„Tuším, že je asi rok 1485. Všechno je pod sněhem a mně je hrozná zima. Nevydržím to. Nohy mám omotané jen nějakým hadrem. Předtím mě mrazem pálily, ale teď už je skoro ani necítím. Jsem zmatená a bojím se, ve vánici jsem musela sejít z cesty. Jdu pro pomoc, mám doma nemocného muže, takže pokračovat musím. Už nemůžu. Potřebuju si nutně odpočinout. I když hrozně nechci, tak se jen na chvíli zastavím. Jinak to nejde. Pak vnímám už jen tmu,“ říká s pláčem hypnotizovaná čtyřicetiletá žena, která nám exkluzivně zapůjčila svou nahrávku z regresní terapie. Přiznává, že si po dalších rozhovorech s terapeutem uvědomila, odkud pramení její věčný pocit viny, který následně mohla efektivně odbourat.
Děti z minulosti
Regresní terapie je relativně mladá. Populární se stala až koncem 70. let minulého století, kdy lidé začali být, co se týče reinkarnace, otevřenější. Přispěli k tomu jednak psychologové, kteří při práci s podvědomím klientů naráželi na vzpomínky před nynějším životem, a jednak šířící se příběhy o reinkarnaci, pro něž se jen těžko nacházelo racionální vysvětlení.
Existuje množství dětí, které spontánně vzpomínají na svůj minulý život v až zarážejících detailech. Zasvěceně vypráví rodičům o jim neznámých oblastech, rozumí cizím řečem nebo na fotografiích správně pojmenovávají osoby, které nemohly znát.
Vlastně nezáleží na tom, zda se jedná o minulý život či bdělý sen. Důležité je, že návrat do minulosti (byť potenciálně vymyšlené) může člověku pomoci.
Jedním z nejpodrobněji zdokumentovaných příběhů je příběh Jamese Leiningera, domnělé reinkarnace pilota zahynulého ve druhé světové válce. Jamese přitahovala letadla ještě předtím, než oslavil druhé narozeniny, a jeho záliba byla s přibývajícími měsíci stále silnější. Toužil navštěvovat letecká muzea, hrál si s modely letadel, neustále sledoval video dokumentující vzdušné manévry a překvapoval svými přesnými technickými znalostmi ohledně letounů. Současně se u něj ale objevily i silné noční děsy o letecké havárii a záhy se (ve věku 28 měsíců) rozhovořil o tom, že jeho sny pochází z minulosti. Určil název své letadlové lodi, letadla i bitev, jichž se účastnil. Nakonec si vzpomněl dokonce na konkrétní událost, ve které zemřel, a na jméno bývalého kolegy – Jack Larson. Ačkoliv byli rodiče skeptičtí, po zapojení historiků zjistili, že si malý James nevymýšlel. Jeho vyprávění se shodovalo s reáliemi.
Jakmile James s podporou rodičů a psychologů pochopil, že je jeho válečný osud uzavřenou minulostí a nic mu nehrozí, jeho podvědomí se uklidnilo a noční můry vymizely. Trauma z války bylo pryč, chlapcova psychika se dále vyvíjela zdravě a postupem času na svůj domnělý minulý život úplně zapomněl.
Kořeny přítomnosti
Cesta do života před nynějším životem tedy není pouze vzrušujícím zážitkem, ale může také odhalit prvotní trauma nebo nezdravý vzorec chování, a tím je efektivně léčit. Jak totiž známo, pro zbavení se problému musíme znát jeho příčinu. Občas dostačuje navrácení se zpět do našeho dětství, k čemuž již od dob Sigmunda Freuda slouží hypnóza, občas se ale kořeny potíží skrývají ještě dál.
Jeden z nejvýznamnějších psychologů, zabývajících se regresní terapií, Američan Brian L. Weiss, svou první zkušenost s klientovým návratem do minulého života popisuje ve své knize Minulými životy k uzdravení takto: „Následující týden jsem Catherine opět důkladně zhypnotizoval. Ale tentokrát jsem jí neúmyslně dal jeden nepřesný, nepřímý pokyn. ,Běžte zpět do doby, v níž tenhle chorobný symptom vznikl,‘ vyzval jsem ji. Čekal jsem, že se Catherine znovu vrátí do svého raného dětství. Jenže ona se místo toho vrátila asi o čtyři tisíce let! Na starověký Blízký východ, do života, kdy měla jinou tvář a tělo, jiné vlasy, jiné jméno. Rozpomněla se na zeměpisné detaily, na oděv a každodenní předměty z té doby.“
Většině dospělých lidí je zatěžko se ponořit do svého podvědomí bez pomoci tak hluboce, aby nahlédli do předchozího bytí, i přestože by jim to bylo užitečné: „Mnoho pacientů se dokázalo zbavit chronických celoživotních problémů, jako jsou specifické fobie, záchvaty paniky, stálé noční můry, nevysvětlitelné strachy, obezita, opakované destruktivní vztahy, fyzická bolest a nemoc atd.,“ uvádí zmíněný psycholog ve stejné knize. A právě proto byla regresní terapie, nejen Weissem, dále rozvíjena a zdokonalovaná.
Hluboké uvolnění
Jak je možné, že se lidem takové věci vybavují? Během hypnózy se pacient dostane pod vedením terapeuta do stavu naprostého uvolnění, který je blízký hluboké meditaci. Tento stav mysli se nazývá Théta. Každý člověk s ním má zkušenosti, setkáváme se s ním, pokud mozkové vlny klesnou z obyčejné bdělé frekvence přesahující 100 Hz na 4–7 Hz, tedy v okamžiku, kdy jsme na hranici mezi spánkem a bdělostí, vteřiny před usnutím nebo před probuzením. V této fázi přes den potlačené se nevědomí srovnává s naším vědomím a máme možnost ho nechat promluvit. Není nutné tuto fázi využívat pouze k poznání minulosti. Podvědomí nám může dát třeba i nečekanou inspiraci, nápad nebo řešení.
Čekal jsem, že se Catherine znovu vrátí do svého raného dětství. Jenže ona se místo toho vrátila asi o čtyři tisíce let! Na starověký Blízký východ, do života, kdy měla jinou tvář a tělo, jiné vlasy, jiné jméno.
Ačkoli se regresní terapie provádí z velké většiny pomocí lehké hypnózy, není třeba se obávat, což potvrzuje i psycholožka Mgr. Klára Hanzalová: „Metoda regrese je naprosto bezpečná. Klient je během terapie při plném vědomí a po sezení se cítí dobře a uvolněně.“ Lehká hypnóza je tak jenom prostředkem k uvolnění a následně ke stavu Théta. Klient nespí, stále je v kontaktu s realitou a má pod kontrolou to, co říká, co dělá a jak dlouho ve stavu setrvá. Kdykoliv se může rozhodnout, že procitne, tudíž obávané uvíznutí v minulosti nehrozí. Potvrzuje to skutečnost, že klient odpovídá terapeutovi na otázky, mluví stejným jazykem, uvědomuje si, co je oproti dnešku jiné anebo dává minulý život se současností do souvislostí (například tím, že ve své vizi poznává různé osoby z přítomnosti).
To se můžeme dočíst i na webu Mgr. Andrey Repíkové, která provádí kvantovou regresní terapii: „Klient celý průběh regrese vnímá, vnímá hlas terapeuta, uvědomuje si, kde je a co se s ním děje, reaguje na otázky a pokyny terapeuta.“ A terapeutka Bc. Hana Randáková uklidňuje, že „není potřeba mít obavy z nepříjemných zážitků, neboť úrazy, zranění či jiné situace budete prožívat na mnohem nižší úrovni. Svůj aktuální stav budete popisovat, jako když sledujete film v kině.“
Pozor na neodborníky
Pro pozitivní účinek regresní terapie je potřeba, aby ji prováděl kvalifikovaný psycholog, psychiatr, nebo jiný terapeut s vysokoškolským vzděláním v oblasti duševního zdraví. Pokud tomu tak není, hrozí, že pokud se klientovi při terapii vybaví traumatická vzpomínka, průvodce nebude schopný ji správně zpracovat, čímž může psychiku klienta narušit.
Existují názory, že při regresní terapii nedochází k návratu do minulého života, ale jen k vytváření umělých představ. To psychologové samozřejmě nemohou vyvrátit. Nicméně vlastně nezáleží na tom, zda se jedná o minulý život či bdělý sen. Důležité je, že návrat do minulosti (byť potenciálně vymyšlené) může člověku pomoci.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek