Emma Smetana jako Morana: Největší skok do neznáma? Rozhodnutí, že budu matkou

„Kde je pravda, poznám prostřednictvím faktů a intuice,“ říká Emma Smetana, která je proslulá tím, že se pravdy nebojí. Půvabné blondýnce, která někdy působí něžně a poddajně a jindy tvrdě a nekompromisně, byl v projektu Jsem žena #jsembohyne přiřazen archetyp slovanské bohyně Morany. Listopadové patronky smrti a znovuzrození.

Emmě se 16. prosince 2016, tedy v den narozenin jejího otce, narodila dcera jménem Lennon. Otec pak týden nato po roce a půl v kómatu zemřel. A podle Emmy ho tady tehdy Lennon vystřídala. Téma života a smrti je jí osobně dost blízké a na vlastní kůži je pocítila blíž než většina lidí.

Až do porodu jsem se dokázala systematicky vyhýbat veškerým zdrojům stresu a jednoduše jsem si užívala čas se svými blízkými.

„To, co se stalo tenkrát v prosinci, vnímám jako spravedlivou výměnu životů. A je to jediný lék, který trochu mírní bolest z jeho odchodu,“ prozradila už před dvěma lety v rozhovoru pro online magazín Reportér. My jsme se tentokrát posunuly k tomu, co konkrétně pro Emmu smrt znamená, jak se s ní vyrovnává a jestli se na ni dá vůbec nějak připravit, i když člověk ví, že v následujících letech nebo měsících přijde. 

V naší kultuře se často snažíme tvářit, jako že smrt neexistuje. Co pro vás osobně smrt znamená?

Smrti jsem se bohužel podívala do očí opakovaně. Naposledy právě před necelými třemi lety, když po narození dcery zemřel tatínek. Tuhle zkušenost a prožitek ještě nejsem připravena sdílet veřejně. Ráda bych ale v obecné rovině vyjádřila trojí přesvědčení: Že se na smrt nedá připravit, že se na ni nedá zvyknout a že bolest ze ztráty nejbližšího člověka nezahojí ani čas. I když se to říká.  

Jaký byl váš největší skok do neznáma? Co vás přimělo skočit?

Největším skokem do neznáma pro mě bylo rozhodnutí, že budu matkou. To si člověk nedokáže předem představit, natož naplánovat. Ani na vteřinu jsem ale neměla sebemenší pochybnost. A narodila se mi ta nejdobrodružnější bytost, co znám. Předpokládám, že celý její život bude vydlážděný tisíci skoky do neznáma. A doufám, že většina z nich dopadne dobře.

V rozhovoru pro radio Wawe jste uvedla, že vaše dcera přišla do vašeho života v období, kdy jste byla nejnešťastnější. Jak potom těhotenství ovlivnilo vaši psychiku? 

Ano, otěhotněla jsem v momentě, kdy mi bylo nejhůř. Naštěstí jsem jen pár dní poté, co jsem přišla do jiného stavu, odcházela z televize Nova. A díky tomu jsem pak v podstatě celé těhotenství strávila jako šťastná a po mnoha letech doopravdy svobodná žena. Až do porodu jsem se dokázala systematicky vyhýbat veškerým zdrojům stresu a jednoduše jsem si užívala čas se svými blízkými a hlavně se svým manželem Jordanem. Do toho koncerty s kapelou, procházky, výlety a taky organizace mého charitativního bazaru.

Zakázala jsem si tehdy všechno, co by pro mě mohlo představovat větší nervovou zátěž. Zakázala jsem si řešit i to, kam po porodu nastoupím do práce. Sice se mi dva nebo tři měsíce předtím, než se Lennon narodila, ozvali z DVTV, a já samozřejmě zajásala, ale definitivní odpověď jsem v sobě našla až v momentě, kdy byly Lennon tři měsíce, a já věděla, že to beze mě pár hodin sedmkrát do měsíce dobře zvládne.  

Morana je bohyní smrti, tmy a temnoty. Ale také pravdy. Jak vy osobně poznáte, kde je pravda a kde se o slovo hlásí vlastní ego? A poznáte ještě i s ohledem na vaši práci, kdy čelíte opravdovému zlu? 

Nevím, jestli věřím na opravdové zlo. Ale na pravdu věřím už od dětství a je mým hlavním životním klíčem i zbraní. Jak poznám, kde je? Prostřednictvím faktů a intuice. Obojí dohromady pak využívám jak v mé profesi, tak v mém soukromém životě.

Reklama

foto: Ivy E. Morwen a Profimedia, zdroj: Emma Smetana