fbpx

Zveřejněno: 8. 10. 2017

Největším zdrojem komunálního odpadu je naše kuchyně. Tady vyhazujeme všechny možné obaly od potravin, zbytky jídla, vyléváme použitý olej na smažení nebo likvidujeme zkažený obsah chladničky. Problematika nakládání s odpadem není jen otázkou pro velké podniky nebo pro radnice měst, ale začíná už u nás doma. Co se dá s domácím odpadem podniknout? Jednoduše kompostovat.

Letos v září překvapil pracovníky firmy Thames Water, která se stará o odpadní vody v Londýně, obrovský blok tuku, který byl přes dvě stě metrů dlouhý a vážil asi sto třicet tun. Podobné, i když menší, tukové zátky se objevují i u nás, především v místech, kde je větší množství restaurací, jejichž personál nedodržuje kanalizační řád.

Vánoce straší správce kanalizace

Není to ale jen o restauracích. Třeba takové typické české Vánoce se smaženým kaprem straší pracovníky kanalizací a čističek vod. Tuk se spolu se zbytky strouhanky totiž dostává do odpadu ve velkém množství najednou, navíc při nízkých teplotách, kdy dobře tuhne. Mastná směs se skvěle usazuje tam, kde nemá, hlavně na stěnách stoky, a když se k ní přidají dámské hygienické vložky či hůře rozpustné vlhčené ubrousky, nastává problém.

Stále větší množství odpadků si už dávno vynutilo oprávněný požadavek na jejich třídění i minimalizaci objemu. To také znamená, že jestli chceme být odpovědní, nebude nám jeden koš na odpadky v kuchyni stačit. Než to řešit provizorními nádobami nebo krabicemi, bude vhodnější si místo nich pořídit takzvaný sortér.

V zásadě je to zdvojený či ztrojený odpadkový koš, kvůli úspoře místa hranatý, který se dobře vejde například do prostoru pod dřezem. Jestliže předěláváme nebo si nově zřizujeme kuchyni, neváhejme a počítejme s pořízením sortéru. Sortéry jsou k dispozici v několika velikostech, jež odpovídají vyprodukovanému množství odpadu, a pro větší názornost bývají vyvedeny v barvách, jež korespondují s barvami kontejnerů na sběrných místech.

shutterstock 366048623

Třídit se dá do sortéru, živočišné produkty můžeme kompostovat i doma

Drtiče v kuchyni mají své předpisy

Zbytky jídla končí v některých domácnostech prostě v drtiči. Proces je to jednoduchý – odstraníme kryt odpadního otvoru, pustíme vodu a vysypeme do něj zbytky jídla. Vyhneme se tak objednávání kontejneru na bioodpad. Problém však představují zejména mastnější suroviny, které vytvoří na povrchu součástek drtiče jemný povlak, jenž s sebou pochopitelně přináší zápach.

Toho se zbavujeme obtížně. Rovněž společnosti, které mají na starosti správu kanalizační sítě, a čistírny odpadních vod nejsou nijak nadšeny a poukazují na to, že kapacita kanalizace s tímto způsobem likvidace odpadu nepočítala. Brání se předpisy o překračování limitů kanalizačního řadu a za neoprávněné vypouštění odpadních vod v rozporu s uzavřenou smlouvou o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod hrozí pokutou nebo přerušením dodávky vody a odvádění odpadních vod.

Technická norma ostatně říká, že podmínky pro napojení drtiče domovního odpadu na domovní kanalizaci stanovuje její provozovatel. To ovšem málokdo ví a také málokdo dodržuje. Použitý olej tak často končí prostým vylitím do odpadu (kde potom v kanalizaci působí zmíněné problémy), ale měli bychom jej správně shromažďovat do nádoby s uzavíratelným hrdlem. Po jejím naplnění je ideálním řešením ji odvézt do sběrného dvora.

shutterstock 359324348

S živočišným odpadem z kuchyně si poradí žížaly

Jsou růžovoučké, pracovité a nepáchnou

Složkou komunálního odpadu je také ten biologicky rozložitelný, který se v odborné veřejnosti označuje zkratkou BRKO. Dá se s ním dělat i něco jiného než ho prostě vyhodit. Ti, co mají svoji vlastní zahradu, si na ní prostě založí k tomuto účelu kompost. Co si ale počnou ti, kteří zahradu nemají? Mohou si jednoduše pořídit kompostér do kuchyně.

Mnozí se při té představě asi otřesou, ale nemají proč. Takový kuchyňský kompostér nezabere mnoho místa a nezapáchá. Pracují v něm roztomilé růžovoučké žížaly, ke kterým získáte obdiv za to, co všechno dovedou. Takzvaný vermikompostér není nic složitého, dá se koupit a ti zručnější si ho i snadno vyrobí. Stačí tři plastové krabice (potřebný rozměr zjistíme podle vzorce 1 kg odpadu týdně/0,2 m2 plochy), které naskládáme na sebe a mezi jednotlivými patry provrtáme dírky, jimiž budou žížaly prolézat, a zároveň poslouží k odvedení vlhkosti a provzdušní uložené zeminy.

Ta bude v horním patře, rozprostřená na novinovém papíře či listí (hobliny atd.). Žížaly je dobré koupit. Ty divoké by se totiž stresovaly a nepracovaly dobře. Nejlépe se k domácímu kompostování hodí speciálně vyšlechtěné kalifornské, které se rychle množí.

Žížaly zvládnou denně BRKO v množství, které se rovná asi polovině své hmotnosti. I zakoupené žížaly reagují na převoz stresem, a tak je nejlepší je na povrch zeminy vysypat a pak na ně posvítit. Žížaly se před světlem ukryjí v zemině a pak už přirozeně pracují. Snášejí teploty od nuly do třiceti stupňů Celsia, ale nejlépe jim je mezi dvaceti a pětadvaceti stupni, což prakticky odpovídá teplotám v domácnosti.

Nejsou pro ně vhodné zbytky masa, tuk a mléčné výrobky, nejraději mají zbytky ovoce, zeleniny, kávovou sedlinu, a poradí si dokonce i s vodou rozměklou lepenkou. Časem díky žížalám získáme nejen vynikající kompost, ale i takzvaný worm tea, což je tekutina, která se shromáždí v nejnižším patře kompostéru a výborně se hodí k zalévání pokojových rostlin.

foto: Shutterstock, zdroj: TheSuburban

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...