Cement představuje neviditelný kousek skládačky světového průšvihu oteplování planety. Jeho výroba se celosvětově neustále zvyšuje, ale technologie jsou stále stejné. Přitom jde o jeden z nejméně ekologických postupů vůbec. Konkrétně podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) tvořila v roce 2019 výroba cementu zhruba 7 % celkových světových emisí oxidu uhličitého. Už tehdy se také objevily informace o tom, že betonářská lobby neplní cíle Pařížské dohody. V návaznosti na to pak nadnárodní organizace rozhodly, že emisní požadavky zpřísní. A tak do roku 2029 musí obor výroby cementu snížit emise CO2 o 16 %.
Vzhledem k tomu, že například auta musí být v roce 2030 prodávána už pouze v elektrické verzi, se to zdá jako velký nepoměr. Musí se však vzít v potaz, že bezemisní výroba cementu zatím není možná, a pokud ano, pouze v laboratorních podmínkách.
Ke vzniku emisí při výrobě cementu přispívají dva hlavní faktory. Tím hlavním je proces výroby slínku, hlavní složky cementu, která se vyrábí v pecích tepelným zpracováním vápence a hlíny. Druhou polovinu pak tvoří spalování paliva používaného k vytápění pecí, jako je uhlí, zemní plyn a ropa, a také emise na těžbu a dopravu surovin.
Situace ve světě i v Česku
Zároveň je třeba zmínit, že i když u nás v Evropě razíme velmi tvrdá opatření, není to zdaleka dostačující. Podle statistik Mezinárodní rady pro cement je největším producentem cementu na světě Čína. V roce 2022 vyprodukovala zhruba 2,1 miliardy tun cementu, což představuje asi polovinu celosvětové produkce. Následují Indie s produkcí asi 370 milionů tun a Vietnam asi se 120 miliony tun. Hledáte tam nějaký stát EU? Nebo EU jako celek? Můžete se sami přesvědčit o tom, že snahy o snížení emisí v oboru výroby cementu musí být celosvětové.
Bezemisní výroba cementu zatím není možná, a pokud ano, pouze v laboratorních podmínkách.
A jak si vedeme u nás doma? Podle mapy Clima Trace, která sleduje míru znečištění na planetě, jsou největšími nepřáteli ovzduší v Česku Severočeské doly, doly Bílina, Unipetrol, hutní podnik Liberty Ostrava, následovaný Třineckými železárnami a karvinskými uhelnými doly. A pak… Ano, námi probírané cementárny, konkrétně Mokrá, Sulejovice a Prachovice.
Co s tím?
Na tom, že je nutné snížit emise všech cementáren světa, už se shodují snad všichni. Jenže jak to udělat? Existuje hned několik cest.
1) Použití alternativních paliv: Namísto tradičních fosilních paliv, jako je uhlí, ropa nebo zemní plyn, mohou být použita alternativní paliva, například biomasa, odpadní materiály nebo pneumatiky, které obsahují méně uhlíku. Další teoretickou možností je vodík.
2) Využití obnovitelné energie: Zdroje obnovitelné energie, jako jsou solární a větrné elektrárny, mohou být použity pro výrobu elektřiny, která pak pohání výrobní zařízení.
3) Vývoj nových technologií: Také vývoj nových technologií může přinést snížení emisí v tomto oboru. Například se pracuje na vývoji metody, která by umožnila zachytávat oxid uhličitý, vznikající během výroby cementu, a poté ho ukládala pod zem.
Největším producentem cementu na světě je Čína. V roce 2022 vyprodukovala zhruba 2,1 miliardy tun cementu, což představuje asi polovinu celosvětové produkce.
4) Efektivnější využití surovin: Výroba cementu vyžaduje velké množství surovin, jako je vápenec, křemičitan hlinitý a železný, které se musí těžit a dopravovat. Pokud se naučíme tyto suroviny efektivněji využívat, sníží se logicky i celkové emise skleníkových plynů, vznikající během jejich těžby a dopravy.
V současnosti představuje nejjednodušší a nejméně bolestivou cestu varianta číslo dvě, která ale zároveň patří k těm nejméně efektivním. Jsou zde ale i další snahy. Cementárny se například snaží přidávat do cementu další směsi, které snižují uhlíkovou stopu (například strusku). Tím se ale vlastnosti cementu výrazně mění.
Dále se objevují nové možnosti takzvaného pěstování vápence pomocí biogenních struktur, kdy uhličitan vápenatý roste v blízkosti korálových útesů, ovšem řízeně, takže se vápenec nemusí nákladně těžit. Po celém světě se také objevují snahy recyklovat beton. I u nás se v Univerzitním centru energeticky efektivních budov ČVUT testují speciální betonové struktury obsahující recykláty. Podobně jako většina výše uvedených metod má však i tato spoustu omezení a její možnosti využití je třeba dále zkoumat.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek