Martina Destexhe miluje minimalismus, zjednodušování věcí a přítomný okamžik. I proto s manželem a synem vyměnili garsonku v Praze za baráček v malé, ale slovy Martiny stylové vesničce. „Za domem vidíme sousedovy krávy a občas hýkne osel,“ směje se Marti. „Oproti Praze je to kontrast, ale má to své kouzlo,“ dodává. A právě láska k jednoduchosti a kouzelnosti, kterou v ní nachází, vedla Marti k rozvoji specifického podnikání, které prý dělá „s láskou a úsměvem na tváři jako vlastně v životě všechno“.
Marti, tedy Martina Destexhe, stojí za projektem Domověda, který si dřív říkal Love Your Home. Jeho cílem je pomáhat při vytváření domova, ve kterém se máte hlavně cítit krásně. A to i během předvánočního období, které si řada lidí spojuje hlavně se stresem.
Na webu píšete, že se z domovů vytrácí pohoda a že běžné starosti lidem začínají přerůstat přes hlavu. Myslíte, že je něco jinak než dřív?
Žijeme ve zrychlené době. Máme kolem sebe extrémně moc podnětů, kterými se každý den naše mysl musí zabývat, ať chceme nebo ne. Je těžké se rozhodnout a vybrat si, co je pro nás nejlepší, když je nekonečno možností.
Co se týče reklam, stačí se naučit aplikovat pravidlo třiceti dní. Než si koupím něco nového, vydržím třicet dní.
Soustředit se pořádně na jednu věc už taky moc neumíme. Jako velký problém vidím i to, že rodiny žijí odděleně. Mnohdy je to jen máma, táta a děti. To se pak není čemu divit, že to rodiče nemají šanci všechno zvládnout. Dříve lidé žili víc spolu, pomáhali si, zkrátka na život nebyli sami.
Může domácnost fungovat úplně bez stresu? Je na to i teď před Vánoci nějaký recept?
Vědomě zpomalit ve všem. Přestat spěchat a nemít na sebe nereálná očekávání. Nenakupovat zbytečnosti, jen věci, které opravdu potřebujeme. Nedělat tisíce činností, protože je to zrovna trendy. A zároveň čistit stávající domov od věcí, které tam překáží. Být více spolu jako rodina, dělat obyčejné věci, smát se spolu. Scházet se se sousedy, pomáhat si a tvořit si okruh nejbližších v místě, kde žijeme. Tohle funguje nám a je nám v tom moc dobře.
Píšete, že podporujete projekty, které dávají smysl a přesah, hlavně se zaměřením na ekologii a předcházení vzniku odpadu. Je to pro vás velké téma?
Téma životního prostředí je mi blízké celý život. Téměř rok jsem žila v Malajsii a Indonésii. Měla jsem tak možnost na vlastní oči vidět, jak jsou některá místa naší planety už naprosto zničená nebo překypují odpadem. Od doby, co jsem máma, to vnímám ještě silněji. Jestli chceme našim dětem něco předat, v první řadě by to mělo být místo, kde se dá ještě žít.
Vedete workshopy o organizování domácnosti, přednášíte na téma domácnost bez odpadů. Dokonce jste napsala české poznámky ke knize Bey Johnsonové Zero Waste Home. Inspirovala vás ta kniha k založení vlastního projektu? Nebo jste si ho vysnila sama?
Když jsem byla malá, neustále jsem šoupala s nábytkem, inovovala, designovala. Až tam sahají mé základy tvoření domova. V mé první domácnosti jsem se zase snažila si všechno nastavit tak, aby to bylo co nejjednodušší a já nemusela úklidem trávit věčnost. Téma ekologie se samo sebou promítlo i k nám domů a tvoří nedílnou součást mého projektu.
Všechno to do sebe krásně zapadá. A o to nejlepší, co nám doma funguje, se moc ráda dělím i s ostatními právě v mém projektu Domověda. Mým velkým přáním je, aby byly mámy doma spokojené a péče o domov je bavila. Domověda je ucelený a praktický systém pro péči o domácnost a funguje dlouhodobě za pomoci budování těch správných návyků. Kdokoli se chce na svůj domov začít dívat novýma očima, tak se může přihlásit do naší facebookové skupiny.
Jak vypadá domácnost bez odpadu? Lidé často mají pocit, že žít "udržitelně" musí být složité.
Pokud se chcete vydat na cestu snižování domácího odpadu, mám dva základní tipy. Zaprvé byste si měli ujasnit, proč to děláte. Jaké je to vaše "proč". Slyšíte o tom všude na sociálních sítích, přijde vám to trendy, a tak to chcete zkusit? Anebo chápete hlubší smysl a spojitosti? Máte zájem se o tom dozvědět víc?
Zadruhé je třeba si uvědomit, že domácnost bez odpadu je jinými slovy vlastně změnou návyků. Pokud chceme něco nového zavést, musíme nejdříve něco starého přestat dělat. Zlozvyky, jako je nakupování jídla v jednorázových obalech, lze přeměnit na dobrozvyky. Pak je to klasika. Na kávu s sebou si donesete vlastní hrneček, v autě vždy budete mít nachystané tašky a pytlíky, aby se nestalo, že není do čeho dát nákup, a podobně. V prvních pár týdnech je potřeba na tyto novinky myslet, ale po čase se pro vás stanou stejně přirozenými jako třeba čištění zubů.
Ještě bych se vrátila k Vánocům. Spousta lidí se už dlouho dopředu stresuje tím, co komu koupí. Někdo si dokonce bere i půjčky. Všeobecné šílenství podporují i obchodníci, kteří do nás vánoční reklamy tlačí od konce října. Proč tomu podléháme?
Proč tomu tak je, to je hodně zapeklitá otázka. Nejsem sociolog, abych na ni nějak fundovaně odpověděla. Ale návrhy, jak se konzumu bránit, bych měla. V podstatě je to na každém z nás a na našich hodnotách, přesvědčeních, podle kterých žijeme. Pro moji rodinu a přátele je důležité trávit společný čas nejen v období Vánoc. Občas se i domluvíme, že si nebudeme dávat žádné hmotné dárky, tím odpadá i kupa času a stresu s jejich sháněním.
Co se týče reklam, stačí se naučit aplikovat pravidlo třiceti dní. Než si koupím něco nového, vydržím třicet dní. Pokud to budu potřebovat i po třiceti dnech, můžu si to koupit. Většinou si na to ale za měsíc už ani nevzpomeneme.
Existují i Vánoce bez odpadu? Často se o tom píše, ale asi jen málokdo to dělá...
My se na Vánoce chováme úplně stejně jako v průběhu roku, máme zažité určité návyky a ty se nemění. Měli bychom se ale aspoň zamyslet nad určitými věcmi, symboly Vánoc. Co třeba takový vánoční stromeček? Je potřeba opravdu řezaný? A pokud ano, vím odkud pochází? Necestoval k nám do obýváku přes půl zeměkoule? Existují prořezávky, které se musejí dělat, a tak pořídit stromeček odtud dává smysl.
Další variantou jsou stále oblíbenější půjčovny nebo pronájmy vánočních stromků. To jsme vyzkoušeli už dvakrát a bylo to moc fajn. Místo čokoládového adventního kalendáře, jsme si každý den "otevřeli" papírek, na kterém si připomínáme nejhezčí momenty roku. Místo balicího papíru máme znovupoužitelné látkové pytlíčky. S Vánocemi bez odpadu se dá vyhrát, stačí jen chtít.
Co je podle vás vlastně dárek? Jaké bychom si měli dávat?
Jaké dárky si dávat? Takové, které jsou chtěné a vítané. My si třeba nejenom o Vánocích, ale v průběhu celého roku píšeme s manželem sdílený seznam tipů na dárky. Vyhneme se tak nechtěným dárkům a zároveň si díky tomuto seznamu i po čase uvědomíme, jestli danou věc skutečně ještě potřebujeme. Před narozeninami a Vánocemi tedy stačí onen seznam "aktualizovat". Babičkám, dědečkům a dalšímu příbuzenstvu je skvělé předat takový seznam taky, aby věděli, co pro děti koupit. Vyhnete se tak záplavě hraček nebo oblečení, které vůbec nepotřebujete a děti taky ne.
Máte nějaké tipy na "udržitelné" vánoční dárky?
Vždycky je nad dárky potřeba přemýšlet podle přání a zájmů obdarovaného. Jeden univerzální seznam asi úplně vymyslet nejde. Mě osobně potěší tři druhy dárečků. Ty praktické, které běžně používám, a díky dárku jen doplním zásoby. Jde třeba o šampón na vlasy nebo nějakou mou oblíbenou kosmetiku. Potom jsou fajn dárky vyrobené – sušené ovoce ze zahrady, kečupy, různé omáčky, sušenky, ušité znovupoužitelné pytlíky nebo svíčky. A konečně poukazy. Ať už na masáž, nebo kreativnější, třeba dvě hodiny času na čtení, kdy mi někdo pohlídá syna, a já si můžu užít čas jen pro sebe.
Reklama
foto: Archiv Martiny Destexhe, zdroj: Domověda