Dá se skutečné fyzické jídlo nahradit vzduchem? Breathariáni tvrdí, že ano, lékaři to ale popírají. Evidují totiž četná úmrtí breathariánů.
Breathariánství stojí na jediném principu. Vyměnit fyzické přijímání potravy za vesmírnou energii, tzv. pránu. Ideální je prý přejít na ni postupně přes vegetariánství, veganství a raw stravu. První propagátorka života bez jídla, Jasmuheen, tvrdí, že žije beze stravy celé roky, ačkoli přiznává, že si čas od času dá sousto jídla „ jen tak pro chuť“. Některým jejím následovníkům však vzalo breathariánství život.
Téměř 49letá Verity Linn byla nalezená mrtvá poté, co se pokoušela k tomuto směru konvertovat. Timo Degen, učitelka v mateřské školce, se po přechodu na breathariánství dostala do kómatu a následně zemřela. Lani Morris si o svém přechodu na pránu psala deník. Tato matka devíti dětí následně zemřela s příznaky zápalu plic, těžké dehydratace a selhání ledvin.
„Zeptáte-li se někoho, zda jste schopni žít bez jídla, odpověď je... ne, nejste. Do té doby, dokud to nebudete vědět, tak nebudete schopni to udělat, i kdybyste k tomu měli potenciál. Informace sama o sobě nestačí, teprve až pocítíte v sobě sílu a vědění, stanete u brány dávající vám volbu životního stylu. Pak budete vědět, co a jak dělat,“ tvrdí na obranu dlouhodobý zastánce Joachim Werdin, autor knihy Životní styl bez jídla. Ve své publikaci kromě jiného uvádí, že je otevřen jakýmkoli vědeckým experimentům.
Něco jako zimní spánek
Z lékařského hlediska by teoreticky bylo možné, že tělo vystačí bez jídla. Organismus se do jisté míry dokáže postupně adaptovat. Pak může dojít ke zpomalení metabolismu a nastane proces podobný jako u hibernujících a přezimujících zvířat. „Z nutričního hlediska je hladovění nebezpečné a navzdory proklamacím tohoto směru, že je to vše jen otázkou vůle, nám empirie říká něco úplně jiného. Breathariáni umírají stejně tak jako osoby trpící mentální anorexií. Ti, kteří neumírají, z velké části svému okolí lžou a ve skutečnosti potají stravu přijímají,“ říká výživová specialistka a autorka několika knih, MUDr. Václava Kunová. Dále vysvětluje: „Při hladovění klesá množství aktivní tělesné hmoty, snižují se imunitní schopnosti organismu, trpí kvalita pokožky a vlasů. Zvyšuje se hladina stresu, narušuje se spánek, vznikají bolesti hlavy. Posléze selhávají funkce jater a ledvin a nastane smrt.“
Ještě nebezpečnější je odmítání tekutin. „Potřeba tekutin je značně individuální (závisí i na okolní teplotě a fyzické námaze), ale dá se říci, že již 3 dny bez tekutin jsou kritické. V momentě, kdy jsou ztráty tekutin vyšší než 20 % krevního objemu, dochází k vážnému stavu. V organismu poklesne krevní tlak, vznikají závratě, zrychluje se srdeční rytmus, posléze dojde k úplné zástavě močení a k smrti. Tomu předchází nejdříve úzkost, pak zmatenost a nakonec letargie a smrt,“dodává MUDr. Kunová.
foto: Shutterstock