Kočky s odstraněnými drápky mají problémy s chůzí, protože jim chybí špičky prstů, a musí tak chodit po měkkých chrupavkách, které byly dříve součástí kloubu. Jsou zaznamenány případy, kdy si tito mazlíčci pahýly tlapiček okusovali a celý život trpěli bolestmi. Dalším výsledkem této „operace“ je, že se kočky mnohdy stávají mnohem agresivnějšími, upozorňuje článek v Popular Science.
Co způsobí absence drápků?
Studie, kterou článek zmiňuje, se zabývala dlouhodobými následky odstranění drápků, testovala 274 koček různého věku, polovinu s drápky a polovinu bez nich. Některé byly zkoumány v útulcích, jiné při preventivních veterinárních prohlídkách a byly sledovány známky bolesti (u koček se bolest mimo jiné projevuje problémy s chozením na záchod, cukáním při doteku, celkovým napětím, přílišným olizováním nebo okusováním kožichu).
Vědci porovnávali anamnézy a zprávy o chování jak od veterinářů, tak majitelů a zjistili, že kočky bez drápků močí na nechtěná místa sedmkrát častěji než ty s drápky. Také mají čtyřikrát vyšší historii pokousání člověka a třikrát větší problémy s agresivitou. Zároveň mají trojnásobně větší problémy s přílišnou péčí o srst. Navíc zvířata s odstraněnými drápky měla třikrát vyšší diagnostiku problémů se zády a jejich bolestí, zřejmě právě kvůli tomu, že se musela naučit chodit jinak kvůli chybějícím konečkům prstů a také chronické bolesti tlapek.
Kočky bez drápků močí na nechtěná místa sedmkrát častěji než ty s drápky. Také mají čtyřikrát vyšší historii pokousání člověka a třikrát větší problémy s agresivitou.
Kočky s odstraněnými drápky budou pravděpodobně také chodit na záchod na jakýkoli hladký povrch – například koberec – než aby své tlapky vystavovaly hrubému písečku v kočičím záchodě. Jelikož se již nemohou bránit drápy, budou pravděpodobně daleko více kousat, což pro jejich majitele znamená mnohem vyšší riziko infekce a následné hospitalizace než při škrábnutí.
Jediným problémem studie je, že mazlíčky zkoumala až po operaci a ne před ní, což by pomohlo ještě lépe rozlišit negativní dopady odstranění drápků. Vedoucí projektu je Nicole Martell-Moran, veterinářka z Texasu, která založila Paw Project, jenž si klade za cíl praktiku ukončit a zakázat. „Výsledky výzkumu mě ještě více utvrdily v tom, co jsem se již delší dobu domnívala – ty zlé kočky po odstranění drápků ve skutečnosti zlé nejsou, jen potřebují pomoci se zvládáním bolesti,“ uvádí. „Naše studie jasně prokazuje, že operace má pro kočky tragické následky, a doufám, že se nám podaří přesvědčit další a další veterináře, aby s touto praktikou zcela skončili.“
Zkuste raději trénink
Zatímco v Evropě se odstraňování drápků považuje za skutečně krajní řešení, na americkém kontinentu je to stále poměrně běžná praktika. A to i navzdory tomu, že se proti němu staví hned několik významných veterinárních asociací. Pokud máte se škrabáním vaší kočky problémy, Popular Science radí raději drápky zastřihávat speciálními nůžkami (což je pro domácí kočky dokonce prospěšné, drápky jim potom nezarůstají a nepřekážejí). Druhou možností je kočku vycvičit. Tvrdíte, že to nejde? Ale ano, a zde se dozvíte jak na to:
Pořiďte si také alespoň jedno škrabadlo – nebo si jej vytvořte. Pokud je vertikální, ujistěte se, že je pro vaši kočku dostatečně vysoké, aby se na něm mohla pořádně protáhnout. A samozřejmě se ujistěte, že na ni nespadne. Umístěte ho blízko oblíbené odpočívací zóny nebo vedle nábytku, který se obětí drápků zvířete stává nejčastěji. Můžete celou plochu nastříkat sprejem s catnipem, nebo na ni přivázat nějaké hračky, aby se toto místo stalo pro kočku co nejatraktivnějším. Nezapomeňte Micinku vždy pochválit, když škrabadlo použije – ať už pohlazením, nebo dobrotou. Když váš mazlíček ovšem přeci jen zaútočí na nábytek, rozhodně ho nebijte – kočky na fyzické tresty většinou nereagují, nebo rovnou útočí – lepší je zřetelně a pevně říct „ne“ nebo „nesmíš“ a zvíře přemístit na vhodnou škrabací lokaci. Pokud problémy přetrvávají, obraťte se na veterináře.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Popular Science