Už víme, že chaos, který se týká nemoci covid-19, dokáže spustit jeden jediný nakažený člověk. Například ve státě Washington se nakažená osoba zúčastnila zkoušky pěveckého sboru a více než polovina ostatních zpěváků následně onemocněla. V Jižní Koreji vyrazil do nočních klubů Soulu devětadvacetiletý muž. Byl pozitivní na covid-19. A od té doby je spojován s nejméně 54 novými případy, píše v magazínu Vox reportér Brian Resnick, který se věnuje společenským vědám, ale i vesmíru, medicíně a životnímu prostředí.
V Číně se koronavirem zase nakazilo devět lidí, kteří seděli u klimatizace v jedné tamní restauraci. Všichni se nakazili pravděpodobně od jednoho člověka, který se krmil nudlemi pod klimatizací na jiném místě. Jenže potrubí jim virus nafoukalo přímo do tváře.
Virus je skryt v detailu
Nic z toho by se nemuselo stát. Návštěvník korejských klubů mohl sledovat svůdný tanec u tyče třeba doma v televizi. Kdyby pěvecký sbor zkoušel o den později, mohl nakažený sborista zůstat s příznaky chřipky v posteli. No a v čínské restauraci by se třeba nikdo nenakazil, kdyby klimatizace zůstala vypnutá.
Fakt, že tato pandemie je "chaotická", je jedním z klíčů k pochopení, proč je i budoucnost s touto nemocí nejistá.
Jak říká Stephen Kissler, imunolog, který modeluje přenosy infekčních onemocnění na Harvardu: „Malé změny v chování mohou mít v pandemii opravdu neměřitelně velké dopady.“ A vědci mají pro systémy, které takto nepředvídatelně fungují, jedno označení: chaos.
Při rozhovorech s odborníky, jako je právě Kissler, zjistil reportér Brian Resnick zásadní věc: Fakt, že tato pandemie je "chaotická", je jedním z klíčů k pochopení, proč je i budoucnost s touto nemocí nejistá. Tato teorie nám ovšem zároveň může pomoct tuto obrovskou "nejistotu z budoucnosti" trochu umenšit.
O povaze chaosu učí dvojité kyvadlo
Existuje jednoduchý mechanismus, který nám pomůže pochopit, jak se může budoucnost pandemie covid-19 vyvíjet. Je to takzvané dvojité kyvadlo. Funguje tak, že máme běžně kyvadlo a na jeho konec připevníme kyvadlo další. Pohyb kyvadla vysvětlil pomocí zákonů pohybu už Isaac Newton před stovkami let.
Jenže pohyb onoho "koncového kyvadla" se dá jen těžko předvídat. Zvlášť pokud neznáme hmotnost kyvadel, pokud jsou kyvadla z různých materiálů nebo pokud jsou jinak dlouhá. Pak dochází k velmi rozdílným výsledkům, které je také velmi obtížné předvídat.
Dvojité kyvadlo je tedy chaotické, protože pohyb prvního kyvadla ovlivňuje pohyb druhého kyvadla. Navíc změna hmotnosti kyvadla o jeden gram může mít za následek velmi odlišný vzorec kývání, než když váhu změníme třeba o dva gramy. Dvojité kyvadlo nám tedy pomáhá vizualizovat, jak něco, co na první pohled vypadá lineárně, ve výsledku lineární, a tedy ani předvídatelné, prostě není. Dvojité kyvadlo nám jinými slovy ukazuje, že jednoduché systémy vůbec jednoduché nejsou.
Pandemie je chaos. Tomu jedinému rozumíme
Samotné vypuknutí pandemie není přesně změřeným a zváženým dvojitým kyvadlem. Proto epidemiologové musejí popravdě říkat (a ti seriózní to dělají), že vlastně nevědí, co se stane. Přesto tito odborníci znají například mechaniku ohnisek. „Chaos nutně neznamená, že nic nevíme,“ říká Kissler. Víme třeba o podmínkách, které propuknutí pandemie zhoršují, a o podmínkách, které pandemii naopak brzdí. Musíme se tedy smířit s tím, že budoucnost je zahalena chaosem, ale známe mechaniku tohoto chaosu. Víme, co se může stát. Stejně jako to víme, když se houpají dvě stejná kyvadla. Můžeme tedy alespoň odhadnout směr, kterým se budoucnost pandemie covid-19 ubírá.
Myslím, že teď pracujeme s větší mírou nejistoty než kdykoli předtím.
A zde už přicházejí na řadu ony poznatky a ona opatření, která z nich plynou a která všichni známe. Vědci vědí, že pokud se vzdáme sociálního distancování, virus může nakazit více lidí. Vědí, že tento virus bude velmi pravděpodobně bez vakcíny ve společnosti přetrvávat minimálně několik let. Vědí, že je tento virus velmi nakažlivý. Že je v kombinaci s jinými onemocněními velmi smrtící. Vědí také, že jeho pandemický potenciál se stěží jen tak vyčerpá a že valná část obyvatel světa je vůči němu stále zranitelná.
Vědci se tedy obávají další vlny pandemie, která může nastat v příštích měsících nebo letech, protože vycházejí z historie a z vědeckých analýz. Co se týče budoucnosti, jsou ale daleko zdrženlivější než u jiných nemocí, protože reakce na pandemii nemoci covid-19 je zkrátka nejistá a může být v různých částech světa různá. „Myslím, že teď pracujeme s větší mírou nejistoty než kdykoli předtím,“ říká epidemioložka Eleanor Murrayová z Bostonské univerzity. „V tuhle chvíli se na některých místech světa přemýšlí o pokračující karanténě. Na jiných místech už opatření končí.“
A i ukončení oněch opatření znamená na různých místech různé věci. Proto je tak těžké cokoli předvídat. To ostatně naznačuje i případ Česka. Nošení roušek v otevřených prostorách jsme si zrušili, přesto je řada lidí dál nosí. O sociálním distancování v pražské MHD zase nemůže být řeč... Co to všechno dohromady udělá? Kyvadlo se kýve dál...
Chaos nám vládne, ale nejsme bezmocní
Navíc jsou tu stále otázky, které se týkají viru a na které pořád neznáme odpovědi. Sníží se například přenos v letní sezóně? Zvýší se v té podzimní? Přispívají děti k šíření pandemie? Jak dlouho trvá imunita po infekci? Proč někteří lidé vylučují více viru než jiní? Odpovědi na tyto otázky ovlivní budoucnost, ale my je dosud neznáme. „Onu nejistotu, která se týká budoucnosti, nevidím jako nedostatek znalostí,“ říká Philipp Lorenz-Spreen z Max Planckovy univerzity v Berlíně, fyzik, který studuje chaos a lidské chování v digitálním světě. „Myslím, že ona nejistota je základní součástí fungování našeho světa. Není naše chyba, že nevíme, kam to všechno bude směřovat.“
V příštích několika měsících virus zkrátka nezmizí. A pokud ano, učiní tak z důvodů, kterým vědci nerozumí nebo je v současnosti nedokážou vysvětlit.
Isaac Newton nám jasně řekl, co se stane, když nějaký předmět spadne z nebe. Ale i s dodržováním jeho zákonů zjistíme, že cestu dvojitého kyvadla je velmi, velmi obtížné předvídat. Třeba o klimatu nám vědci jasně říkají, že vyšší podíl CO2 ve vzduchu zvýší globální teploty. Přesto se hádají o tom, kdy se nejhorší dopady změny klimatu projeví a jak špatné to bude. Epidemiologové nám jasně říkají, že je špatně, když se během pandemie sejdou na jednom místě masy lidí. Ale nemohou nám říct, co se stane v onom ohnisku.
Přemýšlet o budoucnosti pandemie je tedy jeden velký zápas s nejistotou. A to jak v případě, že se o ní snažíte přemítat osobně, v hospodě (to už se v Česku smí) nebo v širší, třeba i odborné komunitě. Znamená to ale, že se všichni můžeme zabývat i tím, co se pravděpodobně stane, respektive tím, co je podle vědců téměř jisté: V příštích několika měsících virus zkrátka nezmizí. A pokud ano, učiní tak z důvodů, kterým vědci nerozumí nebo je v současnosti nedokážou vysvětlit.
V tomto chaotickém pandemickém systému je mnoho neznámých, které nemůžeme ovlivnit, dodává na závěr reportér Brian Resnick. Přistupme ale zodpovědně k tomu, co ovlivnit můžeme.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Vox