Jedna moje známá kdysi prodělala těžkou dopravní nehodu. I když se z fyzických zranění zotavila, tento zážitek psychicky zatím nedokázala překonat. Každý zvuk pískajících brzd nebo pohled na rozbité auto jí dodnes způsobuje silné bušení srdce a úzkosti. Nosí v sobě z této události trauma, které v ní vyvolává pocit strachu, ohrožení a nebezpečí.
A vůbec nezáleží na tom, jestli je nebezpečí v danou chvíli reálně opodstatněné, nebo jen v její mysli vykonstruované. Pocity, které v ní její vlastní autonehoda zanechala, jsou skutečné a trauma se logikou neřídí.
Co to vlastně je, to nezpracované trauma?
Trauma je hluboká emocionální rána, která může vzniknout z nepříjemných a intenzivních zážitků, jako jsou například nehody, zneužívání, válka nebo přírodní katastrofy. Nezpracované trauma může mít dlouhodobé následky na duševní i fyzické zdraví. A jeho rozpoznání je prvním krokem k uzdravení.
Bez ohledu na to, jaká traumatická událost se vám přihodila, je jisté, že to pro vás bylo bolestivé a cítili jste se hrozivě. Nepříjemné pocity, které tyto události vyvolávají, často vedou k tomu, že se naše mysl snaží rychle zapomenout a někdy tyto vzpomínky až potlačit. Nezpracované trauma tak naše mysl pohřbí nebo vytěsní ze svého vědomí, abychom mohli v životě fungovat. Tím však přicházíme o možnost se s ním skutečně vyrovnat.
Reklama
Potlačení traumatu však nemusí být nutně problematické. Někdy nás naše vlastní mysl chrání před traumatem tím, že přepisuje, nebo dokonce vymazává paměť, dokud nejsme připraveni mu čelit.
Příznaky nezpracovaného traumatu
Příznaky nezpracovaného traumatu se mohou projevovat různými způsoby. Můžeme se setkat s psychickými příznaky, jako je vyhýbání se lidem a situacím, které nám připomínají traumatickou událost. Dále s emocionálními projevy, které zahrnují paniku, úzkosti, deprese nebo posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). Neobvyklé nejsou ani fyzické příznaky, ty se projevují silným bušením srdce, pocením, třesem, chronickými bolestmi hlavy, nevolnostmi nebo poruchami spánku.
1. Obnovující se vzpomínky
Naše mysl má přirozenou schopnost potlačovat vzpomínky, které jsou příliš bolestivé nebo traumatizující. Tato obranná strategie nám umožňuje překonat těžké období, ale trauma v nás zůstává nevyřešeno. Potlačené vzpomínky se často vrací v momentě, kdy už jsme připraveni čelit tomu, co se stalo.
Někdy může být spouštěčem návratu těchto vzpomínek nějaká událost, místo, osoba, nebo dokonce vůně či zvuk, které původní traumatickou událost připomenou. Spouštěče mohou vyvolat intenzivní emocionální a fyzické reakce, které jsou často překvapivé a nepochopitelné.
Ne všechna traumata lze vyřešit. Je však možné je zpracovat, překonat a zmírnit jejich příznaky na našem těle, aby nás už více neovládala.
Návrat potlačených vzpomínek může mít různé formy. Někdy se vzpomínky vrací jako jasné a živé obrazy, které se objevují bez varování. Mohou se také vybavit ve formě flashbacků, kdy máte pocit, že traumatickou událost prožíváte zas a znovu. Flashbacky mohou být dokonce tak silné, že dočasně ztratíte kontakt s realitou. Dalším způsobem, jak se potlačené vzpomínky mohou vracet, jsou noční můry. Můžete se probouzet s pocitem strachu a úzkosti, aniž byste si byli vědomi konkrétních detailů snu, nebo se mohou objevovat velmi specifické a děsivé sny, týkající se přímo konkrétní traumatické události.
2. Nárůst rušivých emocí
Kromě přímých vzpomínek, které se vrací, mohou být příznaky nezpracovaného traumatu i méně zjevné. Můžete například zažívat extrémní emoce jako strach, smutek, vztek nebo úzkost, které na první pohled s traumatickou událostí vůbec nesouvisí. Tyto pocity bývají nepřiměřené vzhledem k aktuální situaci a mohou vás omezovat v každodenním životě. Dalšími projevy mohou být problémy se soustředěním, výpadky paměti nebo nevysvětlitelná fyzická bolest. Tyto symptomy mohou být matoucí a znesnadňovat identifikaci skutečného problému.
3. Touha o traumatu mluvit
Touha svěřit se a sdílet své pocity je přirozená a často nezbytná součást procesu uzdravování po traumatických zážitcích. Existuje několik důvodů, proč lidé s nezpracovaným traumatem cítí potřebu o svých zkušenostech mluvit.
Jedním z hlavních důvodů je touha po porozumění a uznání. Trauma často vyvolává pocity izolace a nepochopení, a když člověk hovoří o svých zážitcích, hledá tím potvrzení, že jeho pocity jsou oprávněné a reálné.
Mluvení o traumatu také slouží jako forma emocionálního uvolnění. Potlačování traumatických zážitků totiž může vést k intenzivnímu stresu a vnitřnímu napětí, zatímco vyjádření pocitů naopak přinese úlevu a sníží emocionální zátěž.
Lidé jsou přirozeně sociální bytosti a potřeba spojení se s ostatními je základní lidskou potřebou. Sdílení traumatu může posloužit jako způsob, jak získat podporu okolí, a poskytuje pocit bezpečí a jistoty.
Závěrem
Rozpoznání těchto příznaků je důležitým krokem k tomu, abychom mohli začít pracovat na uzdravení. Pokud si uvědomíme, že naše problémy mohou pramenit z nezpracovaného traumatu, můžeme hledat pomoc a podporu, kterou potřebujeme k tomu, abychom se s těmito zkušenostmi vyrovnali. Správná identifikace problému je cestou ke zlepšení našeho duševního i fyzického zdraví.
Krutou pravdou ale je, že ne všechna traumata lze vyřešit. Je však možné je zpracovat, překonat a zmírnit jejich příznaky na našem těle, aby nás už více neovládala. Pokud však máte pocit, že sami na zpracování traumatické události nestačíte, můžete vyléčit emocionální rány s podporou odborníka a znovu tak najít klid a rovnováhu ve svém životě.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek