Co mají společného Mary-Kate a Ashley Olsen, Scarlett a Harry Johansson, Otto a Jiří Bubeníčkové nebo Karolína a Kristýna Plíškovy? Všichni jsou dvojčata. Narození dvojčat se dlouhou dobu považovalo za znamení od Boha, protože poukazovalo na určitou diskontinuitu v přírodním řádu věcí, nebo naopak na znak lidské příbuznosti ke zvířatům, pro něž jsou vícečetné porody typičtější než pro člověka. Fascinují, budí naději, obavy i strach.
Mnohdy se jim přisuzuje tajemné pouto nebo rovnou telepatie, což může v okolí vzbudit pocit, že ti, kteří dvojče nemají, jsou tak trochu „mimo hru“. Bývalý novinář, působící v tištěných médiích jako The Economist, Time a Associated Press Guy Lyon Playfair, který v současné době frekventovaně publikuje knihy ovlivněné jeho fascinací parapsychologickými jevy, se domnívá, že jednovaječná dvojčata spolu mohou komunikovat prostřednictvím telepatie a přijímat tak informace mimoslovním vnímáním.
Jednovaječná dvojčata si dokážou zavolat ve stejný okamžik. Mají silnější intuici, že se se sourozencem něco děje.
Intuice a předvídavost
Podle socioložky Nancy Lee Segalové, jedné z autorek Minnesotské studie dvojčat, si dvojčata nepotřebují tolik sdělovat, protože intuitivně dovedou porozumět myšlení toho druhého a skutečnost, že tuto schopnost mají, není pro ně ničím světoborným. Playfair ono zvláštní propojení demonstruje ve své knize Telepatie mezi blízkými nejdříve na příběhu jednovaječných španělských dvojčat Sylvie a Marty Landových, která v šedesátých letech minulého století vzbudila pozornost široké veřejnosti, když se jim nezávisle na sobě objevilo stejné fyzické poranění na stejném místě končetin.
Playfair ve své domněnce o telepatii pokračuje a přikládá výpovědi dalších dvojčat: "Mohu s ním sdílet nápad bez jakéhokoliv vysvětlování. Také poznám, jak se mé dvojče cítí, čehož není schopen ani můj otec. Jednou jsem se cítil deprimován, aniž jsem věděl proč, načež zavolalo moje dvojče z Ontaria, protože mělo nějaké problémy."
Playfair tvrdí, že 30 až 35 % jednovaječných dvojčat zažije telepatii a rozebírá princip tzv. nelokality, pocházející z kvantové fyziky, kdy si dva v minulosti spojené systémy udržují své spojení bez ohledu na vzdálenost. Mezi dvojčaty podle tohoto autora existuje silný telepatický signál, kterým jsou na dálku přenášeny informace, emoce a dokonce i fyzické bolesti, například ty ze spálenin a zranění a zachází ve svém „bádání“ dál až k přesvědčení, že dvojčata telepatii, jež má být údajně největší silou jejich života, popírají.
Neobvyklá propojení
Na Playfairovu nepříliš vědeckou studii zareagovali Christian Aden Jensen a Adrien Parker studií Entangled in the Womb? A Pilot Study on the Posible Psychological Connectedness Between Identical Twins with Different Embryonic Backround. Probíhala v Institutu psychologie v University of Copenhagen a dobrovolníky k výzkumu vědci rekrutovali prostřednictvím výzvy veřejnoprávní vysílací společnosti Danmarks Radio, jejichž tvůrci hledali za účelem vzniku dokumentárního filmu jednovaječná dvojčata, která zažila neobvyklé propojení mezi sebou navzájem.
Prostřednictvím televizní reklamy se jim přihlásilo 37 párů dvojčat, která tvrdila, že mají silné až anomální propojení mezi sebou (zažila už někdy telepatii nebo fyziologické propojení, cítila například bolest druhého dvojčete) a synchronicitu (například koupě stejných věcí ve stejnou dobu nezávisle na sobě). Při výzkumu vědci používali dva druhy fyzických stimulů, příjemné a nepříjemné, kterým vystavili po dobu 12 minut vždy jedno dvojče z páru, kterému měřili elektrodermální aktivitu, krevní tlak, dýchání a tělesnou aktivitu, stejně jako dvojčeti, které bylo v klidovém stavu v jiné místnosti a nemělo tušení, co se děje se sourozencem.
Nakonec došli k závěru, že mechanismy jakéhokoliv anomálního propojení jsou stále neznámé a ono propojení se až na na jeden pár dvojčat, která jako embrya sdílela stejnou placentu i plodový obal, u žádného z párů při výzkumu neprojevilo. Takže nad telepatií můžeme dál jen spekulovat.
foto: Shutterstock