Jednoho dne letos v zimě narazil 76letý Bill, inženýr v důchodu, při cestě do místního obchodu s potravinami na ledovou plochu, upadl a zlomil si kyčel. O tři dny později zemřel. Jeho šedesátiletá manželka Margaret, která byla za Billa provdána 35 let, byla zdrcená. Smutek ji zcela pohltil, postupně se uzavírala do sebe a propadala stále větším depresím. Během několika dní Margaret podlehla citovému utrpení a zemřela v nemocnici na cosi, co její kardiolog nazval syndromem zlomeného srdce.
Syndrom zlomeného srdce, nazývaný odborně kardiomyopatie vyvolaná stresem (TTC syndrom), byl poprvé popsán v roce 1990 v Japonsku. Tento stav je obvykle důsledkem silného emocionálního nebo fyzického stresu, jako je náhlé onemocnění, ztráty blízké osoby, vážné nehody nebo přírodní katastrofy, například zemětřesení. Příznaky mohou zahrnovat silnou bolest na hrudi, studený pot, závratě, výraznou únavu a dušnost připomínající infarkt. Výzkumy naznačují, že až 5 % žen s podezřením na infarkt tuto poruchu skutečně má.
Ohrožené skupiny
Podle článku psychiatra Thomase Vernyho se TTC vyskytuje převážně u žen po menopauze. Ohroženější jsou všeobecně lidé, kteří mají nebo měli úzkost nebo depresi. „Většina jedinců, kteří prodělali syndrom zlomeného srdce, se rychle zotaví a nemá dlouhodobé následky. Někdy se však tato potíž objeví znovu a vzácně může způsobit smrt,“ píše odborník.
Když se podíváme na běžné výrazy jako: „Zemřel na zlomené srdce“, „Následuj své srdce“, „Má srdce z kamene“ atd., je zcela zřejmé, že v kolektivní představivosti lidí je srdce nejen strojem, který pumpuje krev, ale také sídlem emocí, myšlení a osobnosti.
Jak je to možné? Kardiologové podle Vernyho předpokládají, že náhlý příliv stresových hormonů, jako je adrenalin a kortizon, způsobuje šok srdce a vyvolává změny v buňkách srdečního svalu nebo koronárních cévách (nebo obojí), které brání účinné kontrakci levé komory.
Navíc, když se podíváme na běžné výrazy jako: „Zemřel na zlomené srdce“, „Následuj své srdce“, „Má srdce z kamene“ atd., je zcela zřejmé, že v kolektivní představivosti lidí je srdce nejen strojem, který pumpuje krev, ale také sídlem emocí, myšlení a osobnosti. Nikdo neříká: „Následuj svá játra,“ nebo: „Slinivka má své důvody, o kterých rozum nic neví.“ A žádný lékař nikdy netvrdil, že jeho pacient zemřel na zlomený mozek. „Tyto výroky a metafory odrážejí staletí lidové moudrosti a jsou překvapivě blíže nedávným objevům v oblasti srdeční činnosti, než věda dříve předpokládala,“ říká psychiatr.
Srdce má paměť
Nový výzkum J. A. Armoura z Hôpital du Sacré Coeur de Montréal zjistil, že lidské srdce obsahuje vnitřní nervový systém, který vykazuje funkce krátkodobé i dlouhodobé paměti. Tento vnitřní nervový systém srdce se skládá z přibližně 40 000 neuronů zvaných senzorické neurity, které předávají informace do mozku. Vědci tedy dospěli k závěru, že srdce, stejně jako nervový systém, má vlastnosti paměti a adaptace.
Tato a další podobné studie dokazují podle Vernyho existenci intimního spojení mezi srdcem a mozkem, přičemž oba orgány obsahují obrovské množství vzpomínek a emocí, vzájemně se doplňují a tvoří další část naší mysli.
„Domnívám se, že pohled na srdce jako na centrum lidské osobnosti, na emocionální spojení člověka se sebou samým i s ostatními přináší mnoho výhod. Je to kompas, který nás vede životem, utváří naši vnitřní krajinu a vede nás k duchovnímu růstu a transformaci. Drobné každodenní úsilí o vyrovnání se s někdy tvrdou realitou pocitů nám jednou může usnadnit přijetí velké změny, až přijde,“ uzavírá Verny.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today