Stavitelé si nemohli vybrat lépe. Náhorní plošina Sabikah, kde palácový komplex ve 13. a 14. století vybudovala jako rezidenci maurských králů dynastie Nasrid, poskytuje jedinečný pohled na živé město a planiny v jeho okolí.
Maurští básníci přirovnávali Alhambru, dnes světovou památku pod ochranou UNESCO, k perle vsazené do smaragdu. Jakmile se procházíme paláci, pochopíme velmi brzy, proč zrovna takové přirovnání. Smaragd je výjimečně vzácný nerost, stejně tak výjimečně vzácný je komplex středověkých Nasridových paláců, jediných svého druhu na světě. Dynastie Nasrovců v Granadě byla jak poslední muslimskou dynastií, tak i posledním muslimským státem na Pyrenejském poloostrově. Zakladatelem byl Muhammad b. Jusúf b. Nasr Ibn al-Ahmar. Vznik Nasrovského emirátu se datuje od roku 1246.
Červený hrad
Název Alhambra, komplex lemovaný opevněnou zdí se třinácti věžemi, z nichž nejvyšší je pětačtyřicetimetrová Torre de Comares, pochází ze slova Al-Ḥamra’, tedy červený, a má prý původ v barvě kopce Sabikah, na kterém stojí. To je jeden z výkladů původu názvu, jiný říká, že byl odvozen od barvy cihel vyráběných z štěrku a jílu, které vypálilo slunce, další se přiklání k vysvětlení, že byl název odvozen od červené záře pochodní, jejichž světlo provázelo noční práce na stavbě.
Když k paláci přicházíme, ani si nemusíme být tak jistí, že směřujeme k výjimečnému místu světové architektury. To proto, že Alhambra působí zvenčí dost stroze až prostě. O to víc jsme překvapeni v interiérech s neobyčejně výpravnou výzdobou, kterou tvoří mramorové sloupy a arkády, patinované stropy s úchvatnou štukatérskou precizností, kde se vzájemně snoubí barvy modrá, červená a zlatavě žlutá.
Nejvýznamnější světová památka
Palácový komplex na celkové ploše 142 tisíc metrů čtverečních obsahuje samotný Nasrovský palác, dále pevnost Alcazaba, město Medina a zahrady Generalife. Stavět jej začal v roce 1284 Muhammad I zvaný Ibn al-Ahmar. Karta se obrátila v roce 1492, kdy vládu nad Granadou přebírají katolíci, a od tohoto roku Alhambra sloužila jako palác katolických králů.
Určitě nejkrásnější a nejhonosnější je Lví palác s Lvím dvorem s dvanácti mramorovými sochami lvů hlídajícími kašnu. Za nejstarší část je považována pevnost Alcazaba s věží Torre de Bermejas a centrem Alhambry je náměstí Plaza de Armas s vodní nádrží a základy arabských domů. Původním vchodem do paláce byla Věž spravedlnosti. Na stavbě Alhambry prý jeho maurští stavitelé nenechali jediný podpis kromě otisků lidské dlaně.
Dole ve městě slunce pálí k nevydržení a tady v palácové zahradě Generalife je velmi příjemně, objímá vás bujná, voňavá vegetace, zahrada je plná květinových zákoutí a proudící voda tryská z mnoha fontán a kaskád. Z lavičky ve stínu, obklopeni keři ibyšků, lilií, strelícií i růží, se díváme na protější bílou městskou čtvrť s maurským nádechem Alabaicín, která byla obydlena už v 11. století za královské dynastie Ziri. Z této doby archeologové našli zbytky zdí Alcazaba, podloubí Puerta Monaita a Puerta Elvira, také arabských lázní Arco de las pesas a paláce Dar Al-hora.
Symbolem Granady je granátové jablko, které se objevuje ve znaku i vlajce města. Rostlinu, která plodí granátová jablka, plná sluníčka a sladké šťávy, tady najdeme skoro na každém kroku i jako symbol na chodnících, fasádách budov a samozřejmě na suvenýrech.
foto: Shutterstock