Skořápky z korýšů a vodní řasy bychom čekali spíš někde u moře než ve vývoji plastů. Situace se zamořením země i oceánů už je ale tak neudržitelná, že vědci jako o závod vyvíjí bioplasty z různých přírodních materiálů. V tomto oboru vidí mnoho firem obrovskou investiční příležitost. Co se týká dopadu na životní prostředí, tyto snahy jsou však kontraproduktivní, protože mnohé bioplasty jsou z hlediska ekologie horší než ty z klasické ropy. Ostatně, tvrdí to už i čeští vědci.
Reklama
Od padesátých let 19. století jsme vyprodukovali asi 8 bilionů tun plastů a poptávka po nich stále roste. Zásoba ropy samozřejmě úměrně klesá a podle nejoptimističtějších scénářů nám vydrží maximálně 70 let.
Nový materiál bude jednou tak levný jako běžné plasty, navíc rozložitelný na zemi i ve vodě, aniž by vylučoval toxiny do prostředí.
A tak firmy vidí v bioplastech výbornou možnost, jak vydělat. „Plasty nám ulehčují každodenní život. Už ale dál nemůžeme používat materiály vyrobené z fosilních paliv. Asi 6–7 % z každého barelu ropy se použije na výrobu plastů,“ říká Paul Mines, výkonný ředitel Biome Technologies, britské společnosti, která za posledních pět let za výzkum bioplastů utratila asi 5 milionů liber. Předpokládá se, že tento sektor bude mít do roku 2022 hodnotu asi 5,5 miliardy liber.
Kouzelné řešení?
Nové způsoby výroby plastů zní na první pohled líbivě. Kalifornská společnosti Full Cycle Bioplastics například vyvinula techniku, která do kompostovatelných plastů dokáže přeměnit zbytky jídla. Výkonný ředitel společnosti Andrew Falcon sebevědomě tvrdí, že nový materiál bude jednou tak levný jako běžné plasty, navíc rozložitelný na zemi i ve vodě, aniž by vylučoval toxiny do prostředí.
S rozmachem biomateriálů rostou i obavy z cíleného klamání zákazníků a greenwashingu a už dnes některé kampaně varují, že bioplasty nejsou kouzelným řešením.
Zmíněný materiál patří do skupiny bioplastů známých jako PHA (polyhydroxyalkaloidy), což jsou polymery vytvářené speciálními bakteriemi, které jsou krmeny zbytky jídla obsahujícími cukry. PHA byly ostatně objeveny už před několika desetiletími, doposud však byla cena jejich produkce příliš vysoká. Díky změnám trhu se to má však změnit a podle sdružení European Bioplastics se produkce PHA mezi lety 2016 a 2021 až zčtyřnásobí.
Má to ale háček. S rozmachem biomateriálů rostou i obavy z cíleného klamání zákazníků a greenwashingu a už dnes některé kampaně varují, že bioplasty nejsou kouzelným řešením naší umělohmotné krize.
Zmatení zákazníci
Rob Opsomer, vedoucí oddělení plastové ekonomiky v Ellen MacArthur Foundation, věří, že určité bioplasty mohou splnit svůj účel, musí však být správně vyřazeny. Zároveň se ale obává, že velké množství různých označení – „kompostovatelné“, „biologicky rozložitelné“, „biologické“ a další způsobí, že zmatení zákazníci nebudou vědět, co si s vyřazenými plasty počít.
Přestože si mnoho lidí myslí, že biologické materiály jsou všechny biologicky rozložitelné, není to pravda.
„Například většinu kompostovatelných plastů nemůžeme jen tak pohodit po zahradě, musíme je poslat do průmyslového kompostovacího zařízení. A přestože si mnoho lidí myslí, že biologické materiály jsou všechny biologicky rozložitelné, není to pravda,“ upozorňuje. „Například takzvaná 100% recyklovatelná láhev PlantBottle společnosti Coca-Cola, ačkoli je částečně vyrobená z cukrové třtiny, je chemicky identická s těžko rozložitelnými PET lahvemi,“ dodává Opsomer.
Podle Opsomera je tedy důležité, aby jakákoli tvrzení ohledně podobných produktů byla jasná, jinak je budou lidé házet na ulici nebo po zahradách v mylném domnění, že se rozloží.
„Když bioplasty skončí na nesprávném místě, mohou napáchat velké škody,“ říká Jo Ruxton, spoluzakladatelka neziskové společnosti Plastic Oceans. „Dokonce i plast označený jako biologicky rozložitelný, může v mořích zůstávat roky. Zvířata si ho mohou splést s potravou a spolknout, nebo se do něj zaplést. Jednoduše uškodí úplně stejně jako běžný plast, jen se rozloží trochu dříve.“
Jednorázová kultura
Rhoda Triminghamová, docentka na Loughborough University, se obává, že bioplasty navíc přispějí k zachování tzv. „jednorázové kultury“. „Například rozpustné obaly někdy opravdu mohou ušetřit energii i materiály. Některé společnosti je však považují za povolenku k tomu, aby i nadále vyráběly jednorázové produkty,“ upozorňuje. „Nezáleží na tom, co se s výrobkem stane na konci jeho životnosti, my přece spotřebováváme energii už na jeho zhotovení. Spíš bychom se tedy měli zaměřit na výrobky s dlouhou životností a nádoby, které je možné znovu plnit.“
Kompostovatelné plasty plýtvají cennými zdroji a výsledný produkt je jen na jedno použití.
Tom Szaky, výkonný ředitel recyklační společnosti TerraCycle, souhlasí s tím, že efektivita je závažnou otázkou. Ačkoli podporuje vývoj trvanlivých bioplastů, které snižují spotřebu ropy a do současného recyklačního systému dobře zapadají, považuje kompostovatelné plasty za „negativní krok“, neboť plýtvají cennými zdroji a výsledný produkt je jen na jedno použití.
Český výzkum
Z vývoje bioplastů nejsou nadšení ani čeští vědci. Pětiletý výzkum Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR ukázal, že většina bioplastů se v přírodě sama nerozloží, a některé jsou dokonce z ekologického hlediska horší než ty obyčejné.
Oblast bioplastů je zatím především velký byznys, který původní myšlenku ochrany přírody nenaplňuje, právě naopak.
Často také dochází ke klamání spotřebitelů. Výrobci na bioplastových obalech například uvádějí, že jsou v přírodě snadno rozložitelné. Ukázalo se však, že velká část z nich zůstala v zemi i po pěti letech v téměř původním stavu. Navíc se často svým složením podobají klasickým plastům, mohou být toxické a ovlivnit reprodukci i hormonální systém.
Vypadá to tedy, že oblast bioplastů je zatím především velký byznys, který původní myšlenku ochrany přírody nenaplňuje, právě naopak. Podle tiskové mluvčí MŽP Petry Roubíčkové to však alespoň z hlediska jejich výroby vypadá na lepší časy. „Problematikou se v současnosti zabývá Evropská komise a plánuje regulaci na celoevropské úrovni,“ říká. Tak snad se v tomto případě ochrana spotřebitele v celoevropském měřítku vyplatí.
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian