Každá živá věc na této planetě je vytvořena z buněk. Buňka je stroj založený na proteinech, který je moc malý na to, aby mohl vnímat nebo cítit. Má vlastnosti, které přisuzujeme životu. Má stěnu, která odděluje buněčné tělo od okolního prostředí. Má rozvinuté regulační mechanismy, které ji udržují ve stálém stavu. Přijímá živiny, aby zůstala naživu, roste, vyvíjí se, rozmnožuje se, reaguje na vnější podněty a je činitelem evoluce.
Reklama
Ale žádná z věcí, které buňku tvoří, živá není. Věci reagují s jinými věcmi, jejich kontakt spouští chemické reakce a ty pak spouštějí další reakce. V jediné buňce proběhne za sekundu několik milionů reakcí, které utváří složitý systém. Buňky umí vytvořit několik tisíc rozdílných proteinů, od jednoduchých až po velmi složité. Je tedy život pouhou manifestací chemických procesů?
Proces vytváření nové bytosti je provázen velice libými pocity. Říká se jim orgasmus a pro samotný proces sloučení nejsou vůbec důležité.
Všechny živé věci ovšem jednou zemřou. Z pohledu DNA je cílem tohoto procesu vymření předejít – vytvořením jiných bytostí. Život je koneckonců tvořen hromadou součástek, které přenášejí genetické informace. Každá živá věc podléhá evoluci a DNA, která dokáže stvořit tu nejsilnější a nejadaptabilnější živou bytost, zůstává ve hře. Co největší variabilitu nově vzniklých genetických kombinací zajistila příroda nejlepším možným způsobem – proces vytváření nové bytosti je provázen velice libými pocity. Říká se jim orgasmus a pro samotný proces sloučení nejsou vůbec důležité. Pro zahájení tohoto procesu jsou ovšem naprosto zásadní.
Je životem samotná DNA?
Pokud DNA vyjmete ze svého trupu, jde o velmi komplexní molekulu. Samostatný organismus ale sám o sobě nemůže dělat vůbec nic. A aby se to celé ještě více zkomplikovalo, máme tu viry, nejpočetnější organismy na světě vůbec. Ty jsou v podstatě řetězce RNA nebo DNA v malém trupu, které potřebují další buňky, aby mohly něco spáchat. Vědci se dodneška nedohodli, zda se počítají mezi živé nebo neživé věci.
Každopádně jich na Zemi existuje 1031 a zabírají asi 225 milionů metrů krychlových. A vypadá to, že jim je úplně jedno, co si o nich myslíme. A kromě „zlých“ virů existují dokonce i takové, které napadají již zemřelé buňky a oživí je, takže jim poté slouží jako hostitel. To rozmazává naši hranici mezi životem a smrtí ještě víc.
Nebo takové mitochondrie. Ty slouží jako výrobny energie pro většinu komplexních buněk. Původně to byly volně žijící bakterie, které se později spojily s většími buňkami. Stále mají svoji vlastní DNA a mohou se rozmnožovat, ale živé už nejsou. Vyměnily svůj vlastní život za přežití své DNA. Což znamená, že se živé věci mohou vyvinout v mrtvé, pokud je to přínosné pro jejich genetický kód. Takže možná je život informace, které jde jen o to mít zajištěnou kontinuální existenci.
Stejný produkt evoluce
A co tedy umělá inteligence? Podle nejnovějších předpovědí jsme velice blízko k vytvoření umělého života v počítači. Je pouze otázkou času, než se naše technologie dostatečně rozvinou a začnou žít vlastním životem. Pozor – nejedná se o žádnou sci-fi, na zcela reálných pokusech v této oblasti pracují týmy nejlepších světových vědců. A debata jde ještě dál – z určitého pohledu jsou živé i počítačové viry.
Měli jsme v sobě něco magického. Mysleli jsme si, že jsme nejinteligentnější, ale jsme v podstatě stejní jako všechna ostatní živá stvoření.
Dobře, tak co je to tedy ten život? Věci? Procesy? DNA? Informace? Jedna věc je jistá – zažitá představa, že „živé“ věci jsou velice rozdílné od „neživých“, protože živé věci obsahují nějaký nefyzický prvek, nebo jsou řízeny jiným způsobem, je nesprávná. Před Charlesem Darwinem dělali lidé velký rozdíl mezi sebou, zvířaty a ostatními bytostmi. Měli jsme v sobě něco magického, díky čemu jsme byli speciální. Mysleli jsme si, že jsme nejinteligentnější, že jako jediní máme vědomí a emoce, že nejsme řízeni jenom pudy. Postupem času jsme museli přijmout fakt, že jsme v podstatě stejní jako všechna ostatní živá stvoření. Že jsme produktem evoluce.
Čím více se učíme o dovednostech počítačů a o tom, jak funguje život, tím více se blížíme k vytvoření prvního stroje, který naši definici o životě bude splňovat. Tím více je také náš obrázek o nás samotných v nebezpečí. Myslíme si, že umělá inteligence nikdy nenabije autonomii, protože nikdy nebude mít svou vlastní vůli. Věda ale stále více dokazuje, že lidský mozek funguje z velké části jako naprogramovaný stroj a že svobodná vůle je jen iluze.
Cogito ergo sum
A máme tu ještě jednu otázku. Pokud je všechno ve vesmíru vytvořeno ze stejného materiálu, je všechno ve vesmíru mrtvé? Nebo je naopak všechno živé? Znamená to, že nemůžeme nikdy umřít, protože jsme vlastně nikdy nebyli živí? Možná je otázka života a smrti nepodstatná a my o tom akorát nevíme. Je možné, že jsme mnohem víc, než si myslíme, součástí vesmíru a světa okolo nás.
Odpovědi na tyto otázky ještě nemá nikdo. Konec konců je to právě přemýšlení nad těmito věcmi, díky němuž se cítíme naživu a které nám dává pocit útěchy.
foto: shutterstock, zdroj: Kurzgesagt