Zdá se, že film Jurský park už dlouho nebude jen fikcí. Vědci totiž skutečně chtějí z genetického materiálu, který získali z pozůstatků vyhynulých druhů, vzkřísit už tisíce let nežijící tvory. Právě vznikla společnost, která má tohle v plánu. Jmenuje se Colossal a jejím hlavním cílem je vzkříšení mamuta.
Profesor genetiky na Harvardské univerzitě George Church, známý svou průkopnickou prací v oblasti sekvenování genomu a spojování genů, doufá, že společnost Colossal zahájí éru, kdy se mamuti budou opět procházet po arktické tundře.
Nutno podotknout, že to, co by se na světě procházelo, nemá být přímo mamut, jaký tu žil před tisíci lety, ale jeho kříženec. Pomocí nástroje pro úpravu genů, známého jako CRISPR-Cas9, totiž vědci chtějí nakombinovat části DNA získané ze zmražených vzorků mamutů s DNA asijského slona, nejbližšího žijícího příbuzného mamuta srstnatého. Výsledné zvíře – známé jako „mamofant“ – by vypadalo a pravděpodobně se i chovalo podobně jako mamut srstnatý.
Pomoc s klimatem
Je to jistě úžasné, vzkřísit takové zvíře. Ovšem stejně úžasné je i to, čím vědci ospravedlňují tuto genetickou hru na bohy. „Vzhledem k tomu, že společnost Colossal aktivně usiluje o zachování a ochranu ohrožených druhů, identifikujeme druhy, které mohou od svých vyhynulých příbuzných získat nový soubor nástrojů, aby přežily v nových prostředích, která je zoufale potřebují,“ říká Georg Church. Co to znamená?
Jako lidé v sobě máme trochu viny, protože víme, že jsme k vymírání mamutů téměř jistě přispěli. Tohle může být způsob, jak z nás toto břemeno sejmout.
Podle Churche kdysi mamuti seškrabávali vrstvy sněhu, aby se k půdě mohl dostat studený vzduch a udržet ji zmrzlou. Poté, co zmizeli, nahromaděný sníh díky svým izolačním vlastnostem způsobil, že se věčně zmrzlá půda začala zahřívat a uvolňovat skleníkové plyny. Vědci tvrdí, že návrat mamutů – nebo alespoň jejich hybridů na Arktidu – by mohl tento trend zvrátit. „Věříme, že díky oživení mamuta srstnatého se tento degradovaný ekosystém obnoví na bohatší, podobný tundře, která existovala ještě před 10 000 lety,“ uvádí společnost.
Mnoho vědců se však k této vizi staví skepticky. Jedním z nich je i Love Dalén, profesor evoluční genetiky ze stockholmského Centra pro paleogenetiku. „Neexistují prakticky žádné důkazy na podporu hypotézy, že by rozdupání sněhu velkým počtem mamutů mělo nějaký vliv na změnu klimatu. Právě naopak by to podle mého názoru mohlo mít na teplotu negativní vliv.“
Má mamut žít?
Přestože by vzkříšení vyhynulého druhu jistě bylo neuvěřitelným posunem vědy a výzkumu za hranice dnes možného, jsou tady i další otázky, které bychom měli zodpovědět. Většina odborníků například vidí v sekvenování genomu nikoli šanci na vzkříšení již vyhynulého druhu, ale spíš záchranu těch, kterým nyní vyhynutí hrozí.
Joseph Frederickson, paleontolog obratlovců a ředitel muzea Weis Earth Science v USA, toto potvrzuje. „Pokud se vám podaří vytvořit mamuta nebo alespoň slona, který bude vypadat jako dobrá kopie mamuta, který by mohl přežít na Sibiři, mohli byste udělat docela dost pro bílého nosorožce nebo pandu velkou,“ řekl pro magazín NPR.
O mamutech
O mamutovi srstnatém koluje hned několik nepravd. Jde o druh, který žil přibližně v období 400 000 p.n.l. až 3500 p.n.l. Předpokládá se, že rapidní úbytek populace proběhl asi 10 000 let p.n.l. Některé izolované skupiny se mohly na Sibiři udržet ještě do roku 1700 p.n.l. Slovo mamut je často považováno za synonymum pro obrovský (mamutí) a často se tvrdí, že tato zvířata byla mnohem větší, než dnešní slon. Ovšem k tomuto tvrzení nejsou zatím žádné doložené vědecké objevy. Naopak se ukazuje, že mamuti byli přibližně stejně velcí jako sloni. Asi tím největším byl pravděpodobně Mammuthus sungari, dosahující výšky přes 5,3 metru a vážící kolem osmi tun. Nejmenší byli naopak trpasličí mamuti z Wrangelova ostrova, kteří dosahovali výšky okolo 1,8 metru. O genetický materiál mamuta se postaraly...
Paleogenetička z Kalifornské univerzity v Santa Cruz Beth Shapirová, která se vzkříšením mamutů sama zabývá, vždyť už na toto téma vydala několik knih (například Jak naklonovat mamuta), také vzkříšení vyhynulého druhu odmítá. „Nechci, aby se mamuti vrátili. Navíc nikdy nebude možné vytvořit stoprocentně identický druh,“ říká. „Ale co kdybychom tuto technologii mohli použít nikoli k oživení mamutů, ale k záchraně slonů?“ dodává.
S ní opět souzní Frederickson. „Po tisíce let existoval nový druh, který se přizpůsoboval neustále se měnícímu klimatu,“ říká. „Přivést zpět něco, co má všechny vlastnosti, kterým by se dařilo v pleistocénu, nemusí nutně znamenat, že to přežije i dnes. Zvláště když do toho přimícháte další neznámé geny, které působí u tropického zvířete žijícího v teplém počasí. Vedle mamuta žily rostliny a živočichové, kteří dnes už dávno vymřeli, nebo se jejich výskyt drasticky zmenšil, a pouhým navrácením mamuta se tyto rostliny a živočichové nevrátí,“ upozorňuje.
Společnost Colossal ovšem tvrdí, že se nesnaží přivést zpět invazní druh, ale chce obohatit ekosystém, který bez jeho přítomnosti degradoval a nadále degraduje.
Mamofant za šest let
Kdo si myslí, že za dva roky už se budou pořádat zájezdy za mamuty, ten se dost mýlí. I s extrémně rozvinutou vědou to nepůjde tak rychle. Colossal předpokládá, že úspěch v podobě embrya by mohl přijít za šest let. Jenže to všem vědcům, kteří jsou s tímto postupem seznámeni, zní jako příliš optimistický termín. Tak především – prehistorický mamut se od současného slona odlišuje asi 1,4 milionem genových mutací, které na sebe musí genetici navázat. A to je skutečně mamutí úkol.
Další problém spočívá v tom, jak embryo odchovat. Žádná umělá děloha pro mamuty zatím neexistuje. Musí se objevit, vyvinout a otestovat celý systém pro výměnu živin, krve a kyslíku a spojení jakési pupeční šňůry s embryem, aby se mohl mamofant vůbec narodit. Není asi žádný div, že výše jmenovaní vědci sborem vyjadřují nedůvěru v tak odvážný plán a označují jej za mimořádně ambiciózní.
Mamuti seškrabávali vrstvy sněhu, aby se k půdě mohl dostat studený vzduch a udržet ji zmrzlou. Poté, co zmizeli, nahromaděný sníh díky svým izolačním vlastnostem způsobil, že se věčně zmrzlá půda začala zahřívat a uvolňovat skleníkové plyny. Vědci tvrdí, že návrat mamutů na Arktidu by mohl tento trend zvrátit.
Zároveň nutno podotknout, že co bude zítra nebo za dva roky, to nikdo neví. Prudký rozvoj umělé inteligence za poslední půlrok je ostatně příkladem, že malý krok může spustit velkou lavinu. A na vzkříšení mamuta nepracuje jen Colossal, ale i další vědecké skupiny. Jmenujme například kalifornskou neziskovou organizaci Revive & Restore, které se minulý rok podařilo naklonovat ohrožený druh – fretku černohlavou.
Je tu ještě jedna otázka, která vyvstává. Proč tohle všechno lidé dělají? Co je na vzkříšení mamuta tak důležitého, abychom se o něj pokoušeli? Tradiční vědecký i laický názor je, že naši předkové mamuty vyhubili, zatímco novější teorie označují za nejsilnější faktor zničení životního prostředí na konci poslední doby ledové. V obou případech tedy nese alespoň část viny člověk.
Frederickson si myslí, že to je jeden z důvodů, proč je otázka vymírání – podporovaná popkulturou a reálným pokrokem vědy – tak často nastolována návštěvníky muzea, které vede. „Myslím, že jako lidé máme v sobě trochu viny, když stále víme, že jsme k tomuto vymírání téměř jistě přispěli. Tohle může být způsob, jak z nás toto břemeno sejmout,“ říká.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Npr.org