Karel Polanecký: Dokud budeme mít levné uhlí, nic moc se nezmění

Čtyřiadvacet ze stovky měst s nejšpinavějším ovzduším v Evropě se nachází v České republice, což nás v mezinárodním srovnání řadí na druhé místo (Praha je v evropském hodnocení na 147. místě). Hůře už je na tom jen Polsko. V Česku je na tom nejhůře Moravskoslezský kraj, i Praha má však dvakrát horší vzduch než severské metropole, jako jsou Helsinky nebo Stockholm. Na vině je kromě automobilové dopravy především závislost naší energetiky na spalování uhlí v domácnostech i elektrárnách.

„Znečištění ze severočeských elektráren se dokáže velmi rychle rozptýlit po celé republice i do zahraničí,“ uvádí odborník na energetiku Karel Polanecký z hnutí Duha, které na každoročně zveřejňované statistiky Global Air Quality City Ranking upozornilo. „Velkou roli u nás ale hrají také lokální topeniště, v případě některých škodlivin už jsou dominantním znečišťovatelem.“ 

S Karlem jsem se sešla přímo v sídle jejich společnosti, abychom si v době, kdy je ekologie ve vyspělých zemích tématem číslo jedna, promluvili o tom, zda je reálné „špinavé“ uhlí nahradit v nejbližších letech alternativními zdroji a co nejvíce brání tomu, abychom konečně začali plnit cíle Pařížské dohody.

Z průzkumu z roku 2017 vyplynulo, že Česko má velký podíl klimaskeptiků, až pět procent našich obyvatel prý nevěří, že něco jako globální oteplování vůbec existuje. Proč tomu tak je?

Jedním z faktorů je určitě Václav Klaus. Bývalý prezident republiky měl velký prostor v médiích. A třebaže jeho výlevy nebyly řádně podložené, spousta lidí jim dopřávala sluchu. Druhý důvod je, že to téma je extrémně složité a daří se v něm právě takovým zkratkám jako: „Kdo ví, jak to je.“ Ve chvíli, kdy začnete o vazbě povodní a změny klimatu říkat, že tam není příčinná, ale statistická souvislost, polovina lidí vám přestává rozumět. Ten problém je prostě příliš složitý, a chcete-li být přesný, je těžké část společnosti oslovit.

Na webu hnutí Duha uvádíte, že podle sofistikovaného modelu energetiky mohou do roku 2030 skončit všechny uhelné elektrárny a nebude přitom ohrožena stabilita sítě ani dodávky elektřiny. Co všechno tento model zahrnuje? Je v něm i plánovaná dostavba Dukovan?

Ne, to do roku 2030 ani není možné stihnout. To, o čem mluvíte, je studie, kterou nám zpracovávala německá konzultační společnost Energynautics, která disponuje softwarem pro modelování různých scénářů chování elektrizační soustavy.

A tato společnost právě nasimulovala model, ve kterém v roce 2030 nebyla v provozu žádná uhelná elektrárna s výjimkou tepláren. Součástí byly také prognózy, jak by se vyvíjela výroba elektřiny z plynu: tam by samozřejmě nějaké navýšení bylo, stejně tak produkce z obnovitelných zdrojů. Proveditelnost výsledků jsme průběžně konzultovali s asociacemi, které obnovitelné zdroje staví.

Pokud bychom zachovali obě české jaderné elektrárny, nemusíme elektřinu dovážet.

Předpokladem bylo také zachování provozu obou českých jaderných elektráren na současné úrovni. Při takovém modelu by nebylo ani potřeba výrazně elektřinu dovážet. Následně jsme u stejné firmy nechali udělat další analýzu, ve které se opět počítalo s ukončením provozu uhelných elektráren a zároveň s odstavením Dukovan – v roce 2030 bude tato elektrárna už totiž 45 let stará. A v takovém případě bychom se stali na dovozech poměrně významně závislí. V evropském měřítku bychom se ovšem od ostatních nijak významně neodlišovali.

Je otázka, zda bychom měli odkud dovážet...

Tam samozřejmě záleží na významném parametru, kterým je úroveň spotřeby. A další jsou ty, o kterých jsem už mluvil: jak se nám podaří rozvíjet obnovitelné zdroje, kolik tady bude plynových elektráren, jak budou provozovány teplárny.

Greenpeace přišla v roce 2012 s dokumentem Energetická revoluce o tom, jak by mohla být Česká republika do roku 2050 zcela nezávislá nejen na fosilních palivech, ale i na jádru. To je podle Vás reálné?

Vím o tom, že model energetiky založený stoprocentně na obnovitelných zdrojích existuje na evropské úrovni. Vypracovala ho technická univerzita LUT z finského města Laappenranta. Česká republika je v rámci tohoto modelu zemí, která elektřinu poměrně významně dováží, zejména tedy v zimních měsících. Nemáme moře, tudíž některé typy elektráren, jako například větrné parky na moři, zcela odpadají.

Průměrná cena elektřiny se nebude v čase výrazně měnit; v období přebytků solární a větrné elektřiny bude zadarmo a při nedostatku zdrojů bude daleko dražší než teď. 

To ale nemění nic na tom, že náš potenciál výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je poměrně dobrý. Ale my ho nevyužíváme. Nejsme zdaleka na stejné úrovni jako jiné státy včetně Rakouska, které postupně zjišťují, že jejich možnosti jsou ještě větší. My jsme naopak v roce 2013 rozvoj obnovitelných zdrojů zastavili a od té doby se nové nerozvíjí. Sice máme k dispozici nějaké odhady, ale ještě jsme je v praxi neprověřili.

A jaký potenciál tedy podle těch odhadů u nás alternativní energie má?

To se nedá vzít čistě na roční produkci. Známý odhad potenciálu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v České republice ze zprávy Pačesovy komise je 50 TWh, přitom současná spotřeba je asi 60 TWh. Ale potíž je samozřejmě v tom, že v prosinci je to jiné než v červnu. Elektřina se velmi obtížně dlouhodobě akumuluje. Baterie potřebu akumulace vyřeší z pohledu několika dní, ale rozhodně ne v časovém období šesti měsíců.

Kolikrát by podle Vás vzrostly ceny elektřiny po rychlém uzavření tepelných elektráren a většinovém přechodu na obnovitelné zdroje?

Obecně hodně nerad odhaduji vývoj cen, protože nevím o nikom, kdo by to uměl dobře, ať už se jedná o jakoukoli komoditu. Když se někdo pokusí říct, jak bude vypadat cena ropy za 5 let, tak se ve většině případů hodně splete. Ale dosavadní vývoj ukazuje na to, že se průměrná cena elektřiny nebude v čase výrazně měnit; v období přebytků solární a větrné elektřiny bude zadarmo a při nedostatku zdrojů bude daleko dražší než teď. Pak půjde o to, jak dlouho budou ta jednotlivá období trvat a jak se s nimi naučí obchodníci pracovat.

Je možné, že za 10 let budeme mít jako spotřebitelé úplně jiné nabídky tarifů. Možná nám obchodníci nabídnou, že pokud jim umožníme zařídit, aby se náš bojler ohříval v momentě, kdy jsou přebytky, bude pro nás cena velmi výhodná. Mimo dané časové pásmo bude naopak vysoká. Samozřejmě podmínkou by byla existence nějakých inteligentních měřičů.

Státní energetická koncepce počítá s tím, že do roku 2050 se sníží emise CO2 pouze o 56 %. To ale zdaleka neodpovídá cílům Pařížské dohody, které jsme se zavázali plnit…

Ano, a ve chvíli, kdy ČEZ prodá Počerady Pavlu Tykačovi, jak je v současnosti v plánu, a ta elektrárna poběží ještě za 30 let, ten stav bude samozřejmě ještě horší, protože Státní energetická koncepce s provozem Počerad do budoucna nepočítá a s Chvaleticemi, které také Tykačovi patří, rovněž ne. Pavla Tykače ale samozřejmě žádná energetická koncepce nezajímá, není to zákon. My se snažíme prodeji Počerad zabránit, proto jsme také vytvořili výzvu, pod kterou se lidé mohou podepsat.

K čemu má například smysl udržovat automobilový průmysl v současném rozsahu, když fakticky vyrábíme zdroje emisí?

Co se týká Pařížské dohody: když se podíváme na detailní výpočty, jak ji naplnit, elektřina z uhlí by se měla přestat vyrábět do roku 2030. Což je ve chvíli, kdy bychom do toho zahrnuli i teplárny, dost těžko představitelné. Pařížská dohoda je oprávněně velmi ambiciózní, je na tom krásně vidět, jak jsme to v mnoha ohledech nechali zajít příliš daleko, a chceme-li to řešit, budeme muset rychle šlápnout na brzdu.

A to se netýká jen energetiky...

Určitě by byla zapotřebí zásadní změna celého ekonomického systému. Představa, že se budeme snažit změnit pouze jeden sektor a vše se vyřeší, je naivní. K čemu má například smysl udržovat automobilový průmysl v současném rozsahu, když fakticky vyrábíme zdroje emisí, byť je pak někam vyvezeme? Stejně tak jsme se nedávno bavili s jedním konzultantem o tom, jaké má výhledově požadavky Unipetrol na spotřebu elektřiny. To je to samé.

Ve chvíli, kdy chceme mít nějakou reformu na nízkouhlíkovou energetiku, Unipetrol nemůže fungovat tak jako doposud. Takže ta přeměna by musela být daleko ambicióznější a komplexnější.

V Čechách se na znečištění ovzduší také významně podílí asi půl milionu domácnosti, které stále topí uhlím. Jsou podle Vás kotlíkové dotace cestou ke změně?

Kotlíkové dotace jsou určitě úspěšný program, ale stále zde existuje významný segment domácností, které o něj nestojí. I kdyby nový kotel na plyn nebo peletky dostaly zadarmo, nebudou ho chtít, protože se jim změna paliva z finančního hlediska nevyplatí.

V sektoru domácích kotlů by bylo snížení emisí velmi jednoduché: stačilo by navýšit ceny uhlí pomocí daně, která je v současnosti hrozně nízká.

V tomto sektoru by však snížení emisí bylo velmi jednoduché. Stačilo by k tomu navýšení cen uhlí pomocí daně, která je v současnosti hrozně nízká. Přestože by tento návrh mnohé vyřešil, je velmi obtížně prosaditelný. To víte – 500 000 domácností je docela slušný voličský potenciál.

A co vyšší efektivita zadržování energie, například kvalitnější zateplování domů?

Technický potenciál úspor v budovách je velký, dejme tomu na úrovni nějakých 15 % konečné spotřeby ČR. Má to ale několik problémů. Jeden z nich je, že na zateplování už se vydalo poměrně dost peněz a efekt na bilanci není moc znát. Právě z toho důvodu, že pořád není cena tepla natolik vysoká, aby se vyplatilo zateplovat pořádně. Takže to technické provedení není zdaleka tak kvalitní, jak by mohlo být.

A druhý problém je, že u řady objektů, které jsou zateplené, uživatelé poměrně dost zvýšili teplotu, na kterou vytápějí. Takže to snížení spotřeby zdaleka není takové, jaké by mohlo být. Jsme zase zpátky u toho, že dokud budeme mít levné uhlí, nic moc se nezmění.

Reklama

foto: Michaela Cásková, zdroj: Hnutí DUHA