Když je člověk poprvé uvidí, skoro nemůže uvěřit svým očím: v poušti v Namibii a některých místech v Austrálii existují holá místa, která jsou téměř dokonale kruhová, a okolo nich rostou úhledné trsy trávy. Jak mohou vzniknout takto pravidelné obrazce? Co se skrývá za touto záhadou? Jde jen o dobře promyšlený trik nebo se jedná o pouštní verzi kruhů v obilí? Mohou to být dokonce stopy po mimozemšťanech? 

Doposud existovaly dvě konkurenční teorie: Ta první tvrdí, že v písku pod holými kruhy žijí termiti, a ti když sežerou všechny kořeny, rostliny na povrchu odumřou. Na tomto místě se začne hromadit voda, a proto tito gigantičtí mravenci dále sídlí v holém písku a vydávají se ven jen za potravou. Někteří badatelé ale vysvětlují záhadné obrazce také bojem flory o nedostatečné zdroje vody. Následkem toho existuje zpětná vazba mezi sousedními rostlinami. Na jedné straně si konkurují, na straně druhé si vzájemně pomáhají, např. stínem. Tato vazba má za následek, že se vytvářejí kruhová holá místa. Tyto procesy lze také simulovat na počítači – a vznikají přitom skutečně podobné, ne-li stejné obrazce.

Vědci obě rivalské hypotézy spojili. V teorii, kterou nově představují, se nacházejí jak termiti, tak rostliny soupeřící o vodu. Kombinace obou procesů vysvětluje vznik pravidelných obrazců, píší Corina Tarnita z Princeton University a její kolegyně. Tento model dokáže vysvětlit, jak kruhová holá místa, tak také šestihranné uspořádání, které se čas od času vyskytuje. Kromě toho se badatelům podařilo pomocí simulací napodobit také rozprostření vegetace, které lze pozorovat mezi holými obrazci. Není zde stejnoměrně řídký porost, nýbrž množství hustých trsů trávy, mezi kterými nic neroste.

Stojím si za svou hypotézou

Ačkoli nová studie spojuje dříve si odporující vysvětlení, dohadující se badatele usmířit nedokáže. „Stojím stoprocentně za svou hypotézou,“ říká Norbert Jürgens. Tento biolog z Hamburku považuje za jediné konzistentní vysvětlení termity. Při vykopávkách v místě záhadných kruhů je prý stále znovu a znovu nalézal. „Nepopírám, že mezi sousedními rostlinami dochází k interakcím,“ říká. Ta má ale podle něho pouze omezený dosah a nemůže tak vysvětlit záhadný kruh o velikosti 40 metrů. „Na větší vzdálenosti je nutný pohybující se hmyz.“

Jürgens vysvětluje na velkém prostoru rozmístěné obrazce pomocí rojících se termitích královen. „Přibližně každý druhý rok dochází po vydatném dešti k zakládání nových kolonií.“ Královny se rodí ve velkém množství a snaží se v okolí zakládat nová hnízda. „Tak vznikají stále další malé kruhy, které jsou staré jenom rok, dva.“ Některé ale zase zmizí, když kolonie vymře.

Ani přesvědčivá, ani realistická

Getzin z Centra pro výzkum životního prostředí v Lipsku považuje naproti tomu model s hmyzem za „čistě hypotetický“. Nezohledňuje podle něj nejnovější studie. Getzin svou nedůvěru k této teorii podkládá faktem, že v Austrálii, kde jeho tým poprvé objevil záhadné kruhy mimo Afriku, žádní pískoví termiti nejsou. Závěr, který z toho plyne, je podle něho dokonale jasný. Práce Tarnity není podle něj ani přesvědčivá, ani realistická.

Na pozadí této debaty také stojí obecný problém modelů. Mají sice co možná nejvěrněji do detailu vypodobňovat procesy v přírodě, zároveň ale nesmějí být příliš komplexní, aby se s výpočty dalo pracovat. Když některá teorie dobře reprodukuje určitý jev, neznamená to automaticky, že je to správně. Může to být také náhoda. A tak spor nadále pokračuje – a zřejmě přivede do pouští v Namibii, Austrálii nebo Keni ještě mnoho vědců a badatelů.

Foto: Shutterstock