Přiznávám, že Kambodža není země, kde se cestuje úplně pohodlně. Vnitrostátní linky létají jak štěstí v loterii, a tak jsme jako dopravní prostředek raději zvolili auto i se šoférem. Cizincům se auta bez řidiče vlastně ani nepůjčují, protože by prý místní "pravidla" nezvládli. Takže jsme měli větší prostor, abychom poznali kus země, která na konci cesty přináší víc otázek než odpovědí a nabízí i několik podivných prvenství ve statistikách.
Pokud člověk není zrovna rozmazlený turista, určitě stojí za to, aby zemi navštívil. Aspoň kvůli jednomu místu z kategorie "must see before you die", jde o Angkor a jeho chrámy. Pro mě osobně osmý div světa. Hlavní město Phnompenh stačí jako přestupní stanice. Ledaže by vás zajímalo, jak vypadá jeden a půlmilionová metropole země, která je v současné době na páté příčce nejrychleji rostoucí ekonomiky na světě.
Chudý luxus
Směsice nejmodernějších budov a koloniální Kambodže, cesty přeplněné nablýskanými auty, jedoucími majestátně vedle mopedů, a všude rikšy. A taky špičkové restaurace a před nimi pouliční stánky. Přestože je Kambodža jednou z nejchudších zemí světa (průměrný měsíční plat činí 98 euro), v Phnompenhu je největší hustota luxusních SUV na světě. A Lexus v tom luxusu vévodí.
Relaxovat můžete na panenských plážích v Thajském zálivu na kouzelných ostrůvcích Koh Rong nebo Koh Rong Samloem. Nebudete litovat. Žádná budova není vyšší než palma, pláže máte téměř sami pro sebe. Těch pár hippie a baťůžkářů se mísí s náročnou klientelou, najdete zde single, páry i rodiny s dětmi. Obohacující mix pro všechny.
Výchozím přístavem pro trajekt, který vás zaveze na ostrovy, je město Sihanoukville. Pojedete-li sem v příštích dvou letech, budete však chvíli potřebovat, než si tu zvyknete. To město je zatím jedno velké staveniště. Vzniká tady totiž čínské Las Vegas, protože v Číně jsou kasina zakázána.
Třiasedmdesát kasin, tedy zatím
Číňané se nejdřív na svém "městě hříchu" zkoušeli domluvit s Barmou. Neúspěšně. Zato s korupční kambodžskou vládou se domluvili rychle. V žebříčku Transparency International je Kambodža, co se týče indexu vnímání korupce, na 161. místě ze 180 zemí, takže se tu dá stavět leccos. A volba padla právě na Sihanoukville. Leží u moře, má letiště a tempo výstavby je dechberoucí.
Před třemi lety ještě tiché rybářské město je v poločase výstavby. Přitom zde bylo postaveno a otevřeno už 73 kasín. Teď se dostavují hotely, rezidence, shopping centra a další infrastruktura. A mezi tím prachem se valí Rolls-Royce, Bentley a opět ty nejluxusnější "esuvéčka". Prostě čínské investice.
Proč se tu tak dobře vaří
Nic proti Číně, tedy alespoň proti její kuchyni. Kambodža, Laos a Vietnam byly každopádně až do padesátých let minulého století téměř sto let francouzskou kolonií pod názvem Francouzská Indočína. Kolonizátoři zanechali v těchto zemích to, co Francouzi opravdu umí – dobrou kuchyni. K ní patří i špičkové suroviny a ty najdete ve vesničkách Kep a Kampot. Kep je známý především kvůli krabům, kteří se zde loví u pobřeží a každý den se prodávají na místním trhu.
Hned vedle najdete přímo u moře několik restaurací, které nabízejí čerstvé kraby připravené na nejrůznější a nejchutnější způsoby. Samozřejmě s pepřem z vedlejší vesničky. Ti nejlepší kuchaři pepř z Kampotu znají. Je zvláště aromatický, přičemž chutná a voní fantasticky...
Okupace turisty
Ale zpět k památkám. Město Siem Reap je bránou do chrámů v provincii Angkor. V okolí se nachází okolo tisíce chrámů z období 9. až 15. století, kdy Angkor byl královským centrem říše Khmerů. Všem chrámům vévodí ten nejznámější, ten magický, ten největší na světě – Angkor Vat. Když jsme byli v Angkoru poprvé před dvaceti lety, hned po ukončení kambodžsko-vietnamské války, v Siem Reapu otevřeli právě třetí hotel.
Byli jsme téměř jediní hosté, stejné to bylo na prohlídkách chrámů v okolí. O tom si dnes při třech milionech turistů ročně můžeme nechat jen zdát. Siem Reap je rozsáhlým hotelovým městem s bohatým denním i nočním životem. Ale když si vezmete opravdu dobrého průvodce, navrhne vám program tak, že se masám vyhnete. Skutečně tak vznikla i jedna vzácná chvíle, kdy jsme byli v jednom chrámu sami.
Větší než New York
Jak je možné, že před tisíci lety žil v Angkoru odhadem milion obyvatel? Tedy v době, kdy Londýn měl okolo padesáti tisíc lidí a Berlín ještě neexistoval? V roce 2015 vědci pomocí laserové technologie zjistili, že v době největšího rozkvětu byl Angkor větší než dnešní New York, dokonce i ulice byly uspořádány šachovnicově, tak jako to mají americká města. Odpověď najdeme zřejmě v jejich vodním systému, který byl tak dokonalý, že zajišťoval třikrát ročně úrodu.
V letech 1979 až 1991 Rudí Khmerové a vládní vojska nakladli až šest milionů min, ke kterým neexistuje žádná mapa.
Stále rostoucí výstavba a vysekávání lesů však zřejmě způsobilo pokles hladiny vody, a oslabená říše tak v 15. století lehce podlehla vpádu thajských vojsk. Chrámy si přisvojila příroda, zarostly do hluboké džungle. Hrstka spisovatelů, fotografů, misionářů a dobrodruhů o Angkoru podávala zprávy, ale až francouzští vědci během kolonizace začali odhalovat chrámy z tropické vegetace. Tedy až na Angkor Vat. Ten byl obklopen obrovskými rezervoáry na vodu, které zabránily nadvládě stromů.
Na závěr ještě jedno doporučení. Na cestu po Kambodži si berte průvodce, nebo choďte výlučně po vyšlapaných cestičkách. V letech 1979 až 1991 Rudí Khmerové a vládní vojska nakladli až šest milionů min, ke kterým neexistuje žádná mapa.
Danuše Siering
Zakladatelka komunity Ayurvedic Breakfast a GoFlorenc. Je vydavatelkou magazínu N&N Praha/Berlin a online magazinu Novinyanovinky.cz. Žije a pracuje v Berlíně a Praze. A je také vášnivou cestovatelkou.
V druhé indočínské válce navíc Amerika shodila na Kambodžu, Vietnam a Laos 285 milionů bomb. To bylo víc, než padlo celkem za druhé světové války. I když odstraňování min i leteckých bomb s mezinárodní pomocí stále probíhá, je Kambodža dodnes vedle Afghánistánu a Angoly zemí s největší koncentrací nášlapných min. A její obyvatelstvo má také na světě nejvíce lidí s amputací. Dědictví, které s sebou Kambodža ještě dlouho ponese.
Těžko říct, jestli tomuto národu přinesou radost čínské investice nebo davy turistů. V Kambodži všude na ulici najdete prodejce krásných ptáčků uzavřených v kleci. Když ptáčka koupíte a pustíte na svobodu, čeká na vás prý štěstí. Já přeji milému národu, který toho už tolik zkusil a který během polpotovského režimu ztratil víc než třetinu obyvatel, aby našel v budoucnu štěstí i jiným způsobem.
Reklama
foto: Shutterstock a autorka, zdroj: Kambodža (Wikipedie)