Small talk neboli nezávazná konverzace je základem společenských interakcí. Bez ní bychom nemohli navazovat přátelství, budovat důvěru v nové známé, vést hlubší rozhovory a konec konců – ani se pohybovat v neznámém společenském prostředí. Ve stále hektičtějším světě už ale tyto „rozhovory o ničem“ mohou působit jako luxus. V rytmu moderního života totiž small talk nahrazuje „mikro talk“. Ve svém textu pro Psychology Today tento způsob komunikace popisuje americký psycholog Mark Travers.
Mikro talkem může být přikývnutí při setkání na chodbě s kolegou, rychlé „ahoj“ sousedovi, reakce na příběh na Instagramu nebo „dobře“ jako odpověď na otázku, jak se máme. Travers zdůrazňuje, že orientace v tomto stručném jazyce moderní společenské etikety je nezbytná. „Zvládnutí mikro talku a postupné navazování hlubších rozhovorů je cestou vpřed,“ říká. Radí proto, jak se v tomto novém small talku neztratit.
Síla neverbálních signálů
Neverbální signály – od výrazu v obličeji až po řeč těla – mohou někdy dokonce zastínit slova. Studie z roku 2017 upozornila na jejich význam ve vzdělávacím prostředí. Vědci zjistili, že pokud učitelé účinně využívají sílu neverbální komunikace, výrazně to zlepšuje náladu studentů. Pokud příjemce vnímá rozpor mezi verbálním a neverbálním sdělením, má přirozeně tendenci věřit tomu druhému. Neverbální signály totiž často odhalí skutečné záměry a emoce komunikujícího.
Jsou to sice jen prchavé okamžiky, ale jejich dopad může být velký. Podobné neverbální signály mohou někomu zlepšit den a pomohou navázat spojení, které slova někdy nedokáží vystihnout. Zvládnutím umění neverbálních signálů vytváříme vlny pozitivity ve světě kolem nás.
A stejně, jako má zdokonalování komunikačních dovedností pozitivní dopady ve třídách, mohou ze zvládnutí neverbálních signálů benefitovat i lidé v jiných situacích a prostředích. Jednoduchý úkon, jako je úhledné odložení použitých šálků a talířů v kavárně, doprovázené uznalým pokývnutím hlavou směrem k obsluze, může vyjádřit vděčnost – možná dokonce ještě lépe než strohé „děkuji“. Podobně v rušném obchodním domě může krátký oční kontakt a úsměv na toho, kdo vám uhnul a nechal vás projít, vyvolat pocit vzájemného respektu a vytvořit tak v životním shonu chvilkové pouto.
Jsou to sice jen prchavé okamžiky, ale jejich dopad může být velký. Podobné neverbální signály mohou někomu zlepšit den a pomohou navázat spojení, které slova někdy nedokáží vystihnout. „Zvládnutím umění neverbálních signálů vytváříme vlny pozitivity ve světě kolem nás,“ vysvětluje Travers.
Nečekaně příjemné
Asi jste už někdy váhali, jestli začínat rozhovor s povědomou tváří. V takových případech si totiž často nejsme jisti trajektorií rozhovoru. Studie z roku 2022 publikovaná v časopise Journal of Personality and Social Psychology zjistila, že lidé často podceňují potěšení z delší konverzace se známými. Účastníci předpokládali, že jejich požitek z konverzace bude postupně klesat s tím, jak se bude prodlužovat. Ve skutečnosti ale pociťovali stále stejné, nebo dokonce čím dál větší potěšení.
Základem těchto nečekaně příjemných rozhovorů přitom mohou být malé, opakované interakce, tedy mikro talk. A jak to funguje? Krátké pozdravení se sousedem na chodbě se může zdát na první pohled bezvýznamné. Když však tento pozdrav záměrně opakujete několik dní, týdnů nebo měsíců, vznikne nakonec vzorec známosti. A teď si představte, že na tohoto souseda narazíte v kavárně. Navázali byste raději rozhovor s ním, nebo s člověkem, kterého jste nikdy předtím neviděli? Pravděpodobně vám bude milejší první varianta, protože už jde o někoho známého. Základ položený každodenním zdravením tak může bez námahy přerůst v zajímavější konverzaci, která posílí vzájemné pouto.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today