Znáte svoji přesnou adresu? Ne, nemáme na mysli číslo popisné nebo směrovací ani název obce či ulice. Dotaz pojímáme z hlediska daleko širšího. Z tohoto pohledu je tím nejmenším detailem Sluneční soustava a třetí planeta od hvězdy. Jak ale najít přesnou adresu na nebi? Kvůli světelnému smogu musíme nejdřív najít místo, kde jsou hvězdy vůbec vidět.
Při určování naší adresy nás bude zajímat rameno Orionu, jinak také Místní rameno. Na délku měří odhadem takových deset tisíc světelných let, na šířku tři a půl tisíce, a když bychom ho chtěli vidět (a k tomu se ještě dostaneme), najdeme ho na noční obloze v pásu od souhvězdí Labutě (Cygnus) k souhvězdí Lodní záď (Puppis).
Reklama
Slunce se nachází v ramenu Orionu asi tak ve dvou třetinách od středu Galaxie, což je pěkných cirka 26 400 světelných let. Planeta Země spolu se Sluncem obíhá střed Galaxie. Zatímco Zemi kolem Slunce to trvá přesně rok, kolem Galaxie to spolu se Sluncem zvládáme zhruba za dvě stě dvacet milionů let. Zatím se to Slunci povedlo jedenadvacetkrát.
Kde najít oblasti tmavé oblohy
Vraťme se ale spolu na matičku Zemi. Jsou Velikonoční svátky, a i když jsou noci chladné, budou nás vybízet, abychom se podívali na noční hvězdnou oblohu. Prostým okem, triedrem, nebo při návštěvě hvězdárny. Tady ale nastává velký problém, o kterém psal už před mnoha lety Karel Čapek ve svém Kalendáři.
I u nás si můžeme vychutnat pohled na část naší Mléčné dráhy například v Jizerské oblasti tmavé oblohy nebo v té Beskydské, Podyjské či Manětínské.
„Skutečný vnitroměstský a uliční praobyvatel pro samé lampy nevidí Velký vůz ani Polárku; a pro samé baráky ani neví, svítí-li úplněk nebo je-li novoluní… zvedne-li obyvatel ulice oči od země, nevidí jiskřit hvězdy na nebi a nespatří tvář měsíce. Vyjde-li na práh svého domu, nepotká jako nejbližšího souseda Venuši nebo Jupitera. Není mu souzeno, aby řídil své kroky podle měsíce. Neví ani, je-li noc černá nebo bílá. Žije v bezhvězdné sluji jako macarát jeskynní, ale neuvědomuje si to. Macarát jeskynní si to také asi neuvědomuje.“
Vinou výbojek pouličního osvětlení a jiných světelných zdrojů jsme právě od hvězd a vesmíru vzdáleni prakticky ještě více, než ony vesmírné objekty od nás. Problém je to taky velký, že je nutné ho přiřadit ke znečištění atmosféry či vody. Právě sváteční dny nám ale umožňují se dostat tam, kde vliv světelného znečištění (světelného smogu) nebude tak velký.
Takovým místům se říká rezervace či park tmavé oblohy. Nejstarší takový park Torrance Barrens je v Kanadě a je podle hodnocení také nejméně znečištěn světlem. Ale i u nás si můžeme vychutnat pohled na část naší Mléčné dráhy například v Jizerské oblasti tmavé oblohy nebo v té Beskydské, Podyjské či Manětínské.
A jestli budete při pohledu na naše hvězdné sousedy tápat, kdo je kdo, určitě pomůže příslušná aplikace na chytrém telefonu. Tak pěkný hvězdný lov.
zdroj: Cosmicweb