Zatím pojíždí po ranveji, do vzduchu se chystá za půl roku. Největší letadlo na světě Stratolaunch má pomoci vynést raketu pod hranici vesmíru a ta pak už sama s piloty a pasažéry tuto hranici překoná. Kdy? Přesný termín asi nikdo nesdělí…
Reklama
Paul Allen, spoluzakladatel Microsoftu, Stratolaunch založil v roce 2011. Firma se pustila za nemalým cílem – dostat do vesmíru milovníky neobyčejných zážitků za rozumnou cenu. Tedy do vesmíru, lépe řečeno za stokilometrovou hranici, která je nyní považována za začátek skutečného vesmíru, i když i zde je ještě patrný vliv atmosféry Země. Ten ostatně pociťuje i Mezinárodní vesmírná stanice, která kolem Země krouží ve výšce čtyři sta kilometrů, a musí se tak čas od času nechat postrčit například motory zásobovacích lodí, protože ztrácí výšku zhruba pět metrů za den.
Dostat se tedy za stokilometrovou hranici lze několika způsoby. Ten levnější představuje letadlo-nosič s proudovými motory, který vynese co možná nejvýše raketu či spíše pilotovaný raketoplán, a tam ho odhodí. Motory raketoplánu pak už mají snazší úlohu, protože není potřeba zdvihat celé zařízení ze zemského povrchu.
Větší než Boeing 747
Největší letoun všech dob Stratolaunch je tohoto výletu na hranici vesmíru schopen a právě prostor mezi oběma trupy je určen pro zavěšení rakety či raketoplánu o celkové hmotnosti až 275 tun. Jeho velikost vynikne ve srovnání se známým Boeingem 747-8. Délka 73 m (Boeing 76 m), rozpětí 117 m (68,4 m) a maximální vzletová hmotnost 589 670 kg (447 700 kg).
Ostatně, zatímco zmíněný Boeing pohání čtveřice motorů Pratt & Whitney PW4056, Stratolaunch jich musí mít šest. Nosič, či možná spíš létající rampa, je tedy v konečné fázi, ovšem „to“, co bude přepravovat, se ještě chystá. V polovině srpna Paul Allen představil některé modely zařízení, které mají překonat onu stokilometrovou hranici, popřípadě se dostat ještě dál.
Kdy dojde na cestující, kteří již mají koupenou letenku, však společnost raději neříká.
Nejpokročilejší ve vývoji je Pegasus, jenž by měl dokázat vynést na nižší orbitu 400 kilometrů nad Zemí 370 kilogramů nákladu; prozatím má za sebou několik desítek zkušebních startů, s nákladem by měl vyletět za dva roky. Těžší náklad by měl zvládnout model s pracovním názvem Medium Launch Vehicle, a to přes tři tuny, ještě těžší pak Medium Launch Vehicle - Heavy. Bohužel představení těchto zařízení bylo spíš imaginární, protože zatím existují jen v počítačích projektantů. Dalším zařízením je raketoplán Space Plane, s nímž se počítá jak na dopravu nákladu, tak pro lety s lidskou posádkou. Podobně jak raketoplány NASA po absolvování mise přistane na zemi. I on byl zatím prezentován jako designová studie.
Nápad u SpaceShipOne
Nápad firmy Stratolaunch s nosičem poháněným proudovými motory, který ve výšce vypustí zařízení s motory raketovými, ovšem není původní. Stejný způsob použila společnost Scaled Composites, založená už v roce 1982, jejímž hlavním investorem byl rovněž Paul Allen. Jí vyvíjený nosič jménem WhiteKnight One vynesl a vypustil na hranici vesmíru loď SpaceShipOne, která v červnu roku 2004 dosáhla výšky 100,1 kilometru. Koncem září tohoto roku to piloti raketoplánu zopakovali a během necelých čtrnácti dnů ještě jednou. Tím splnili podmínky pro udělení ceny X Prize ve výši deseti milionů dolarů.
Vše se zdálo na dobré cestě. Konstruktér raketoplánu Burt Rutan a britský miliardář založili v témže roce společnost Virgin Galactic, postavili v Mohavské poušti letiště, které mělo sloužit výhradně k letům do vesmíru, a dokonce začali prodávat letenky. Jednu v ceně dvě stě tisíc dolarů si pořídil i nedávno zesnulý Stephen Hawking. Podle plánů společnosti měly být už v roce 2015 lety zcela běžné, ovšem problémy s technikou vše přibrzdily. Poslední zpráva z letošního července tvrdila, že se z nového modelu dvoutrupého nosiče VMS Eve podařilo bezpečně odstartovat raketoplánu SpaceShipTwo, který dosáhl výšky přes padesát kilometrů rychlostí přes 3000 km/h, a pak bezpečně přistál v poušti Mohavk. Kdy dojde na cestující, kteří již mají koupenou letenku, však společnost raději neříká.
Musk vs. Bezos
Vesmírná konkurence ovšem nespí. Za jednoho z nejvážnějších pretendentů na pomyslný titul „první turistická vesmírná společnost“ je považována Space Exploration Technologies Corporation, více známá jako SpaceX. Tu založil v roce 2002 americký podnikatel Elon Musk. Daří se jí, zatím vyvinula raketové nosiče Falcon 1, Falcon 9, těžkou nosnou raketu Falcon Heavy i loď Dragon a úspěšně dopravuje do vesmíru telekomunikační satelity. Vyvíjí také raketový systém BFR, jenž by měl být schopen dopravit na nízkou oběžnou dráhu až sto padesát tun užitečného nákladu. Raketa by měla být vysoká sto šest metrů a její oba stupně by se měly bez poškození vrátit na zem a byly by tak určeny k vícenásobnému použití. Hlavním cílem by pak měl být Mars…
Závody o zájem vesmírných turistů tak po mnoha ulitých startech snad začínají nabírat na obrátkách.
Co se týká letů s lidskou posádkou, je už připravený modul Crew Dragon, který se nejdříve vypraví do vesmíru prázdný, aby snad příští rok v dubnu dopravil na oběžnou dráhu první cestující. Zda to budou turisté či odborníci, není zatím jisté. A to ještě v pozadí číhá na příležitost společnost Blue Origin zakladatele obchodního portálu Amazon.com, miliardáře a pravděpodobně nejbohatšího muže planety Jeffa Bezose.
Zde vyvinutá znovupoužitelná suborbitální raketa New Shepard, pojmenovaná po prvním americkém astronautovi, s vertikálním vzletem i přistáním, by prý mohla vyvézt první turisty do vesmíru snad koncem příštího roku. Navíc zde chystají ještě větší stroj jménem New Glenn. Závody o zájem vesmírných turistů tak po mnoha ulitých startech snad začínají nabírat na obrátkách. Teď ještě aby se našli nějací ti závodníci, kteří budou chtít do vesmíru.
foto: Stratolaunch, zdroj: South China Morning Post