Jako rodiče chceme přirozeně pro svoje děti to nejlepší. Zahrnujeme je kvalitními věcmi, platíme jim kroužky, dbáme na jejich vzdělání, chceme, aby měly pestré zážitky, a v neposlední řadě z nich chceme vychovat silné a samostatné jedince. Děti mají tu úžasnou vlastnost, že jsou jako naše zrcadla. Svým chováním nám zrcadlí naše vnitřní nastavení, naše momentální rozpoložení, postoje a vlastně i to, jak smýšlíme o sobě samých. Co tedy chceme našim dětem předat?
Pokud chceme z našich dětí vychovat silné a zdravě sebevědomé jedince, musíme začít u sebe. Rodiče totiž mnohokrát zapomínají na to, že děti se učí hlavně nápodobou. Je sice krásné dítě motivovat, podporovat a vysvětlovat, ale pokud dítě uvidí, že si jeho rodič nevěří a často se sám o sobě vyjadřuje negativně, co myslíte, že dítěti předá? Doktor Wayne Dyer ve své knize 10 přikázání jak uspět ve výchově dětí uvedl, že „nejdůležitější je mínění, které máme sami o sobě“. Ve skutečnosti nezáleží na tom, kolik máme přátel na facebooku, kolik vyděláme peněz ani kolik zemí jsme procestovali, ale na čem doopravdy záleží, je na našem mínění o nás samých – tedy na naší sebeúctě. A kamže se naše sebeúcta na cestě do dospělosti ztratila?
Zrcadlem svých rodičů
Příčiny bychom jistě našli v našem vlastním dětství. Možná se občas přistihnete, jak vypouštíte z úst slova, která vám říkali vaši rodiče, nebo že opakujete vzorce chování, které se vám jako dítěti nelíbily. Je to pochopitelné, protože vliv rodičů, kteří se o nás od narození starají, je neoddiskutovatelný. Těžko bychom jim mohli teď něco vyčítat. Možná ani oni sami nevěděli, jak nám ubližují, když říkali: „Proč nemůžeš mít z té písemky jedničku, jako měla Péťa?“, „Když to nesníš, budu moc smutná.“, „No ty jsi hezká, jak záchodová deska.“. Možná, si mysleli, že nás tím motivují k lepším výsledkům. Ale opak je pravdou a my si takové „motivující“ věty neseme s sebou až do dospělosti jako šrámy na duši. Jistě tyto šrámy nechceme způsobovat ani svým dětem, a i když občas bouchnou saze a my se neudržíme a pak bychom si raději nafackovali, nikdy není pozdě začít znova a jinak.
Vychovávejte s citem
Začít můžete hned například s tím, že budete brát dítě takové, jaké je, protože takové je dokonalé. Že budete hledat každý den nějaký důvod se zasmát a naplno si užít společně strávený čas s dítětem, čas od času si naopak uděláte čas jen pro sebe nebo ho strávíte společně s partnerem bez dětí. Můžete zavést společné rituály, jako například večeře nebo společné víkendové obědy. A hlavně, že si dovolíte se přijmout. Stejně jako vaše dítě je dokonalé už teď, vy také. Uvidíte, že pak budete vychovávat dítě s citem, vlídností, ale zároveň důsledností. Dítě, které si váží samo sebe, má totiž neomezené možnosti, věří v sebe, ve své schopnosti a nadšeně podniká různé věci. Nemá strach z názoru ostatních lidí, ale zároveň si s okolím udržuje pozitivní vztahy. A přesně takové dítě si přeje vychovat snad každý rodič.
Sebeúcta se dá naučit
Nezapomínejte na to, že sebeúcta je stav mysli, který se dá naučit, a nikdy není pozdě pro dítě ani pro vás. S vaším dítětem tvoříte tým a vzájemně se od sebe můžete leccos naučit. Dovolte si přijmout se takoví, jací jste, odpusťte si minulé chyby a soustřeďte se na tady a teď, protože nejdůležitější není mít, nýbrž být. A hlavně, naučte se mít rádi, protože časem pochopíte, že vy sami jste ti, kteří dokáží velké věci a zaslouží si vaši pozornost, péči a lásku. Vše podstatné a skutečně důležité máme totiž ukryté uvnitř sebe, jen na to nesmíme zapomínat.
Čtěte také:
Děti potřebují uznání - i pro své zdraví
Proč je dobré dítě naučit tvořit myšlenkové mapy?
Růstové myšlení. Když ho vštípíte dětem, budou v životě úspěšnější
foto: Shutterstock, zdroj: Akademie rodičovství