostoru. Nyní ho však znovu objevujeme. Spolu s tím, jak se vdáváme později, cestujeme a budujeme kariéru. Bydlíme samy, jsme finančně nezávislé a znovu tento archetyp objevujeme a oživujeme.
Tradiční, byť pro mnohé z nás stále naplňující představa "sedět doma, vařit a vychovávat děti" se pomalu vytrácí. A vznikají nové představy o tom, co by žena mohla a měla být. V poslední době už se to ustaluje, ale ne v úplně zdravém bodě. Žena může být vším, čím by chtěla, ale zároveň by měla zůstat i tím, čím by podle tradičních představ být měla.
Reklama
Takže to nyní často vypadá tak, že by měla pracovat, starat se o děti a u toho být nádhernou, úžasnou milenkou s naplňující kariérou. Pokud v sobě žena oživí tento archetyp, pak pochopí, že se nemusí snažit uspokojovat představy všech ostatních, které o ní mají.
Devana a příroda
Devana běží lesem a je doprovázena divokými zvířaty. Po jejím boku běží vlk, za ní letí draví ptáci. Je spojená se svou animální složkou, se šelmou uvnitř sebe samé. To právě pěkně vidíme v mýtu o Karkulce, která se setkává s vlkem, tedy se svou vlastní zvířeckostí. Učí se zacházet se svou animální stránkou a stává se celistvou. Podle toho, jak se jí podaří tuto často drsnou zkušenost zintegrovat, tak z ní bude buď hodně silná, nebo ztraumatizovaná žena.
Devana v příbězích
Archetyp Devany vystupuje ve známém mýtu o Artemis (Dianě) a Adonisovi. Její bratr Apollón ji vyzval na souboj ve střelbě z luku a popichoval ji, že nestřílí lépe než on. Řekl jí: „Vidíš támhle na horizontu tu tečku? Tak ji tref!“ A Artemis neminula. Na první zásah. Jen pak zjistila, že tečka na obzoru byla hlava jejího milovaného Oriona. V drsnosti příběhu se zračí její nepodřízenost. Devana je ta, která se nenechá ponížit, a pokaždé se postaví sama za sebe i za matku zemi.
„Mě nezkrotíš. Mě neochočíš.“ Pamatuješ?
Na přípravě článku se podílela a svými odbornými znalostmi přispěla Lilia Khousnoutdinová.
zdroj: Lilia Khousnoutdinová