Něco přece jíst musíme, hájíme se, když se dočítáme o tom, jak živočišná výroba přispívá ke globálnímu oteplování, plýtvání vzduchem, vodou a navíc nutí zvířata žít v příšerných podmínkách. Minimálně z globálního hlediska je ale tento argument poměrně nesmyslný, protože živočišná výroba k celkovému hladomoru naopak přispívá. A plodiny, které se pěstují v rozvojových zemích, nedáváme chudým dětem, ale dobytku, jehož maso se následně dováží k nám.
Reklama
V září roku 2015 si OSN stanovila odvážný cíl – do roku 2030 zcela vymýtit hladomor. „Myslím si, že eliminovat hladomor je možné,“ prohlásil sebevědomě Jomo Sundaram, náměstek generálního ředitele Potravinové a zemědělské organizace (FAO), která patří pod OSN. „Vždyť příjmy se celosvětově zvyšují, doprava se zlepšuje a díky novým technologiím jsou výtěžky z mnoha klíčových plodin stále vyšší.“ Už dnes je ale jasné, že k dosažení tak ambiciózního cíle bude potřeba hodně zásadních kroků politických reprezentací, ale i spotřebitelů. A změna stravovacích návyků je jedním z nich.
Maso a hlad
Nejnovější výzkum publikovaný v žurnálu Science, který nashromáždil obrovské množství dat z bezmála 40 000 farem ve 119 zemích, ukazuje, že kdybychom přestali konzumovat maso a mléčné výrobky, zemědělské plochy by mohly být zredukovány o více než 75 %. Tím bychom získali oblast rovnající se dohromady rozloze USA, Číny, EU a Austrálie. Přitom bychom stále byli schopni nakrmit veškerou populaci světa a zároveň ušetřili obrovské plochy volné přírody. Ostatně i v současnosti je na Zemi pěstováno dostatek plodin pro všechny, dokonce prý i pro dvojnásobek současného počtu lidí. Proč ale přesto každý desátý trpí hlady?
Polovina světové zemědělské půdy je použita pro chov dobytka.
„Dnes je polovina světové zemědělské půdy použita pro chov dobytka, což je z hlediska výživy lidstva mnohem méně efektivní a také horší pro životní prostředí než produkce obilí, ovoce a zeleniny pro přímou konzumaci,“ říká biolog Michael Obersteiner z Cambridgeské univerzity, který vede program Ecosystems Services and Management. „Kdybychom přestali jíst maso čtyřikrát do týdne a místo toho si ho dávali jen jednou, významně by to snížilo cenu této komodity. A k chovu dobytka by bylo potřeba méně obilí, takže by byly potraviny levnější a dostupnější i pro chudé.“
Podobný názor má i výzkumník a autor dvou publikací o udržitelnosti Richard Oppenlander: „Poptávka po živočišných produktech ve vyspělých zemích pohání vyčerpávání zdrojů v rozvojových oblastech a navíc jen podporuje chudobu i hlad. Uvědomme si, že většina hladovějících dětí žije v zemích, kde jsou plodinami krmena zvířata, která jsou následně zabita a převezena do Ameriky nebo Evropy.“
Obilí pro 5,5 miliardy
V současnosti spotřebuje dobytek asi 85 % celkové produkce sóji, u obilí je to minimálně 50 %. Pro představu to znamená, že za rok by mohlo být tímto množstvím obilí teoreticky nakrmeno 5,5 miliardy lidí, zatímco maso vyprodukované za stejnou dobu může nasytit jen 863 milionů, tedy asi šestinu.
Dnes musí člověk sníst šest kuřat z velkochovů, aby získal stejné množství omega-3 mastných kyselin, které v 70. letech obsahovalo jediné kuře.
Ani s výživností masa už to zdaleka není tak slavné jako dřív. Podle zprávy Světového fondu na ochranu přírody (WWF) z roku 2017 je intenzivní chov spojen s poklesem obsahu zdravých omega-3 mastných kyselin v živočišných produktech a nárůstem nezdravých nasycených tuků. Zpráva také uvádí, že dnes musí člověk sníst šest kuřat z velkochovů, aby získal stejné množství omega-3 mastných kyselin, které v 70. letech obsahovalo jediné kuře.
Omezení živočišných potravin by tedy nejen zajistilo širší dostupnost jídla, ale také umožnilo jeho vyšší kvalitu. „Aby lidé a příroda prosperovali, musíme konzumovat a vyrábět potraviny jinak. Omezení konzumace živočišných bílkovin by nám umožnilo nastavit udržitelnější způsob hospodaření s menším dopadem na životní prostředí a zajistilo zdravější a výživnější potraviny,“ potvrdil Duncan Williamson, ředitel pro potravinovou politiku WWF.
Odpady z transportu
Živočišná výroba není samozřejmě jediným důvodem, proč i přes nadbytek vypěstovaných plodin nemá velká část světa co jíst. Podle FAO se celá třetina potravin zkazí nebo vyhodí už během transportu či skladování ještě předtím, než doputuje k zákazníkům. A zatímco v bohatých zemích se mnoho dalšího jídla vyhodí z důvodu prošlé lhůty nebo toho, že nesplňují estetické požadavky, rozvojové země ztratí asi třetinu potravin kvůli nekvalitním chladicím systémům a různým infrastrukturním překážkám.
Právě proto je podle Obersteinera pro nakrmení chudých klíčové řešit i tuto otázku. „Abychom do roku 2030 naplnili cíl vymýtit hladomor, musíme snížit množství odpadu v dodavatelském řetězci a zvyšovat produkci,“ říká. Problematika hladomoru je zkrátka mnohem komplexnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Každopádně je i na nás, zda svým spotřebitelským chováním budeme hladomor podporovat, nebo ne.
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian