Taková astronomie, paleontologie či oceánografie, ty se mají. Jsou to vědecké obory, o nichž se mluví téměř denně. Oceánografii do médií prostrčí kdejaký mořský proud či zbytky potvory, kterou vyplavilo moře na břeh, astronomii nějaká ta sonda, která letí tam, kde to ještě neznáme, a paleontologii proslavily dokonce už i filmy. Jenže co chudák taková matematika? Pojďme ji oslavit s jedním číslem, o kterém většina z nás slyšela naposledy někdy ve škole. Jde o číslo pí.
Oslavy 14. března jsou také spojovány se vzpomínkou na Alberta Einsteina, který se v ten den roku 1879, tedy přesně před 140 lety, narodil.
Matematici si k jeho oslavě vybrali datum 14. 3. Nám v české kotlině to moc neřekne, ale anglosaský svět 14. březen přepisuje jinak. Nejdřív je měsíc a pak den, tedy 3. 14. Už? Ano, 3,14. Číslo pí se rozhodl v roce 1988 oslavit výtvarník, fyzik a především ředitel muzea vědy Exploratorium v San Francisku Lawrence N. Shaw tím, že se do muzea napečou kulaté koláče (koláč v angličtině se řekne pie se stejnou výslovností jako pí) a zaměstnanci muzea i návštěvníci budou chodit kolem stěny jedné z kruhových místností v muzeu pořád dokola.
Možná to někomu přišlo lehce ulítlé, tak 12. března 2009 raději schválila Sněmovna reprezentantů USA nezávazné usnesení, které uznává 14. březen za národní Den pí. V roce 2015 bylo toto datum oslavováno jako Super Pí Day, protože ve formátu měsíc/den/rok bylo zapsáno 3/14/15, navíc v 9 hodin, 26 minut a 53 sekund bylo využito prvních deset cifer tohoto slavného čísla (kdyby si to náhodou někdo nepamatoval: 3, 1415926535). Nebyli by to ovšem hraví matematici, aby i v tomhle neudělali zmatek. Začali také slavit 28. června (6. 28.) jako Dva pí dny neboli Den tau. Tau, což je dvojnásobek pí, se pro zjednodušení používá v některých matematických vzorcích. Mimochodem, oslavy 14. března jsou také spojovány se vzpomínkou na Alberta Einsteina, který se v ten den roku 1879, tedy přesně před 140 lety, narodil.
Stačí nám mobil?
Připomeňme si pro osvěžení paměti, že číslo pí, které pro zjednodušení zapisujeme jako 3,14 (ale známe ho na tisíce desetinných míst), je konstanta vyjadřující obecně poměr obvodu kruhu k jeho průměru. Znali ho snad už v egyptské Staré říši, protože poměr obvodu a výšky Velké pyramidy je dvě pí a obdobné poměry najdeme i jinde. První, kdo ho ovšem dokázal odhadnout empiricky, byl Archimédes.
Počítačoví experti mají rádi soustavu dvojkovou, ale rozumní kupci odjakživa vycházeli z početního systému Babyloňanů a Sumerů.
Jak je to s oslavami Dne pí u nás, jednoduše nevíme. Matematika na našich školách moc populární není a to, že by z ní v roce 2022 měla být povinná maturitní zkouška, moc nadšení nevyvolává. Není divu, například vloni u ní propadl téměř každý čtvrtý student. Stejně bylo těch, kteří vyfasovali dostatečnou. Matematika jakoby už nebyla potřeba, na co taky. Těch pár potrhlých profesorů (profesoři bývají vždy mírně potrhlí a matematici také, spojení obého jen tuto vlastnost násobí) jsou vlastně sbírkou přeživších fosilií.
Občas se sice v novinách objeví trochu zapadlá zpráva, že ten a ten objevil doposud nejvyšší prvočíslo, ale to je tak asi všechno. Dnes má prakticky každý kalkulačku v mobilu. Časy, kdy prodavačka v mlékárně sčítala na papírku jednotlivé položky, aby oznámila celkovou sumu, jsou už dávno pryč. Stačí přece projet čárový kód skenerem, pokladna udělá vše za vás. Procenta úroků každému oznámí v bance i s konkrétními částkami, o které zákazníka legálně připraví. Z toho vznikají vtipy, jako je ten, v němž profesorka oznamuje studentům ve třídě, že musejí přidat v matematice, protože třicet procent je na propadnutí. Na to se ozve nesmělý hlásek: Božíčku, vždyť nás ani tolik není!
Tucet, mandel a kopa
Určitě můžeme slyšet námitku, že matematika je pro ty, kteří se chtějí věnovat vědě. Ostatním stačí kupecké počty. Máme deset prstů na horních končetinách – tedy s výjimkou několika jedinců, kteří milují domácí přípravu na silvestrovské ohňostroje – a tudíž jsme si oblíbili desítkovou soustavu. Praktická ovšem není vůbec. Počítačoví experti mají rádi soustavu dvojkovou, ale rozumní kupci odjakživa vycházeli z početního systému Babyloňanů a Sumerů. Vinou těch prvních také dělíme kruh na tři sta šedesát stupňů, hodinu na šedesát minut a tu pak na šedesát sekund, den na dvanáct a noc taky na dvanáct hodin.
Matematika není učení vzorečků, jak to začasté bývá na školách, kde se jejím prostřednictvím žákům a studentům za bůhvíco mstí.
Sumerové měli rádi číslovku dvanáct – prý podle bájného vzdělaného národa, jehož příslušníci se pyšnili šesti prsty na každé ruce. Ona totiž ta dvanáctka, potažmo tucet, má výhodu, že ji krom jedné a dvanácti lze dělit také dvěma (používaný půltucet), třemi, čtyřmi a šesti. V kupeckých počtech se používá také termín kopa, což je šedesát (na kopy se počítaly třeba groše nebo vajíčka, a těch je dodnes na platu třicet, tedy půl kopy) a její čtvrtina mandel – ano, šedesát děleno čtyřmi je patnáct, a dokonce velekopa, což je šedesát krát šedesát. Dnes už ovšem nejsou kupci, ale byznysmeni, popřípadě dealeři nebo shop assistanti. Ti už ve slovníku nemají tucet, ba ani kopu, ale třeba mega.
Jak dokázat tvrzení
Možná, že tento malý exkurs do světa kupeckých počtů naznačil, že i matematika může být zajímavá. A že je dobré s ní v životě počítat (povšimněte si tohoto skvělého dvojsmyslu – pozn. aut.). Matematika má totiž i pro toho, kdo ji ve své praxi později nepotřebuje, protože dělá... Teď zrovna nemůžu přijít na to, kde není vůbec potřeba, každý si občas potřebuje spočítat výplatu. Matematika má význam tím, že je vlastně prostředkem, který toho, kdo se jí zaobírá, naučí přesně myslet. Matematika není učení vzorečků, jak to začasté bývá na školách, kde se jejím prostřednictvím žákům a studentům za bůhvíco mstí. Matematika je výchova ke správnému a logickému myšlení.
Reklama
Když napíšeme teorém, tedy matematickou větu (a můžeme jí s klidem říkat i výrok), je to jen poloviční – a možná ani to ne – práce. Jestliže v tomto výroku tvrdím tohle a tohle, musím tam totiž dodat důkaz, logicky odvozený z axiomů a definic. Důkaz totiž musí být konzistentní. Tady možná naše školství chybuje, protože učí počítat, nikoli hygieně a logice myšlení a z nich vyplývající zodpovědnosti za to, že když něco tvrdím, tak to také mám možnost dokázat, a když ne, tak musím dodat, že se jedná o můj dohad. Sice pravděpodobný, ale pořád jen dohad. To je podstatný rozdíl mezi kupeckými počty a matematikou. I podstatný rozdíl mezi tím, co zaznívá dnes v politice a co by tam zaznívat mělo. I v tom je význam připomenout si „nějaký“ ten svátek čísla pí.
foto: Profimedia, zdroj: Muzeum Exploratorium