Světelný tunel, vzdálené hlasy, mlhavé siluety blízkých a pocit míru. To obvykle popisují lidé, kteří se ocitli „na druhém břehu“. Co když ale nejde o most k dalšímu životu, ale fyziologické jevy, které doprovází vyprchávající zbytky kyslíku z mozku?
Čas smrti se určuje tehdy, když naše srdce přestane bít. Lékaři pak mají zhruba hodinu na to, aby tyto funkce obnovily. Podaří se jim to asi u každého pátého případu. A mnozí z těchto zachráněných lidí pak popisují, že prožili změněný stav vědomí – viděli jasné světlo, někteří slyšeli hlasy a především cítili klid. Ten, kdo podobný zážitek má, je většinou naprosto šokován a kompletně změní svůj dosavadní život.
Tým výzkumníků z Langone School of Medicine tvrdí, že tyto vjemy pravděpodobně souvisí s procesem smrti a postupným vypovídáním služby všech tělesných funkcí. V roce 2013 to zkoumali vědci z Michiganské univerzity na krysách. Podle jejich studií hlodavcům vstoupil do mozku těsně před smrtí proud elektřiny. Spolu se sníženým průtokem krve tak může být u lidí často zmiňovaný tunel s jasným světlem důsledek nárůstu nervové aktivity v mozku.
Ani Moody nikdy nepotvrdil existeci života po životě
Je pravdou, že Dr. Raymonfd Moody nikdy s jistotou neřekl, jestli existuje život po životě. Přestože celý svůj život věnoval zkoumání osob, které prožily klinickou smrt, a vypozoroval téměř totožné změny u každé z nich, tvrdí, že to nelze popřít ani potvrdit. Ostatně i při své poslední návštěvě Prahy na své přednášce v rámci Festival Evolution dokonce několikrát zdůraznil, že se pouze jako filozof ve svých pracích zabýval všemi jevy takzvané klinické smrti, nikoli ale explicitně tím, jestli existuje život po životě. V to, že ale život nekončí posledním výdechem, věří. Čím je starší, tím více. Ze všech jeho bádání je znatelné, že tyto prožitky přesahují „naše ega“.
Kyslík jako nová šance?
Podle Dr. Sama Parnia je mozková kúra (rozhodovací a myšlenková část mozku) aktivní po dobu 2 až 20 sekund poté, co fyzicky zemřeme. Také prokázal, že její odumření lze zvrátit, a to takzvanou kardiopulmonální resuscitací (CPR). Takový způsob resuscitace může umírajícímu mozku dodat 15 % kyslíku, tedy množství potřebné k pozastavení vymírání buněk. „Čím déle CPR provádíte, tím více zpomalujete vymírání mozkových buněk,“ vysvětlil Parnia. Své další výzkumy chce věnovat ověření, kolik kyslíku je třeba k restartování všech funkcí v těle, a tedy i oživení mrtvého člověka.
foto: Shutterstock, zdroj: Message to Eagle