Tato vědecká předpověď je založena na ekonomické analýze tempa, s jakým se v průběhu času navyšují vesmírné rozpočty a jak se zvyšuje počet lidí na planetě Zemi. Vědci brali v úvahu i rozvoj a historii poznávání a výprav mimo Zemi od samotného úsvitu vesmírného věku.
Cílem týmu Jonathana Jianga v laboratoři Jet Propulsion v americké Pasadeně bylo určit časový rámec, během kterého by se mohly uskutečnit mise s posádkou do pásu asteroidů, k Jupiteru, a dokonce k Saturnu. Vědci pracující pod křídly NASA začali studiem toho, jak se zvyšoval rozpočet NASA od jeho založení v roce 1958. Na této křivce bylo několik vrcholů, které odpovídaly významnému nárůstu výdajů.
V hlavní roli NASA
Vrcholy na křivce rozpočtu NASA odkazují například do roku 1966, kdy program Apollo, ve kterém rozpočet NASA tvořil asi 1 % amerického hrubého národního produktu, a do roku 1991, kdy se americký úřad NASA rozhodl spolupracovat se soukromým sektorem na vývoji náhrady raketoplánu. Zajímavý je i rok 2018, kdy se NASA pustila do programu Artemis s cílem vrátit lidi na Měsíc a poté je poslat na Mars.
Model vyčleňuje rok 2073 pro misi s lidskou posádkou v pásu asteroidů, rok 2103 pro návštěvu lidstva na Jupiteru a rok 2132 pro misi k Saturnu.
Celkový trend rozpočtu NASA lze podle Jianga popsat jako stabilní lineární růst. Jeho tým se také pokouší změřit zlepšení v technologiích, protože mise do hlubokého vesmíru spoléhají na konstrukci a provoz komplexního hardwaru a systémů podpory života. Dělají to jednoduše prostřednictvím počítání vědeckých prací publikovaných o průzkumu hlubokého vesmíru v USA za rok. Tento parametr lze podle vědců použít jako měřítko k posouzení celkové technologické úrovně vývoje v tomto složitém odvětví.
Posledním faktorem, který vědci využívají, je efektivní rádius lidské činnosti mimo Zemi. Ten se na úsvitu vesmírného věku rychle zvýšil z nízké oběžné dráhy Země po první úspěšné přistání na Měsíci ve vzdálenosti 0,0026 astronomických jednotek.
Nejdřív na Mars
Projekt Artemis pošle lidi na Mars přibližně v roce 2037, kdy se rádius lidské aktivity zvýší na 0,3763 astronomických jednotek. Za předpokladu, že bude tato mise úspěšná, připadají v úvahu další milníky, které vědci po výpočtech zasadili do naší blízké budoucnosti.
Zohlednění všech těchto parametrů umožnilo týmu vědců z Pasadeny vytvořit model, který předpovídá, kdy se uskuteční lidské mise do vzdálených částí sluneční soustavy. Tento model vyčleňuje rok 2073 pro misi s lidskou posádkou v pásu asteroidů, rok 2103 pro návštěvu lidstva na Jupiteru a rok 2132 pro misi k Saturnu. „Dosavadní výsledky naznačují, že světy naší sluneční soustavy, jež představovaly v celé lidské historii pouze spektrální světelné znaky na noční obloze, nám budou brzy na dosah,“ prohlašují vědci.
Předpovědi tohoto druhu jsou samozřejmě zatíženy nejistotou. Některé faktory, jako je náhlá změna klimatu, by mohly učinit misi do hlubokého vesmíru naléhavější, zatímco jiné, jako jsou nemoci (například covid-19), by mohly pokrok v cestování do vesmíru dramaticky zpomalit. V konečném důsledku budou tempo rozvoje určovat ekonomické podmínky a národní priority.
Klíčovou zprávou Jiangova týmu ovšem je, že tyto mise by se mohly uskutečnit v nepříliš vzdálené budoucnosti. Model vědců z Pasadeny totiž naznačuje, že přistání lidí na světech za Měsícem a Marsem mohou být svědky už dnes žijící lidé.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Discover