Gabriela Partyšová: V nejtěžších chvílích musí člověk máknout hlavně sám na sobě

Gabrielu Partyšovou zná většina národa z televizních obrazovek jako moderátorku Top Star magazínu na Primě nebo aktuálně Snídaně s Novou. A hlavně aktuální práce na Nově není prý rozhodně žádná brnkačka. „Ráno vstávám před čtvrtou, takže v devět po skončení vysílání už nemám skoro žádnou energii,“ přiznává jednačtyřicetiletá dáma, které ale očividně náročná práce neubírá nic na kráse ani spokojenosti.

Přestože Gábina stále jednou nohou stojí v povrchním světě showbyznysu, rozhodně nezapomíná ani na péči o svůj vnitřní svět. Sama přiznává, že na sobě musela hodně pracovat, aby se dokázala vyrovnat se všemi životními výzvami. Očividně se jí to ale daří a dnes z mladistvě vyhlížející ženy vyzařuje štěstí a životní spokojenost. Jóga, celostní medicína a další praktiky, které na své cestě sebepoznání hojně využívá, ji navíc inspirovaly k založení vlastního podnikání. Před rokem a půl se rozhodla, že je bude skrze své jméno zprostředkovávat i ostatním lidem. Proto založila v Praze Soul Therapy, centrum poskytující celostní holistickou pomoc, jehož součástí je například právě jóga, čínská medicína nebo fyzioterapie.

„Myslím, že ukazovat své životní zkušenosti a to, jak v nejtěžších fázích života musí člověk máknout sám na sobě, je jakási má druhá cesta,“ říká Gábina, když spolu sedíme přímo v jednom ze cvičebních sálů centra na Senovážném náměstí. Zde jsme si usazené nad čajem a hořící svíčkou potykaly a pak i povídaly nejen o studiu samotném, ale třeba také o tajemstvích krásy a vnitřní spokojenosti.

Kromě ranního moderování se teď hodně věnuješ právě Soul Therapy. Jak tě napadlo studio založit?

Říkala jsem si, že když jsem dvacet let budovala svou značku, měla by mít i nějaký přesah. Svým jménem jsem chtěla lidem i něco předávat. Na základě svého životního příběhu, který nebyl úplně jednoduchý, jsem se tedy rozhodla, že budu svoji zkušenost předávat dál. Přeji si ukázat lidem, že když se nám v životě děje něco negativního, nemusíme se hned hroutit a říkat si, jakou máme smůlu. Nejvíc se totiž duchovně posouváme právě v krizi. Takže když si v těžkém období „mákneš“ a máš kolem sebe i lidi, kteří ti pomohou celou situaci pochopit, můžeš hodně vyrůst. A potom, když jsi zrovna zamilovaná nebo prostě máš „happy“ období, duchovně odpočíváš.

Čím víc toho do určité doby zažiješ, tím lépe. Proto podle mě není dobré, když mladí lidé mnohdy žijí dlouhá léta singl a v páru jim nikdo nenastavuje „zrcadlo“.

Já to znám z vlastní zkušenosti. V těžkých chvílích mi pomohly různé věci, například homeopatie, jóga, pilates i čínská medicína. Říkala jsem si tedy, že si pronajmu nějaký prostor a tam budu sdružovat odborníky, kteří umí pomáhat lidem. Ne nadarmo se říká, že když se člověk do něčeho pouští, pouští se do toho i kvůli sobě.

Mohla bys popsat, co tu všechno najdeme?

Máme takový podtitulek Tělo, Mysl, Smysl. A také to, že když jde člověk do svého nitra, musí přes povrch. Proto tu řešíme kromě duše i vzhled. Třeba to, jak se ženy oblékají. Děláme jim například barevnou typologii, aby se poznaly jak navenek, tak uvnitř. V horních dvou patrech tedy jsou tato poradenství a dole různé terapie. Chodí k nám odborníci, špičky ve svém oboru. Třeba Jirka Hötzel, který dělá čínskou medicínu, je tu každé úterý. V pondělí tu mám fyzioterapii, také jógu a pilates. Máme tu šéfovou Akademie české jógy Ladu Rokosovou, která vede takovou fyzioterapeutickou jógu, která je hodně zaměřená na páteř. A také akupresuru.

Myslím, že holkám po čtyřicítce spánek sluší, říká Gábina Partyšová

Dál bych jmenovala třeba nutriční specialistku Ladu Noskovou, která o stravě napsala i několik knih. Zajímavá je také face jóga s Lucií Podluckou Žákovou, která ve čtyřiceti vypadá o deset let mladší. Pak tu máme Jarku Jankovskou, která dělá různé terapeutické masáže, reflexní terapie chodidel. Pořádá i víkendové workshopy pro páry. Manžel se třeba učí reflexní body na chodidlech své ženy, které jí může mačkat, když má třeba bolestivou menstruaci nebo migrénu. Pak se to zase vymění. Je tu i masér, fyzioterapeut, cvičení baby jógy... Pak také astrologie a výklad karet, což dělá naše Lena. Do budoucna také plánujeme psychologickou poradnu, protože je myslím v dnešní digitalizované době důležité, aby lidé měli prostor si s terapeutem říct, co je trápí. Tím pádem to pochopí i jejich podvědomí a oni se tím přestanou stresovat.

Podle čeho si terapeuty vybíráš?

Ze začátku to bylo těžké a laťku jsem měla dost vysoko. Je hodně lidí, kteří se snaží nějak druhým pomáhat, ale mají třeba jen jeden krátký kurz a už si říkají koučové. Ale já o tyhle „rychlokvašky“ nestála. Chtěla jsem opravdu odborníky, kteří svou práci znají dobře. Takže ty lidi jsem „sbírala“ asi tři čtvrtě roku. Teď už se to překlopilo, ti „dobří“ odborníci se mi sami ozývají a říkají, že o Soul Therapy slyšeli a chtěli by tu s námi být.

Kdybys mezi všemi těmi terapiemi a cvičeními měla vybrat svého favorita, co by to bylo?

Asi hlavně jóga. To je jasné, protože tu by měl dělat asi každý, aby se cítil trošku dobře.

Jak dlouho se józe ty sama věnuješ a co všechno ti dala?

Když jsem se rozhodla pro tenhle projekt, udělala jsem si jógový kurz, ale jinak ji cvičím už sedm let. Chodila jsem do různých studií, jsem takový věčný začátečník. Ale jóga mi vždycky přináší potěšení z toho, že jsem protažená a pružná, že jsem se naučila používat dech, který je hodně důležitý třeba i při moderování. Už na lekci nechodím, že bych měla, ale protože se na to těším. Je to pro mě jeden ze zdrojů energie.

Děláš ještě nějaké další sporty?

Mám moc ráda orbitrek, což je něco jako kardiostroj, jako když jedeš na běžkách. Mám ho v garáži a cvičím na něm hodně často. Jsem typický blíženec, mám v sobě vlastně dva lidi, takže se potřebuju někde „vybušit“, nejen meditovat a cvičit jógu. Pak mám taky ráda plavání, lyžování, bruslení, občas chytnu tenisovou raketu. Mám jedenáctiletého syna Kristiana, se kterým někdy hrajeme před barákem basket, a taky nám hodně jde pinčes. Baví mě i golf.

Jaký je tvůj osobní recept na krásu?

Myslím si, že základ je se dobře vyspat. Takže když vstávám do Snídaně, chodím spát už v devět večer. Třeba neusnu až do jedenácti, ale mám zavřené oči, maximálně si povídám se synem. Prostě vím, že už musím odpočívat, abych druhý den mohla vstát a fungovat. Myslím, že holkám po čtyřicítce spánek sluší. A taky nám sluší zamilovanost a já teď jsem zamilovaná. A pak samozřejmě sebeláska. Udělám si po práci na sebe čas, zajdu na masáž nebo si zacvičím face jógu. Dělám i odpouštěcí meditace, které mi taky hodně pomáhají, abych se cítila dobře. I když jsem holka ze showbyznysu a mám stylisty a make-up artisty, stejně si myslím, že ve finále žena vypadá dobře, když je v jádru dobrý člověk. Na hygieně duše se musí pracovat, což já dělám.

Myslím, že hodně celebrit řeší především vzhled. Jaká životní událost tě přiměla zajímat se víc do hloubky o duši?

Asi všechny dohromady. Myslím, že čím víc toho do určité doby zažiješ, tím lépe. Proto podle mě není dobré, když mladí lidé mnohdy žijí dlouhá léta singl a v páru jim nikdo nenastavuje „zrcadlo“. Neprojdou si pak těmi zkušenostmi, emocemi, zklamáním. Přitom právě to člověka posiluje. U mě přišla velká změna i s Kristiankem, kterého jsem porodila v devětadvaceti. S dítětem se žena transformuje zcela jednoduše, protože prostě musí vypiplat miminko, které je na ní závislé. Mateřství tě určitě „hodí“ do jakési vnitřní pokory a taky přestaneš být sobecká, pokud jsi k tomu do té doby měla sklony.

Gabriela Partyšová (1978)

Česká moderátorka, zpěvačka, herečka a podnikatelka. Vystudovala soukromé brněnské gymnázium. Od roku 1996 spolupracuje s českými televizními stanicemi, kde moderuje krátké pořady týkající se převážně českého bulváru (např. Česká televize, TV Nova, Prima). Od roku 2013 uváděla na Primě společenský pořad Top Star magazín. Momentálně moderuje Snídani s Novou. Příležitostně se objevuje také v epizodních rolích v českých filmech a seriálech. S bývalým manželem, podnikatelem Josefem Koktou, má syna Kristiana.

Pak, když byly Kristiankovi čtyři roky, opustil nás jeho tatínek. To byl hodně těžký čas a musela jsem hodně zabrat. Rok jsem brečela do polštáře s tím, že se mi nepodařilo udržet rodinu a celé se to sesypalo. Pak jsem další dva roky vůbec s nikým nemohla být a jen na sobě pracovala. Když se tomu učení ale otevřeš, do života ti sami chodí lidé, kteří ti pomohou. Někdo tě naučí práci s tělem, jiný odpouštění. Ale musíš chtít a jít tomu naproti. A pak zkoušet různé cesty a hledat, která je pro tebe ta pravá.

V čem tě ta vnitřní práce na sobě nejvíc změnila?

Když na sobě pracuješ, začneš být pak k lidem kolem laskavější, protože i ty, kteří nejsou podle tvého gusta, svým způsobem chápeš. Začneš být hodně tolerantní. Říkáš si, že prostě ještě něco nevědí, co ty už třeba víš. Začneš prostě ostatním lidem otevírat srdce.