Statistiky potvrzují závažnost i rozšířenost sexuálního zneužívání dětí. S tím se podle nich dnes potká každá čtvrtá dívka a každý třináctý chlapec. Výsledky nedávného výzkumu přišly se zajímavým zjištěním: vědci tvrdí, že až 99 % všech případů zneužívání dětí začíná tzv. groomingem, respektive navázáním vztahu pachatele s obětí za účelem jejího zneužití.
Podle Elizabeth Jeglicové, klinické psycholožky a profesorky psychologie na John Jay College, která se zabývá prevencí sexuálního násilí, je identifikace groomingu pro zabránění sexuálního násilí na dětech doslova klíčová. „Zásadní je pochopit a porozumět tomu, proč a jak k takovým činům dochází,“ vysvětluje na PsychologyToday.
Výraz „grooming“ je sice uznávaný, ale stále špatně pochopený
I když je pojem „sexuální grooming“ širokou veřejností stále více uznávaný, Jeglicová je přesvědčená o tom, že se bohužel stále jedná o ne zcela dobře pochopený konstrukt. Pro zabránění sexuálního násilí na dětech je nutné o něm mluvit tak, aby byl snadno rozpoznatelný, což umožní ho zarazit dříve, než vyústí ve skutečný problém/čin. „Lze ho popsat jako podvodné chování používané pachatelem, které mu usnadní následné zneužití oběti,“ vysvětluje Jeglicová s tím, že zahrnuje chování a taktiky, jež pachatel využívá, aby se zamýšlenou obětí navázal vztah a získal si její důvěru.
Díky groomingu si před spácháním trestného činu násilník může pohodlně vybrat oběť, získat k ní přístup, nenápadně ji izolovat od kolektivu a postupně získávat její důvěru, stejně jako důvěru jejích opatrovníků.
Užitečnost snadné identifikace groomingu potvrzují i výsledky celé řady výzkumů hovořící o skutečnosti, že lidé jsou schopni lépe identifikovat chování vedoucí k sexuálnímu zneužívání až zpětně, tedy poté, co už vědí, že k něčemu takovému došlo. „Abychom byli schopni něčemu takovému zabránit, je nutné, aby nejen rodiče a lidé, kteří s dětmi pracují, pochopili, k čemu grooming vede, ale aby to pochopily zejména samotné děti,“ je přesvědčená Jeglicová.
Univerzální definice pochopení usnadňuje
Nejasnost pojmu grooming podle Jeglicové vyplývá z různosti používaných definic, z nichž každá má své vlastní nedostatky. Pro pokročení ve výzkumu dětského groomingu byla proto vytvořena definice univerzální a taková, která umožňuje vědcům přesněji zkoumat a posuzovat chování a taktiku pachatelů dětského sexuálního zneužívání. Souběžně s tím mohou na základě toho poskytovat dětem a těm, kteří o ně pečují, informace potřebné k rozpoznání zhoubného chování dříve, než dojde ke zneužití samotnému.
Podle této univerzální definice je grooming nejen chováním usnadňujícím pachateli navázat s obětí kontakt, ale také taktiky, díky nimž se následně vyhýbá odhalení. Před spácháním trestného činu samotného si díky nim může násilník pohodlně vybrat oběť, získat k ní přístup, nenápadně ji izolovat od kolektivu, postupně si získávat její důvěru, stejně jako důvěru jejích opatrovníků. Po zneužití může zase pachatel použít strategie, které mu jednak usnadní budoucí zneužívání, jednak mu pomohou udržet oběť pod svým vlivem.
„Na základě této definice jsme schopni lépe identifikovat chování a fáze v procesu sexuálního zneužívání dětí, což je v rámci prevence těchto činů zcela zásadní,“ mluví za psychology Jeglicová.
Důležité je zapojit do prevence děti
Ohledně toho, co grooming je a jak může vypadat, je podle Jeglicové vedle opatrovníků nutné edukovat také děti, které si díky tomu mohou samy všimnout podezřelého a potencionálně škodlivého chování. „Proto je důležité o tom s dětmi diskutovat – o groomingu, o tom, jak ho poznat, co dělat, když je něco takového potká,“ vysvětluje. Nutnost takové prevence u dětí i rodičů je dokonce od nedávna ve státech podpořena poměrně čerstvou legislativou (Erinin a Jennin zákon). „Už dlouho se spekuluje o tom, že právě sexuální grooming umožňuje pachatelům nepozorovaně vplout do zneužívání dětí, a proto čím více toho budeme o groomingu vědět, tím více můžeme udělat pro to, abychom naše děti udrželi v bezpečí,“ uzavírá Jeglicová.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Psychology Today