Láska a pravda jsou pro mě ruce Boha, říká květnová bohyně Tamara Klusová

Zpěvačka a autorka Tamara Klusová v projektu Jsem žena #jsembohyne ztělesňuje slovanský archetyp bohyně Lady, který je úzce spjatý s láskou, sexualitou a plodností. Tamara má totiž s bohyní leccos společného. Narodila se 14. února na svátek zamilovaných a stejně jako pro květnovou bohyni i pro ni partnerství hodně znamená. Být manželkou a matkou nevnímá jako něco podřadného. Právě naopak. Obě tyto role považuje za veliký dar, který s sebou skutečnost být ženou přináší.

O vlastní velké rodině snila už od dětství a její přání být mladou maminkou se jí poté, co potkala svého současného manžela Tomáše Kluse, záhy vyplnilo. První dceru porodila ve svých 25 letech a zanedlouho k ní přibyli další dva sourozenci. Pro sebe i pro ostatní maminky vytvořila knížku s názvem Kniha života, která je spíš než klasickým deníkem umožňujícím zaznamenat první vypadnutý zub prostorem, kam mohou rodiče zapisovat své pocity. Ty toho totiž řeknou mnohem víc než fakta. I sama Tamara se prý v životě rozhoduje spíš srdcem než rozumem. „Když pak budou mít děti, až jednou vyrostou, k dispozici knihu o svém dětství, mohou v ní najít spoustu odpovědí na své dospělé otázky,“ říká zpěvačka.

Nemyslím si, že v dnešní době je víc nevěry, než bylo dřív. Akorát se o ní právě díky moderním technologiím víc a víc mluví.

S Tamarou jsme si povídaly o tom, v čem spatřuje podstatu ženství, jak ji ovlivnila skutečnost, že ona sama pochází z rozvedené rodiny, a jak přistupuje k věrnosti. „Já osobně jsem monogamní člověk. Neumím moc prožívat ,lásky‘ na jednu noc. Každý člověk, který se kdy ocitl v mé náruči, byl vždy v mojí mysli člověkem, se kterým budu na celý život.“

Lada je bohyní partnerství. Symbolem toho, že muž a žena jsou si rovni i přes rozdílnost svých kvalit. Co pro vás osobně vztah muže a ženy znamená? 

Vzhledem k tomu, že jsem z rozvedené rodiny, tak jsem zhruba v pěti letech přejala roli mého táty. Od té doby jsem v naší rodině vlastně suplovala roli muže. Byla jsem pravou rukou svojí maminky, a tak nějak jsem si v té době zakódovala, že žena musí být absolutně soběstačná a hlavně nesmí nikoho obtěžovat svými potřebami.

Od chvíle, kdy jsem pak začala žít partnerským životem, jsem se muže snažila svojí přehnanou samostatností ohromovat. Celkem mi to fungovalo až do chvíle, kdy mi při návratu domů v bouřce bouchlo kolo u auta, na mobilu jsem měla posledních pár procent baterie a já místo toho, abych zavolala svému tehdejšímu příteli a řekla si o pomoc, tak jsem si raději rychle sama vygooglila, jak vyměnit kolo. Když jsem pak s hodinovým zpožděním dorazila domů a přítel, který se o mě celou tu dobu doma bál, mi otevíral dveře, začala jsem mu euforicky líčit, co se mi přihodilo a jak krásně jsem celou situaci vyřešila. Sama.

V jeho očích se lesklo obrovské zklamání a z jeho úst tehdy vyšla věta: „Ve tvém životě nemám žádné místo. Než abys mi zavolala, abych tě zachránil, zachránila ses sama a teď čekáš, že tě za to pochválím.“ V ten moment mi došlo tolik věcí a rozhodla jsem se, že chci být ženou se vším všudy. A snad se mi to od té doby daří víc a víc. Být ženou totiž neznamená jen naši biologickou příslušnost k danému pohlaví. Musíme jí být vědomě. A k tomu je potřeba rozhodnutí.

Jaký je podle vás klíč ke spokojenému manželství na celý život? 

Na tuto otázku, doufám, budu znát na konci života odpověď. A věřím, že z mých úst zazní po boku mého muže Tomáše. Ale bylo by velmi nepokorné dávat takové rady v jednatřiceti letech, po sedmi letech vztahu. Jediné, co si myslím, že je pro vztah velmi důležité, je vědomé zkrocení našeho ega a naší mysli. Když přijde jakýkoli otřes, snažím se na celou věc pohlížet z co možná nejvyšší perspektivy. Snažím se pohlédnout i na sebe a své chyby. Pokládám si otázky z 360 stupňů, abych co nejlépe pochopila kontext. A nakonec, vždycky se snažím rozhodnout víc srdcem než rozumem.

Co pro vás osobně znamená věrnost? Jak si myslíte, že přístupem lidí k monogamii zahýbal nástup sociálních médií a třeba Tinderu? Zažíváme „krizi věrnosti“?

Nemyslím si, že v dnešní době je víc nevěry, než bylo dřív. Akorát se o ní právě díky moderním technologiím víc a víc mluví. Partner projede partnerce telefon nebo e-mail a hned má jasno. Každý z nás má v ruce chytrý telefon a okamžitě může pořídit důkaz o kamarádově nevěře. Já osobně jsem monogamní člověk. Neumím moc prožívat ,lásky‘ na jednu noc. Každý člověk, který se kdy ocitl v mé náruči, byl vždy v mojí mysli člověkem, se kterým budu na celý život. 

Dávají vám smysl nějaké partnerské „sliby věrnosti“?

Na sliby věrnosti moc nejsem. Myslím si, že člověk člověku může slíbit jen jediné: Že se vždy k druhému zachová pravdivě. A nejen k němu, ale hlavně k sobě. Pak si myslím, že ve vzájemné úctě a pravdě může vztah překonat i ty největší krize.

Co je to podle vás láska? Dokázala byste nějak personifikovat tu vaši partnerskou? 

Láska a pravda jsou pro mě ruce Boha, které tvoří a drží tenhle svět pohromadě. Láska je pro mě smyslem života. Když si ji představuji, je to jemnohmotná bytost, napojená ze všech stran miliardami tenkých vláken, která vedou ze srdcí dvou lidí. Ta srdce ji každým jejich úderem vyživují a díky nim její postava roste a sílí.

Pokud je láska těch dvou silná a pravdivá, jednoho dne pak mezi nimi stojí nádherná a silná bytost Lásky, která má šanci přečkat i ta období, kdy ze slabosti jednoho nebo druhého chřadne. Třeba v okamžiku, kdy ji jeden z partnerů nevyživuje, nebo se dokonce na čas z těch vláken odpojí. Byť se třeba na moment zmenší a ztratí svou sílu, tak dokud láska žije, má cenu o ni bojovat. Pokud však jedno ze srdcí napojí svá vlákna k jiné bytosti, musíme tu naši umět propustit.

Lada je i bohyní přitažlivosti. Co vy osobně na sobě považujete za přitažlivé?

Myslím, že mou největší předností je upřímnost a naprostá otevřenost druhému. Já když miluji, tak zcela. A taky si myslím, že mám smysl pro humor, který moje partnery vždycky bavil. Z fyzické stránky bych asi vypíchla svoje oči. Těmi začínal každý můj vztah. První pohled.

Co pro vás v partnerství znamená intimita a sexualita?

Láska fyzická a psychická se v partnerství navzájem potřebují. Hřejivá náruč nebo dotek partnera je hmatatelným důkazem našeho citu. Přece jen žijeme ve hmotném světě, a tak i v lásce je fyzický dotek stejně důležitým stavebním kamenem jako abstraktní slova citu.

Reklama

foto: Ivy E. Morwen a Instagram, zdroj: Tamara Klusová