Vratné PET lahve by pomohly, ale mají i svá rizika, říká Vojtěch Vosecký

V roce 2018 se společnost Mattoni rozhodla, že chce být cirkulární, tedy neprodukovat odpad. Oslovila pražský Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN), který nakonec přišel s nápadem zálohovat PET lahve. A od té doby se rozvířila na toto téma bouřlivá diskuze. Institut tedy ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a dalšími institucemi provedl několik výzkumů, které měly zhodnotit pro i proti zavedení záloh v Česku.

„Celkově se v Česku vytřídí asi jen 70 % PET lahví ze souhrnného množství uvedeného na trh a podle našich zjištění se zrecykluje jen 57,5 %. Díky projektu Zálohujme? by se toto množství mohlo zvýšit na 90 až 98 %,“ říká Vojtěch Vosecký z Institutu cirkulární ekonomiky, se kterým jsem si kromě zavedení hnědých popelnic a re-use center v Praze povídala právě o tom, zda by se u nás podobný systém zálohovaných PET lahví, jaký funguje třeba v Německu, vyplatil.

Proč se u nás v současnosti zrecykluje tak malé množství petek?

Částečně je to samozřejmě dané tím, že ne všichni lidé jsou motivováni třídit. A k těm 13 % ztrát mezi tříděním a recyklací dochází kvůli systému dotřídění. Na dotřiďovacích linkách, kam přijede naprostá většina žlutých kontejnerů, ne všechno stíhají, občas je PET lahev poškozená, je v ní nějaká tekutina nebo zrovna nemá dobrou barvu či potah.

Otázka je, co by se stalo s těmi ostatními plasty a jejich dotřiďováním, protože PET lahve dnes v podstatě táhnou celou ekonomiku dotřiďování všech plastů v Česku.

A to ani nemluvě o ostatních plastech. Bohužel polovina ze všech plastů dnes končí na skládce i poté, co se vytřídí, protože nemají dostatečnou hodnotu, jdou těžko rozeznat a nikdo je recyklovat nechce. Celkem se do reálné recyklace plastových obalů odešle v Česku zhruba jen 35 % plastových odpadů.

Zálohový systém by tedy situaci zlepšil?

Z hlediska vyšší míry třídění a recyklace PET lahví ano. Společně s britskými experty z firmy Eunomia jsme zjistili, že kdyby se zavedla záloha tři koruny, tak se PET lahví vytřídí nejméně 90 %. I co se týká celkového dopadu na životní prostředí, což zkoumal Vladimír Kočí z VŠCHT, zálohový systém by byl o 28 % lepší než ten, co máme dneska. Zejména právě kvůli tomu, že by se navýšila míra třídění a recyklace, což by znamenalo menší spotřebu primárních plastů a ropy pro výrobu nových PET lahví. Otázka je, co by se stalo s těmi ostatními plasty a jejich dotřiďováním, protože PET lahve dnes v podstatě táhnou celou ekonomiku dotřiďování všech plastů v Česku.

Ekonomické dopady jste tedy také řešili?

Na ty jsme měli nejobsáhlejší studii, která zjistila, že náklady na vytvoření systému třídění, převážně na nákup těch automatů, které dneska vidíte, když vracíte lahve od piva, by celkově byly asi dvě a půl miliardy korun. A potom roční náklady na chod asi miliarda a půl.

A kdo by ty náklady nesl?

Měl by to být ten systém samotný, který si na sebe částečně vydělá tím, že vytřídí velké množství PET lahví a odešle je k recyklaci. Ale bude mít peníze i od lidí, kteří si tu láhev koupí, zaplatí za ni zálohu, ale už ji třeba nebudou chtít vracet zpátky. To je dejme tomu 10 % jedinců, kteří lahev vyhodí do černé popelnice nebo někam jinam. Ty roční náklady by tak byly z 85 % pokryty prodejem vytříděného materiálu a nevrácenými zálohami. Zbytek musí doplatit producenti tak, aby se investice obchodníků do automatu pokryla od čtyř do sedmi, možná i více let. Jednoduše za každou lahev, kterou uvedou na trh, zaplatí poplatek. Což se ostatně děje už dnes, ale skrze jiný systém.

Jak už jsem ale naznačil, jsou tam i určité problémy. Dotřiďovací linky mají například většinu příjmů právě z toho, že třídí PET lahve. Kdyby se petky z tohoto systému odebraly, pak by byl provoz některých linek nevýhodný a musely se sehnat peníze na jejich dofinancování. Otázkou je také to, jak by se změny projevily v třídění ostatních plastů a ekonomice celého svozu, což má implikace pro obce i pro odpadové firmy. Když se ze žlutých kontejnerů vyjme ta nejhodnotnější komodita, tedy petky, logicky bude to, co v nich zůstane, dražší na recyklaci.

Řešili jste například i to, zda budou mít lidé motivaci PET lahve opravdu skladovat a vracet?

Tímto se přímo INCIEN nezabýval, ale byly na to dělány v průběhu posledních několika měsíců, myslím, že hned tři, celkem rozsáhlé průzkumy. Ze všech vyplývá, že převážná většina lidí by zálohy uvítala, hlavně kvůli tomu, že jim vadí ty lahve pohozené v přírodě. A zálohy vidí jako cestu, jak se jich zbavit. Motivace vracet by byla ekonomická právě tím vyplacením záloh, v Česku to dost dobře funguje u piva, kde se vrací kolem 94 % zálohovaných lahví zpátky do oběhu. A co se týče skladování, zhruba 97 % lidí řeklo, že s tím nemá problém, a budou třídit dál.

Jak to funguje v zemích, kde tento systém už je?

Zálohový systém už funguje v deseti zemích EU, máme se tedy odkud inspirovat. V Německu mají jeden z nejvýkonnějších, podaří se tam vysbírat 98 % zálohovaných obalů. Toho Němci dosahují vysokou zálohou v hodnotě 0,25 eura. Nicméně ten systém je zároveň i nejdražší, nápojové obaly musí být nákladně značeny, aby se chránily před podvody. Existují levnější systémy, které dosahují návratnosti nad 90 %, jako třeba Norsko, Dánsko, Litva nebo Finsko. V jiných zemích to tak dobře nefunguje, třeba v Chorvatsku nebo v USA, kde je v tom velký zmatek. Obaly od nápojů se často nedají vracet, proplácení záloh je skoro na dobrovolné bázi.

U nás je tedy budoucnost zatím otevřená?

Ano, o zavedení záloh se ještě bude jednat. Jisté každopádně je, že ten stávající systém je z hlediska cirkulární ekonomiky nedostatečný. V celkové recyklaci plastů silně pokulhává a musí producenty zapojit do větší zodpovědnosti za jejich obaly a nepřenášet negativní náklady na obce a občany. Není chyba lidí, že se na trh dostávají obaly, které jsou někdy zbytečné a jindy z hlediska dalšího využití bezcenné. To se musí změnit, ať už se zálohy zavedou nebo ne. A v INCIEN to budeme pečlivě sledovat.

Reklama

foto: Profimedia, Shutterstock a Michaela Cásková, zdroj: Institut cirkulární ekonomiky