Okupas, tedy nelegální nájemníci. Jde vlastně o jakési squattery, kteří se bez jakéhokoli svolení stěhují do prázdných bytů. Počet těchto bezdomovců, kteří se nabourávají do volných bytů, každoročně stoupá a tamní zákony jim nahrávají do karet. Jejich vystěhování se může totiž protáhnout i na několik let. Může za to hlavně ekonomická situace a vysoká nezaměstnanost v zemi. Mezi okupas ale nejsou jen narkomani a lidé z okraje společnosti. Začínají se mezi nimi objevovat i mladé rodiny. A objevují se i firmy, které je dokážou "expresně vystěhovat". Pak že se u nás máme špatně...
Ve Španělsku je evidováno na 4,25 milionu nezaměstnaných. Míra nezaměstnanosti dosahuje 18 procent (v Česku činila v březnu 3,5 procenta) a průměrný příjem domácností od roku 2009 klesl o 13 procent v přepočtu z 30 tisíc na 26 tisíc korun. Mezinárodní nevládní organizace Habitat 3, která se zabývá urbanismem, tvrdí, že téměř 2 miliony Španělů si nemůžou dovolit slušné bydlení.
Reklama
Squatteři se vkrádají do prázdných bytů z několika důvodů. Třeba kvůli penězům, které jsou jim dnes nabízeny za dobrovolný odchod. Jsou i takoví, kteří hledají nová místa pro pěstování marihuany a prodej drog. Anebo se zkrátka tito lidé dostali do tíživé finanční situace a nemají peníze na vlastní nájem. To se často týká právě mladých rodin s dětmi.
Proces až na tři roky
Pokud někomu tahle situace připomíná české squattery, kteří se například letos v únoru ubytovali na pár dní na střeše usedlosti Šatovka v Praze 6, tak to srovnání nesedí. Jakmile se totiž španělští okupas jednou zabydlí v bytě, hrozí jim maximálně to, že budou několik let v onom bytě čekat na soudní rozhodnutí o vystěhování. To se může protáhnout až na tři roky. Policie je může zadržet jen v případě, že jsou přistiženi při vloupání. Pokud se tedy jednou dostanou do bytu a navíc vymění zámky, jsou na pár let doma. Majitel bytu musí nejprve podat žalobu. Pak nastává velmi vleklý proces s nejistým výsledkem.
Běžná cena za vystěhování však začíná na 3000 eurech, ale může to být daleko víc, záleží zkrátka na tom, jak moc jsou squatteři nebezpeční.
Okupas mají situaci zjednodušenou tím, že na ně majitelé bytů musejí přijít během prvních 48 hodin poté, co se "nastěhují". To se ovšem těžko prokazuje. Squatteři se pak mohou vyhnout trestnímu stíhání a sami bojovat u občanského soudu za své právo na bydlení. „V justičním systému Španělska trvá v průměru dva roky, než se squatter odstěhuje,“ tvrdí Marta Legarreta, která se zabývá oblastí bytového práva. Někdy celý proces trvá i výše zmíněné tři roky a po tu dobu je za úhrady veškerých účtů včetně energií odpovědný majitel.
Firmy proti okupas
Lidé se samozřejmě snaží vzít "bytové právo" do vlastních rukou. Deník El País popisuje příběh Jaimeho Sanza, který založil společnost Desokupación Legal. Firma slibuje "expresní vystěhování bytů" do 72 hodin. Deník majitele firmy zastihl i s jeho německým ovčákem právě v akci u dveří jednoho z bytů v Madridu. Na druhé straně těchto dveří se nachází pár s malým dítětem, který nelegálně obsadil byt. Nemůže platit, ale nechce ani odejít. Ve Španělsku je podle odhadů takových lidí na 260 tisíc. Firma Jaimeho Sanza už prý pomohla asi 500 majitelů po celém Španělsku. „V ideálním světě by to, co dělám, vůbec nemělo existovat,“ říká Sanz. Má asi pravdu. V tomto případě zřejmě bude stačit, když rodině zaplatí nějaké "odchodné", které jeho parta dostala od realitky. V jeho partě jsou prý zápasníci, bývalí vězni, vyhazovači z klubů, ale v tomto byznysu "pracují" i bývalí vojáci z východní Evropy.
Nejznámějším majitelem firmy, která podniká v tomto kontroverzním byznysu, je však Daniel Esteve. Jeho společnost sídlí v Barceloně. Ani tento bývalý boxer, který strávil několik měsíců ve vězení, si nemůže stěžovat na nedostatek práce. Telefon mu zvoní prakticky nepřetržitě. Volají mu lidé, jejichž nájemníci jim přestali platit nájem, nebo přeměnili pronajatý byt ve zlatý důl na Airbnb. Esteve uvádí, že se jim daří squattery dostat z bytů v 90 procentech.
Až vám tedy začnou realitní makléři v Česku radit, abyste nezveřejňovali přesnou adresu nemovitosti, kterou chcete prodat, tak to bude důkaz, že se s českou ekonomikou něco děje.
A jak ono "expresní vystěhování" funguje? Lidé z těchto pochybných firem nejprve okupas nabídnou peníze, pokud dobrovolně odejdou. V opačném případě u dveří bytu postaví "stráž", která sleduje daný byt 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Jestliže někdo z okupas z bytu odejde, tak už strážci zařídí, aby se nevrátil zpět. Tihle "strážci", kteří za sebou většinou mají vojenský výcvik nebo zkušenosti jako profesionální boxeři, s nechtěnými nájemníky i "vyjednávají". Někdo proto raději opustí byt sám a jde si hledat další. Běžná cena za vystěhování však začíná na 3000 eurech, ale může to být daleko víc, záleží zkrátka na tom, jak moc jsou squatteři nebezpeční.
Realitní trh se mění
Kvůli trendu okupas se ve Španělsku nemůžou už nabízet byty k prodeji tak jako třeba u nás, kde kupujícího zajímá hlavně adresa. Realitky ve Španělsku radí: Jestliže máte v plánu nabídnout svůj byt k pronájmu či prodeji na internetu, nikdy byste neměli zveřejňovat přesnou adresu. Můžete si být jisti, že squatteři denně hledají na internetu nové byty, kam by se mohli nelegálně nastěhovat.
„Už také nevyvěšujeme cedule u bytů, které jsou k dispozici k pronájmu či ke koupi. Jinak bychom měli problém s nechtěnými nájemníky,“ potvrzuje Lorenzo Viñas, vedoucí Asociace nemovitostí pro Barcelonu. Až vám tedy začnou realitní makléři v Česku radit, abyste nezveřejňovali přesnou adresu nemovitosti, kterou chcete prodat, tak to bude důkaz, že se s českou ekonomikou něco děje.
foto: Profimedia, zdroj: El País