Kdo si ještě pamatuje, na co byla ve fotbale potřebná žengle? Výraz vlastně znamená šněrovací jehlici. Ta sloužila po nafouknutí gumové duše míče k tomu, aby bylo možné koženým řemínkem v plášti míče zatáhnout otvor, jímž se duše dovnitř vložila.
Reklama
To už ale znamenalo samo o sobě veliký pokrok, protože v antice se jako míč používal nafouknutý prasečí močový měchýř nebo kůže vycpaná peřím, popřípadě sušenými kvalitními rostlinnými stvoly. Neměli bychom ale nad tím ohrnovat nos, protože třeba Platon se v dialogu o Sokratově smrti Faidónu zmínil o míči, který byl sešit z dvanácti barevných dílů.
Nejstarší dochovaný kožený míč byl objeven za dřevěným obložením místnosti na hradě Stirling ve Skotsku a pochází zřejmě z let 1537 až 1542.
Slovník Nomenclator quadrilinguis Boemico-Latino-Graeco-Germanicus Daniela Adama z Veleslavína, který vyšel v Praze roku 1598, zase popisuje dva druhy míčů – míč selský a „nadutý“ míč kožený. Měl přitom na mysli zřejmě něco takového, jako je nejstarší dochovaný kožený míč, jemuž zaručoval pružnost onen zmíněný prasečí měchýř. Byl objeven za dřevěným obložením místnosti na hradě Stirling ve Skotsku a pochází zřejmě z let 1537 až 1542, kdy byl hrad přestavován.
Nejlepší byl krupon
Dějiny současného fotbalového míče se začaly psát v době, kdy americký chemik a vynálezce Charles Goodyear objevil v roce 1839 způsob vulkanizace kaučuku. O něco později pak sám vyrobil gumový míč. Právě včas. V roce 1848 se sešli zástupci čtrnácti britských škol na jednání, jehož výsledkem byla první fotbalová pravidla, takzvaná Cambridgeská pravidla. Ta sice nepřipouštěla míč nosit, jako se to povolovalo v rugby, bylo však dovoleno zastavení míče rukou.
Barva míče se začala řešit až s prvními televizními přenosy, aby byl na černobílých obrazovkách dobře vidět.
Nová a obecně závazná fotbalová pravidla pak stanovila The Football Association, první oficiální fotbalové sdružení na světě, které bylo založeno 26. října 1863. Praví se v nich, že obvod fotbalových balonů by měl měřit 69 až 71 centimetrů. Materiál definován nebyl, protože bylo samozřejmé, že gumová duše bude obšita kůží. Ne ovšem ledajakou, protože by to kopání nemusela vydržet, takže se využívá takzvaný krupon, což je kůže z hovězích beder a hřbetu.
A ten míč kulatý
Nikoho tehdy také nezajímala barva míče. Důležité bylo, aby byl dobře promaštěný, protože dát hlavičku do pěkně vodou nasáklého míče a ještě se trefit čelem do onoho šněrování – to si určitě dost hráčů podruhé rozmyslelo. Barva míče se začala řešit až s prvními televizními přenosy, aby byl na černobílých obrazovkách dobře vidět. Důležitý byl také dokonalý kulový tvar, neboť to mělo vliv na přesnost hry.
Nejdříve se míč šil z pruhů, připomínajících poledníky se dvěma ploškami na pomyslných pólech. Na prvním světovém šampionátu v roce 1930 v Uruguay se hrálo s míčem, jenž měl díly ve tvaru písmena „T“. Hned na následujícím, italském, už byl povrch balónu sestaven z trojic pruhů. Tento střih v zásadě vydržel až do Anglie roku 1966, kdy kožené díly poněkud připomínaly části tenisáku či možná zámkovou dlažbu. To už měl také míč speciální ventilek a obešel se tedy bez šněrování.
I míče měly jméno
Revoluce nastala v Mexiku roku 1970. Balóny tam poprvé dostaly své jméno. Říkalo se jim Telstar podle telekomunikační družice, kterou připomínaly, protože byly sešity z dvaatřiceti bílých a černých dílů. Tenhle balon byl dobře vidět na černobílých obrazovkách a společnost Adidas, která ho dodala, na tenhle míč v dalších modernějších verzích navazuje.
Německá firma od té doby připravila na každý další šampionát originální balón. Ve Španělsku roku 1982 to byl míč Tango Espaňa, který se sice podobal až na barevnou úpravu předchozím, ale měl už vodotěsné švy, nenasákl, a neztěžkl tak při dešti. O čtyři roky později přichází v Mexiku další revoluce – míč Azteca byl celý ze syntetických materiálů, díky nimž létal daleko rychleji.
Letošní soutěž se hraje s míčem Telstar 18, jenž má šest hladce dohromady slepených texturovaných panelů. Údajně má tento vzor připomínat panoramata ruských měst.
Rychlost ovšem není všechno, je třeba také balón snadno kontrolovat, a tak v roce 1994 v USA dostal model Questra vrstvu polyetylenové pěny, aby byl měkčí a lépe kontrolovatelný. Ve Francii 1998 se poprvé hrálo s barveným míčem Tricolore, který nejenže nesl francouzské národní barvy, ale díky nové technologii povrchu se také lépe odrážel.
Rychleji, přesněji, s čipem
Další přelom znamenal šampionát v Německu v roce 2006, kde model Teamgeist nebyl šitý, ale kompletně lepený ze čtrnácti dílů bez jediného švu. Na následujícím mistrovství světa v JAR má míč jménem Jabulani jen osm počítačem navržených dílů střihu s kanálky na povrchu, které urychlují jeho pohyb vzduchem. Tyto díly navíc nejsou lepené, ale svařované.
Minulý šampionát v Brazílii se hrálo s míčem Brazuca, vyrobeným ze sedmdesáti procent z polyuretanu a třiceti procent z přírodní kůže, s povrchem pokrytým drobnými výčnělky, které měly zajišťovat stabilitu v letu. Skládal se ze šesti bílých segmentů a klikaté švy v zelené, žluté a tmavomodré barvě měly symbolizovat meandry Amazonky.
A jsme v současnosti. Letošní soutěž se hraje s míčem Telstar 18, jenž má šest hladce dohromady slepených texturovaných panelů. Údajně má tento vzor připomínat panoramata ruských měst… Je vybaven také NFC čipem, nikoli proto, aby ho šlo sledovat přesněji ve hře, ale kvůli fanouškům vyzbrojeným smartphonem. Ti se tak lépe dostanou k benefitům, poskytovaných výrobcem.
foto: Profimedia, zdroj: Smithart Gallery and Museum