Zážitky blízké smrti dělí vědce: Realita, nebo jen představivost?

Chirurgové se chystali osmdesátiletému Aubreymu Osteenovi po infarktu proříznout hrudník, když náhle nabyl vědomí. „Řekl jsem: ‚Počkejte, dejte mi ještě trochu anestezie.‘ No, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že nejsem ve stejné dimenzi jako oni, takže mě nemohli slyšet,“ vypráví Osteen pro CNN. Jeho tělo se prý vznášelo nad operačním stolem, zatímco mu chirurgové otevřeli hrudník. Pak uslyšel, jak někdo říká: „Ledviny.“ „Obě ledviny selhaly současně – věděl jsem, že jsem pryč. A tehdy jsem přešel na další úroveň,“ pokračuje Osteen. „Když jsem se dostal nahoru, ocitl jsem se v mocné přítomnosti Boha a zpoza něj zářilo světlo. Bylo jasnější než cokoliv, co jsem zažil tady na Zemi, ale nebylo oslepující,“ popisuje. „A byl tam ten nejsladší anděl, který mě utěšoval a říkal mi: ‚Uvolni se, všechno bude v pořádku.‘ A že se budu muset vrátit,“ dodává.

Pokud slyšíte spojení „zážitek blízké smrti“, pravděpodobně se vám vybaví bílé světlo na konci tunelu a vzpomínky na život, které člověku proběhnou před očima. Podle BBC existuje důvod, proč filmy a seriály tato klišé neustále omílají – výzkumy totiž ukazují, že lidé tyto intenzivní vize skutečně zažívají.

Pozitivní i negativní prožitky

To není takový problém pro ty, jejichž zážitek je pozitivní. Zhruba každý pátý ale spadá do negativního tábora. Psycholog Chris French, který se zabývá paranormálními přesvědčeními, v podcastu BBC Science Focus Instant Genius Podcast tyto negativní zážitky rozděluje do tří kategorií: První z nich je zkušenost, kterou by většina popsala jako pozitivní – úžasný okamžik, kdy se možná vracejí vzpomínky – daný člověk to tak ale nevnímá. Druhou kategorii popisuje jako obraz pekla od Hieronyma Bosche – naprostou noční můru, kde jsou lidé mučeni a čeká je bolestný posmrtný život. Třetí variantou je pak možná to nejhorší – nic. Řada zpráv vykresluje prázdnotu, v níž strávíte zbytek věčnosti bezcílným vznášením se.

Pro většinu lidí mají ale zážitky blízké smrti překvapivě pozitivní dopad na další život. Jsou spojeny s posílením morálky, štěstí, životním naplněním – a u někoho dokonce s upevněním náboženské víry.

Ačkoliv podobné výjevy znějí děsivě, většina lidí podle BBC hlásí pozitivní zážitky – ve smyslu intenzivních prožitků, které jim pomáhají uvědomit si radost ze života. Patří sem pocit, že se člověk vznáší mimo vlastní tělo, vidí, jak mu před očima proběhne život, a nechybí pověstné světlo na konci tunelu, ke kterému musí kráčet. Lidé také hlásí pocity lehkosti, větší svobody, a dokonce i naprostého klidu, píše BBC s tím, že tyto zážitky jsou spojeny s vyšším oceněním života a – navzdory tomu, že člověk téměř umírá – s pozitivním pocitem z celého zážitku.

Podle Frenche člověk nemusí skutečně umírat, aby to zažil. „Stačí, když si to myslí,“ říká. To potvrzuje i filozofka a profesorka na Fanshawe College Monika Judith Mandoki ová. „Zážitky blízké smrti lze popsat jako neobvyklé, realistické a živé zážitky, které mají lidé, kteří jsou buď fyziologicky, nebo psychicky blízko smrti. Fyziologicky může jít o člověka se zástavou srdce, smrtelně zraněného nebo v jiném život ohrožujícím stavu. Z psychologického hlediska může být člověk blízko smrti, pokud se domnívá, že smrt je bezprostřední. Příkladem může být horolezec, který nešťastnou náhodou spadne z velké výšky,“ vysvětluje v rozhovoru pro Psychology Today.

Skutečný záblesk posmrtného života?

Co ale zážitky blízké smrti způsobuje? Na to věda stále nedokáže s jistotou odpovědět. Existují ale některé teorie. „Většina neuropsychologů si myslí, že jde o vize umírajícího mozku. V mozku se obvykle za těchto okolností dějí podivné věci a vy je takto prožíváte,“ vysvětluje French. „Nemáme definitivní odpověď, která by to vysvětlila, ale tohle je rozhodně ta nejlogičtější, kterou máme,“ dodává. Neurovědci tento zážitek popisují jako „narušenou tělesnou multisenzorickou integraci“. Jinými slovy jde o zesílený zážitek způsobený tím, že v důsledku extrémního tělesného prožitku dochází ke spuštění více smyslových podnětů současně. „Je to velmi bohatá halucinační zkušenost, ale působí to neuvěřitelně reálně. Připadá vám to stejně skutečné jako cokoliv jiného, co jste kdy zažili,“ podotýká French.

Byli jsme schopni velmi jasně ukázat, že zaznamenané zážitky blízké smrti – pocit odloučení, přehodnocení svého života, odchod na místo, kde se cítíte jako doma, a pak poznání, že se musíte vrátit – byly velmi konzistentní u lidí z celého světa.

S tímto vysvětlením nesouhlasí lékař intenzivní péče Sam Parnia z NYU Langone Health. Parnia je hlavním autorem studie, která byla zveřejněna v časopise Resuscitation. Jeho výzkumníci sledovali týmy v 25 nemocnicích ve Spojených státech, Velké Británii a Bulharsku při práci s pacienty, kteří byli „technicky mrtví“. Zatímco lékaři prováděli resuscitaci, výzkumníci připojili k hlavě umírajících přístroje, které měřily kyslík a elektrickou aktivitu. V průběhu studie se bohužel podařilo oživit jen 53 osob z 567. Z nich 28 bylo následně dotazováno, co si ze zážitku pamatují. Šest lidí uvedlo, že měli zážitek blízké smrti. Tyto zkušenosti byly kategorizovány spolu s výpověďmi 126 lidí, kteří přežili zástavu srdce a nebyli ve studii.

„Byli jsme schopni velmi jasně ukázat, že zaznamenané zážitky blízké smrti – pocit odloučení, přehodnocení svého života, odchod na místo, kde se cítíte jako doma, a pak poznání, že se musíte vrátit – byly velmi konzistentní u lidí z celého světa,“ říká Parnia pro CNN. Výzkumníci navíc zaznamenané mozkové signály porovnali se signály ze studií o halucinacích, bludech a iluzích. Zjistili, že se velmi liší. „Došli jsme k závěru, že vzpomínaný zážitek smrti je skutečný. Tyto elektrické signály mozku nevznikají jako trik, což tvrdila řada kritiků,“ tvrdí Parnia.

Některé odborníky z oboru závěry výzkumu ale příliš nepřesvědčily. „Jediné, co (studie) ukázala, je, že u některých pacientů pokračuje elektrická aktivita v hlavě, která se objevuje ve stejné době, kdy jiní pacienti uvádějí, že mají zážitky blízké smrti,“ komentoval pro CNN emeritní profesor psychiatrie a neurobehaviorálních věd na University of Virginia School of Medicine Bruce Greyson.

Život po setkání se smrtí

A jak vlastně lidé s takovým zážitkem pokračují v každodenním životě? Pro většinu je tato zkušenost transformující – v drtivé většině uvádějí, že touží změnit svůj život, píše BBC. Ne vždy to je ale pozitivní zpráva. Pokud měl zážitek blízké smrti jeden z manželů, často to vede k rozvod u. U jiných lidí existuje možnost vzniku posttraumatické stresové poruchy. Pro většinu lidí mají ale zážitky blízké smrti překvapivě pozitivní dopad na další život. Jsou spojeny s posílením morálky, štěstí, život ním naplněním – a u někoho dokonce s upevněním náboženské víry.

Společným jmenovatelem u lidí s tímto zážitkem je zvýšení altruismu a snížení zájmu o hmotné statky. To zahrnuje také pokles touhy vydělávat a držet si peníze. Jedna studie také ukázala, že u lidí, kteří přežili zástavu srdce a měli zážitek blízké smrti, se statisticky významně častěji projevoval menší strach ze smrti, zvýšená víra v posmrtný život, zájem o smysl života, přijetí druhých a větší láskyplnost a empatie.

Zatímco u některých se tento efekt může projevit okamžitě po návratu k vědomí, u jiných se tyto faktory mohou nahromadit až za několik let. „Zpočátku mohou mít smíšené pocity. Mohou být nadšeni a pokořeni tím, že tuto zkušenost mají, ale také rozzlobeni, zklamáni a deprimováni, že se museli vrátit na tento svět,“ popisuje Mandokiová. Tyto zážitky, které mění život, by podle ní rozhodně neměly být ignorovány. „Je třeba je studovat,“ říká.