Střet Mléčné dráhy s Andromedou mírumilovný nebude. Kvůli černým dírám půjde o explozi

Galaxie v Andromedě je té naší, tedy Mléčné dráze, hodně podobná. Je sice poněkud větší, ale podle astronomů jde o "podobně krásnou spirální galaxii", jako je ta naše. Andromeda je od nás momentálně vzdálená asi 2,5 milionu světelných let, což je v kosmologických měřítkách prakticky za rohem. Takže je dobře pozorovatelná, navíc je fotogenická a při vhodných podmínkách ji můžeme vidět i pouhým okem jako mlhavý obláček ve stejnojmenném souhvězdí. Jenže tím, jak rychle se k nám galaxie blíží, romantika končí. Tedy, bude ještě končit několik miliard let, ale skončí.

Astronomové již dlouho vědí, že se k nám Galaxie Andromeda blíží rychlostí asi 116 kilometrů za sekundu. Podle nových propočtů se obě galaxie setkají přibližně za 4,3 miliardy let a plně splynou asi o šest miliard let poté.

Už jsme se prý setkali

Před několika lety astronom Hongsheng Zhao z University of St Andrews a jeho tým usoudili, že se tak již jednou stalo, a to před deseti miliardami let. Není úplně jasné, co se tenkrát stalo, protože si to nikdo nepamatuje. Podle pravidel klasické newtonovské gravitace by ovšem galaxie měly spolu splynout. Jenže do těchto pravidel se přimíchávají další proměnné.

Nové setkání Mléčné dráhy a Galaxie v Andromedě už nebude tak idylické jako kdysi.

K porovnávání pohybu naší Mléčné dráhy, Galaxie v Andromedě a více než třiceti dalších galaxií v takzvané Místní skupině galaxií, což jsou galaxie mezi Mléčnou dráhou a Andromedou, využili vědci vůbec poprvé Modifikovanou newtonovskou dynamiku (zkráceně MOND). Je to teorie, kterou vypracoval izraelský fyzik Mordechaj Milgrom v roce 1983.

Navrhl v ní modifikovat Newtonův gravitační zákon tak, aby lépe odpovídal pozorovaným pohybům objektů ve vesmíru, především galaxií. Je to alternativa k teorii, která se opírá o předpokládanou existenci temné hmoty. Ta má ovšem tu chybu, že takovou hmotu ještě nikdo nenašel, a ani nevíme, z čeho by se měla skládat. Tým Hongsheng Zhaa právě z výpočtů touto metodou usoudil, že se obě zmíněné galaxie srazily už před zhruba deseti miliardami let a opět k sobě míří.

Černé díry v hlavní roli

Vzhledem k tomu, že jedním z důsledků takového setkání je zrychlená tvorba nových hvězd v místech, kde se nakupí větší množství mračen plynu a prachu, mohl tu být tehdy počat zárodek Sluneční soustavy. Jenže nové setkání Mléčné dráhy a Galaxie v Andromedě už nebude tak idylické jako kdysi. Astrofyzik z římské univerzity Sapienza Riccardo Schiavi a jeho kolegové si pomocí počítačové simulace, do níž vložili data, mezi něž patří gravitační síly, ale třeba i množství a hustota mezihvězdného prachu, přehráli to, jak se střet galaxií bude vyvíjet.

Těsně před srážkou začnou černé díry emitovat gravitační vlny stejně silné jako u 10 kvintilionů Sluncí. Jejich sloučení pak pravděpodobně doprovodí záblesk bilionkrát silnější, než vydává světlo naší hvězdy.

Galaxie se podle tohoto výpočtu prolnou do jedné obří eliptické galaxie, která byla prozatím a bez větší invence nazvána Milkomeda. Celý proces skončí od začátku "prolínání" asi za dalších šest miliard let. V té době kolem sebe začnou obíhat černé díry, které má každá galaxie ve svém středu, a nakonec se o sedmnáct milionů let později srazí.

Poslední počítačové simulace pak nastiňují konečný osud obou galaxií. Těsně před srážkou začnou černé díry emitovat gravitační vlny stejně silné jako u 10 kvintilionů Sluncí. Jejich sloučení pak pravděpodobně doprovodí záblesk bilionkrát silnější, než vydává světlo naší hvězdy. To už nás ale nebude zajímat, protože Sluneční soustava nebude existovat. Z jejích zbytků se ale zřejmě začne formovat nová. Tak uvidíme. Nebo možná někdo uvidí...