Oceány jsou nejvíce znečišťovány mikroplasty, pocházejícími z předmětů na jedno použití. Do této kategorie patří brčka, krabičky, kelímky a obaly. Většina z nich sice není větší než pár centimetrů, za rok jich ale skončí v oceánech kolem osmi milionů tun. To je pro představu asi tolik, jako kdyby do oceánu zahučelo jedno nákladní auto za minutu.
V roce 2050 by to už dokonce měla být auta čtyři. Plastovým odpadem netrpí jen život v moři. Studie Univerzity v Gentu z roku 2017 ukázala, že ten, kdo jí mořské ryby a plody moře, spolyká spolu s nimi také obrovské množství plastových mikročástic, které ulpěly v těle živočichů, aniž by se rozložily. Už v roce 2017 jsme psali i na Flowee o tom, že v Tichém oceánu plave takové množství plastu, že by mohlo vytvořit ostrov o rozloze Francie.
Ekologický lídr
Zemí, které osud přírody nenechává chladnými, je v dnešní době už mnoho. Výrazně mezi nimi však boduje Švédsko, především pak v boji s odpadem a emisemi oxidu uhličitého. Jak to? K tomu je hned osm důvodů:
1) Švédsko disponuje množstvím obnovitelných zdrojů energie, od vodní, solární a geotermální až po biomasu a větrné turbíny
2) Vynakládá velké množství zdrojů na transformaci celé ekonomiky k udržitelným operacím
Živoucí mořské hráze mají za úkol poskytnout útočiště mořským živočichům a rostlinám, které se prakticky „živí“ vodním mikroodpadem.
3) Na seznamu nejinovativnějších členských zemí OECD je číslem jedna
4) Do roku 2040 chce celá země fungovat výhradně z obnovitelné energie
5) Je expertem na recyklaci kovů
6) Je světovým lídrem v managementu odpadu
7) Patří mezi pět nejvýznamnějších evropských zemí v oblasti legislativy cirkulární ekonomiky
8) Jednotlivá průmyslová odvětví zde fungují ve vzájemné symbióze, odpadní vodu například používají ke hnojení
Automobilka zasahuje
Ani švédský výrobce Volvo nezahálí a část odpovědnosti za znečištěný oceán vzal na sebe. K péči o mořskou hladinu přistupuje totiž s nebývalou vervou. Již několik let pomáhá výzkumným programům s financováním speciálních senzorů, které zkoumají úroveň mikroplastů. Nyní své aktivity dovedl ještě dál.
V rámci Volvo Ocean Race, což je jedna z nejtvrdších a nejprestižnějších jachtařských soutěží na světě, financoval vědecký výzkum, který zahrnoval i informace o globálním rozšíření mikroplastů a o vlivu měnícího se klimatu na zdraví oceánů. Tento výzkum získal letos v lednu prestižní ocenění Ocean Tribute Award pro vědeckou kategorii. V rámci závodu proběhlo i mnoho hromadných úklidů pláží. V oceánech je ale tolik plastového odpadu, že i vědcům už se to začíná zdát jako neřešitelný problém. Stará dobrá manuální práce je sice ctnostná, vodu ale mikroplastů nikdy nezbaví. Tady zabere jen moderní technologický přístup.
Volvo se proto spojilo s Institutem mořského výzkumu v Sydney a australským designérským studiem Reef Design Lab, aby společně přišli s jiným řešením. A povedlo se. Vznikla tak živá hráz. Tedy ne tak docela živá. Ve skutečnosti je umělá. Má ale fungovat jako takový domeček pro živé organismy, imituje totiž kořenovou soustavu mangovníků. Živoucí mořské hráze (Living Seawall) mají vlastně za úkol napodobit strukturu kořenů původních místních porostů a poskytnout útočiště mořským mikroorganismům a dalším živočichům, kteří se prakticky „živí“ vodním mikroodpadem a oceány filtrují a čistí.
Dvacet let výzkumu
Dlaždice živé hráze jsou připevněny k povrchu stávající ploché mořské hráze v přístavu Sydney. Postupem let by měli tuto zeď trvale zabydlet zmínění živí čističi. Již po týdnu od své instalace byla živoucí stěna tvořící nový povrch mořské hráze osídlena ústřicemi a dalšími organismy, které se živí nečistotami.
A z čeho je hráz vyrobena? Skládá se z unikátně navržených betonových dlaždic, jejichž design vznikl na 3D tiskárnách. Dlaždice jsou vyztuženy 100% recyklovanými plastovými vlákny. Tato recyklovaná plastová vlákna jsou do betonu integrována tak, aby zvýšila jeho pevnost. V dlaždicích použitá plastová vlákna se však do oceánu uvolnit nemohou. Další dvě desetiletí zde budou vědci pečlivě sledovat množství nově vzniklých mikroorganismů a celkovou kvalitu vody.
Reklama
foto: Sydney Institute of Marine Science, zdroj: IFLScience