Neustále si píšete, on se v jednom kuse zajímá, jaké máte záliby, jaké je vaše oblíbené jídlo, a nikdy nezapomene dodat, že někoho, jako jste vy, ještě nikdy nepotkal a pravděpodobně už ani nepotká. Co si budeme povídat, tohle na ženy působí. Máme pocit, že jsme se právě ocitly v sedmém nebi. Vždyť "ono je to vážně dokonalé," říkáte si, a sotva se probudíte, už na vás čeká další nálož jeho zájmu v podobě krásných zpráv.
Tak to jde den co den, několik týdnů v kuse. V hlavě si už už vytváříte představy, co bude "až". Chtě nechtě plánujete, vytváříte harmonogram vašeho společného "budoucího" soužití. Říkáte si, jak je všechno tohle vlastně možné. Mít tolik štěstí, potkat v dnešní době někoho, kdo má vše, o čem jste kdy snily. Vždyť jste přece už ani nevěřily, že by po všech těch nevydařených vztazích mohl nějaký princ vůbec existovat.
Když přijde ale
A tak vesele sníte dál. Až to "až" skutečně nastane. Jen v trochu jiné podobě, než jakou jste čekaly. Váš milovaný, krásný, vždy pozorný a neskutečně milý budoucí manžel má totiž přece jen jedno malé, zato dost výrazné ALE.
Nikdy nemá dost času, aby se s vámi mohl potkat. Aby vás jen tak vytáhnul na kafe nebo s vámi zašel do kina. Vždyť tohle je přece film, na který chodí všichni zamilovaní? No jo, jenže právě tady je možná ten háček. Je skutečně zamilovaný? A jste si jistá, že vás opravdu chce? Jak dobře ho vlastně znáte?
Když vás někdo tak moc chce, tak šíleně se mu líbíte a nemůže přežít den, aby vám to neřekl, udělá naprosto všechno, aby s vámi byl. Jenže přesně to se u vás jaksi neděje. Světe, div se, ale neděje.
Váš princ na bílém koni může být někdo, kdo rád mluví, rád se cítí chtěný, milovaný, plný zájmu, a zároveň to může být člověk, u kterého to přesně tímto poznáním končí. Nic víc nechce a nic víc nehledá. A pokud ano, rozhodně ne u vás.
No a vy, abyste na samém počátku toho všeho nedaly najevo jakoukoli nevoli, žárlivost nebo snad nebyly za stíhačky, jak vás muži určitě alespoň jednou za váš dosavadní život s oblibou nazvali, stále v tichosti čekáte. Jste přece nad věcí. Vždyť jste žena na úrovni. Máte skvělou práci, jdete si za svými sny, den co den na sobě makáte. A tak čekáte a přemýšlíte, jak to celé může být.
Slova versus činy
Potají ho sledujete na sociálních sítích, abyste zjistily více. Jenomže právě tam rozhodně nevidíte prací zchváceného a smutkem přešlého muže, který si přeje jediné: Konečně se s vámi setkat a naplnit tak všechna svá slova. Váš miláček nesedí doma, nebo ještě lépe někde v koutě, a dokonce to vypadá, že ani nemá tolik práce, jak vám neustále tvrdí. V jednom kuse zaneprázdněn se nachází ve společnosti svých kamarádů. A taky kamarádek.
Dalo by se říct, že váš princ, který – soudě dle sms, které vám neustále posílá a podle kterých vás moc chce, moc po vás touží a nemůže se vašeho prvního setkání dočkat, je někým naprosto jiným. Jako byste konverzovala s někým, kdo vlastně vůbec neexistuje. Protože i když vám píše, jak moc se těší, AŽ se potkáte, AŽ vás konečně uvidí naživo, AŽ spolu zajdete na skleničku nebo AŽ konečně bude mít čas, pořád se nic takového neděje a vy jen v tichosti sledujete, že má očividně dostatek času na všechno a na všechny – kromě vás.
Být v podobné situaci vaše nejlepší kamarádka, přesně víte, co byste jí asi tak řekla. Jenže hlavní hrdinkou příběhu jste momentálně vy sama a tak si ještě chvilku chcete nalhávat, že důvodem, proč na vás tenhle dokonalý muž nemá čas, je práce. A ty holky kolem něj jsou nejspíš rodina. Moc dobře víte, že slova jsou jen slova, pokud nejsou podložená činy, jenže ono se vždy lépe kritizuje a soudí u druhých než u nás samotných. Dokonce i v případě, že víme, že skutek utek.
Úplně zmizel neznámo kam. Vytratil se a není. Jasně, říkáte si: „Ještě počkám, vždyť o co jde, může mít přece kamarádky, třeba je tam pracovně,“ anebo „má toho moc a prostě zapomněl.“ Jistě. Všechno je přece možné a patent na dokonalost nikdo z nás nevlastní. Pokud to ale trvá už příliš dlouho a situace se pořád dokola opakuje, je rozhodně dobré zpozornět. Začít přemýšlet, jak to vlastně je, a jestli ten, o kom už delší dobu sníte, není víc než pouhý pohádkář.
Krutá realita
Váš princ na bílém koni může být někdo, kdo rád mluví, rád se cítí chtěný, milovaný, plný zájmu, a zároveň to může být člověk, u kterého to přesně tímto poznáním končí. Nic víc nechce a nic víc nehledá. A pokud ano, rozhodně ne u vás.
Přestal se ozývat. Je naštvaný! A vy jako ta správná "hodná" holka začínáte přemýšlet, zdali jste nepochybila vy. Chvilku ho necháte, protože vám intuice radí, že se stejně ozve. A taky že jo. A začne to hezky nanovo a úplně stejně.
Je to kruté a bolí to. Přesto není první ani poslední s podobnou zálibou. Někdo, kdo si rád hraje a posiluje své ego naháněním co největšího množství žen, na které zapomene ve chvíli, kdy se na scéně objeví další.
Zprvu tomu nechcete věřit. Potkaly jste přece svou spřízněnou duši! Člověka, který byl tím, o kom jste tak dlouho snily, a už ani nevěřily, že by mohl existovat. Vše, co napsal, se zdálo skutečné. Na věrohodnosti tomu přidával i fakt, že nikdy neopomněl připsat fráze jako "já neříkám věci jen tak, až mě poznáš, uvidíš sama".
Čas plynul, zatímco vy jste čekaly, čekaly a zase jen čekaly. Jste přece žena nad věcí, která zná svou vlastní cenu. Máte mnohé za sebou a jen tak něco vás nerozhodí. Přesto se s každým dalším týdnem čekání červík pochybnosti zavrtává o něco hlouběji. Proč se právě tenhle vztah nikam nehýbe?
Stejný příběh, jediné řešení
Dál sledujete jeho příběhy a lustrujete všechny sociální sítě, až to jednoho dne přeteče. Řeknete svůj názor a on se urazí. „Mohli jsme být spolu,“ oponuje, „kdyby ses chovala normálně.“ Jenže to jste neudělala a váš dokonalý partner vás bez mrknutí oka z vašeho piedestalu sundal.
Nastalo ticho. Přestal se ozývat. Je naštvaný! A vy, jako ta správná "hodná" holka začínáte přemýšlet, zdali jste nepochybila vy. Chvilku ho necháte, protože vám intuice radí, že se stejně ozve. A taky že jo. A začne to hezky nanovo a úplně stejně.
Totožný bude i průběh. Budete krásná, jedinečná, taková, že najít někoho alespoň z poloviny vám podobného je nemožné. Přemíra krásných slov a slibů a žádný čin, který by je podpořil. Váš pohádkář je bezesporu skvělý pisálek. K vaší smůle však neponechává nic náhodě a stejné těsto jako u vás zadělává na několika místech současně. Pro jistotu. Kdyby některé nevykynulo.
Pohádkář pohádkářem navždy zůstane, proto když na nějakého narazíte, myslete především na sebe. Vemte nohy na ramena a utíkejte někam, kde slova budou konečně korespondovat s činy. Pokud zůstanete, věřte nebo ne, budete se trápit. Zestárnete. Budete nešťastné.
Reklama
foto: Midjourney, zdroj: Autorský článek