Neexistuje žádná pevná definice toho, co lze skutečně považovat za citové zneužívání. Podle Národní linky pro domácí násilí zahrnuje jakékoli nefyzické chování, jehož cílem je kontrola, izolace nebo zastrašování – například vyhrožování nebo ponižování. Ministerstvo spravedlnosti do své definice přidává také „podkopávání pocitu vlastní hodnoty a/nebo sebeúcty“. Odborníci se však shodují na jedné věci: emoční zneužívání je komplexní a závažná forma partnerského násilí, která si zaslouží více pozornosti.
„Může se to dít tiše, pomalu, a dokonce bez vašeho vědomí,“ říká doktorka Mindy Mechanicová, klinická psycholožka a profesorka na Kalifornské státní univerzitě ve Fullertonu. „Někdy to zkrátka bije do očí. Jindy si ale problém uvědomíte až ve chvíli, kdy už je jeho řešení komplikované,“ dodává.
Tohle do zdravého vztahu nepatří
Citové zneužívání může být neuvěřitelně těžké poznat zejména tehdy, když vám autority tvrdily, že určité chování je „normální“ a akceptovatelné. Na co je třeba si dávat pozor?
- Snaží se kontrolovat, co děláte, říkáte, jak se oblékáte. Jeho názor je vždy ten správný, ten váš odlišný v lepším případě s blahosklonným úsměvem ostentativně ignoruje.
- I když vás nikdy neuhodil, vyžívá se v psychologické taktice manipulace a zastrašování.
- Hlídá, za co utrácíte a proč.
- Pokaždé, když se nezachováte podle jeho pokynů, vás odmění „tichou domácností“
- Chce znát každičký detail vašeho života, protože „přesně tak vypadá pravá láska“.
„Tím, že se snaží kontrolovat, co říkáte nebo jak se chováte, ve vás vyvolává pocit bezmoci a závislosti na něm,“ uvedla doktorka T. K. Loganová, profesorka behaviorálních věd na Univerzitě v Kentucky, jejíž výzkum se na násilí mezi partnery zaměřuje.
Tohle je přece ve vztahu normální
Další záludnou taktikou je předstírané rozčarování, když jsou ohledně svých iracionálních požadavků partnerem konfrontováni. Určitá pravidla a omezení samozřejmě mohou mít kořeny v ochraně blaha člověka, například pokud vám partner sdělí, že nesouhlasí s tím, abyste z večerní jógy chodila sama domů problematickými oblastmi. Je ale velký rozdíl mezi „Nevadilo by ti, kdybys mi napsala, až se vrátíš domů, abych věděl, že jsi v pořádku?“ a „Chci, abys mi každých 15 minut zavolala, abych věděl, že jsi v pořádku.“
Pokud je partner schopen porušovat vámi stanovené hranice, pravděpodobně také nebude váhat pokusit se omezit vaši samostatnost a nezávislost.
„Zdravé hranice posilují a jsou čistě o osobě, která je stanovuje, zatímco nezdravé (a potenciálně zneužívající) hranice jsou o diktování druhým, omezování jejich nezávislosti a ospravedlňování škodlivého chování,“ říká Dr. Mindy Mechanicová, zabývající se psychosociálními důsledky násilí a traumat.
Pozor byste si měli dát také na partnera, který na vás tlačí, abyste změnili dynamiku vztahu, přestože se na to ještě necítíte připravená. I to je citové zneužívání, uvedla pro Flowee psycholožka Mgr. Hana Hanušová. „To stejné platí třeba v případě, kdy se partner objeví u vašich dveří v ten samý večer, který jste plánovala strávit se svými kamarádkami, aby vám následně vynadal, že jste neocenila jeho ´nadstandardní´ gesto překvapení. Pokud je partner schopen porušovat vámi stanovené hranice, pravděpodobně také nebude váhat pokusit se omezit vaši samostatnost a nezávislost,“ dodává.
Pocity viny
„Lidé, kteří vás citově zneužívají, mají tendenci posouvat vaše osobní hranice, ale také ve vás vyvolat pocit viny za to, že nějaké hranice vůbec máte,“ dodává Dr. Mechanicová. „Jedna věc je, když je vaše drahá polovička trochu rozladěná, když na poslední chvíli zrušíte třeba návštěvu divadla, kterou jste spolu plánovali. Pokud však takové okamžiky záměrně využívá, aniž by se zajímala o důvody, které vás k tomu vedly, zahrnuje vás výčitkami a snaží se ve vás vyvolat pocit viny za zkažený večer, za to, že váš vztah neberete dost vážně, za to či ono další, je to špatně. Toto je hlavní varovný signál, se kterým se ve vztahu můžete setkat,“ dodává.
Pokud je strach z odplaty nebo trestu jednou z vašich prvních reakcí, vaše tělo vám říká, že se necítíte bezpečně.
„Cílem vyvolávání pocitu viny je přimět druhou osobu, aby si myslela, že je zodpovědná za partnerovo trápení, i když to není její vina,“ uvádí Mgr. Hanušová. V důsledku toho se oběti tohoto typu manipulace mohou falešně domnívat, že musí udělat cokoli, aby zmírnily pachatelův hněv, zklamání nebo smutek. Je to další záludný způsob, jak vás donutit udělat přesně to, co chtějí.
Terapie smíchem a strachem
Občasné hravé popíchnutí je pro každý vztah přínosem. Pokud však přejde do zákeřnější formy ponižujících urážek, je třeba zpozornět. „Kritika, která není konstruktivní, může druhého ranit. Zejména pokud zahrnuje veřejné ztrapnění nebo chování, jehož cílem je, abyste se cítili méněcenní,“ dodává Dr. Loganová. „Fakt, že jsou tyto kruté poznámky smeteny ze stolu s tím, že šlo o žert, který jste navíc (jako jediní) nepochopili, jim na škodlivosti ani vážnosti neubírá.“
Dalším důležitým faktorem citového zneužívání je strach z odplaty. Máte-li pochybnosti o tom, že váš vztah je zdravý, zkuste se zaměřit na to, jak se cítíte ve chvíli, kdy partnerovi sdělujete něco, co ho z jakéhokoliv důvodu popudí. „Pokud je strach z odplaty nebo trestu jednou z vašich prvních reakcí, vaše tělo vám říká, že se necítíte bezpečně,“ dodává Mgr. Hanušová.
„V patologickém vztahu se bojíme projevit. Bojíme se, aby se zase něco nestalo. Aby se zase nerozjel bludný cyklus, který se ovšem bohužel rozjede tak či tak. Strach je protikladem lásky. Zneužívaný člověk se bojí a je zmatený. Má mnoho bludných přesvědčení,“ uvedl ve svém článku psycholog Aleš Neusar.
Není čas ztrácet čas
Pokud vám některý z výše uvedených varovných příznaků citového zneužívání připadá příliš povědomý, je důležité vyhledat pomoc. Opravdová láska by vám měla dát pocit, že jste viděni, oceňováni a hlavně v bezpečí – nesmí být spojena s žádnými závazky ani ve vás zanechávat pocit strachu nebo malosti.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek