Možná se vám to stalo taky. Když jste se poznali, všechno vám připadalo dokonalé, přesně takové, jak jste si vždycky představovali. Teď o tom všem ale pochybujete a místo spřízněnosti panuje ve vašem vztahu čím dál větší nesoulad. Jak jste se jen mohli tak moc zmýlit?
„V počátečních fázích románku je běžné, že lidé jsou okouzleni jiskrami chemie. Intenzivní přitažlivost, hmatatelné napětí, intimní chvíle – to vše přispívá k silným pocitům, které mohou zatemnit náš úsudek,“ píše ve svém článku pro Psychology Today psycholog Mark Travers. Zároveň upozorňuje, že prvotní přitažlivost se značně liší od opravdové kompatibility, což je složitá směs sdílených přesvědčení, aspirací a způsobů komunikace, která dokáže partnery ve vztahu udržet dlouhodobě.
„Rozpoznání zásadního rozdílu mezi chemií a kompatibilitou je pro budování zdravých a uspokojivých vztahů zásadní. Zatímco chemie podněcuje vášeň, kompatibilita je základem trvalého pouta. Nerozlišování mezi nimi může vést k nedobrým následkům od toxických vztahů plných neshod až po bolestné zjištění, že vášeň byla jen dočasná. Tyto zkušenosti se hluboce zařezávají a zanechávají jizvy, které přetrvávají ještě dlouho poté, co se bezprostřední rány zahojí,“ píše Travers.
Zároveň přidává tři důvody, proč se tak často necháme zaslepit prvotním okouzlením, a zároveň neřešíme, zda jsme potenciálně opravdu kompatibilní.
1. Přitažlivost
Při výběru partnerů máme přirozeně sklon upřednostňovat fyzickou přitažlivost a chemii. Tento instinkt, který má kořeny v naší evoluční minulosti, kdysi zajistil přežití druhu – vedl naše předky k partnerům, kteří se zdáli být zdraví a plodní. Avšak i dnes, kdy obavy o přežití nejsou tak bezprostřední, zůstává fyzická přitažlivost na prvním místě. Prvotní jiskření mezi dvěma lidmi může být neodolatelné, lehce upoutá naši pozornost a roznítí vášně.
Zatímco chemie podněcuje vášeň, kompatibilita je základem trvalého pouta. Nerozlišování mezi nimi může vést k nedobrým následkům od toxických vztahů plných neshod až po bolestné zjištění, že vášeň byla jen dočasná.
Upínání se pouze na okamžitou fyzickou přitažlivost však může způsobit, že přehlédneme kritické faktory kompatibility, jako jsou sdílené hodnoty, komunikační styly a životní cíle. Bez tohoto pevného základu v podobě sdílených hodnot a porozumění pak naše vztahy při konfrontaci s realitou každodenního života naráží na problémy.
2. Kognitivní disonance a racionalizace
I když lidi k sobě přitahuje nepopiratelná přitažlivost, mohou se už na začátku vztahu objevit i jemné náznaky neslučitelnosti – například rozdílné hodnoty nebo styly komunikace, které naznačují budoucí problémy. Aby lidé tento nepříjemný pocit zmírnili, uchylují se k racionalizaci a popírání, tedy kognitivní disonanci. Mozek takového člověka pak upravuje emoce tak, aby odpovídaly jeho rozhodnutím, nebo naopak.
Výzkumy podle Traverse také objasňují, že lidé mohou bagatelizovat význam kompatibility a předpokládat, že jejich chemie je dostatečná pro udržení vztahu. Racionalizace typu „Naše pouto je tak silné, že překonáme každou překážku,“ nebo „Naše rozdíly posilují naše spojení,“ fungují jako psychologická obrana proti pochybnostem a nejistotě.
Navzdory všem těmto snahám však nesoulad mezi přitažlivostí a kompatibilitou přetrvává. Jak vztah postupuje, objevují se problémy zvýrazňující rozdíly, jež partneři na začátku přehlíželi. Problémy v komunikaci, konflikty v oblasti hodnot a rozdílné životní cíle pak mohou vztah postupně oslabit.
3. Emocionální potřeby a nevědomé touhy
Naše emocionální potřeby a touhy hrají při výběru partnera zásadní roli. Často nás přitahují takoví lidé, kteří nám dávají lásku prostřednictvím komplimentů, pozornosti nebo fyzické náklonnosti. Tyto projevy mohou zastřít potenciální neslučitelnost, protože nám dávají pocit, že si nás někdo váží. Stejně tak může praktické úvahy zastínit vzrušení z dobývání.
Reklama
Dalším důvodem je naše přirozená touha po sounáležitosti a společnosti druhých. Četné studie naznačují, že jedinci, kteří se bojí být sami, mají tendenci spokojit se v milostných vztazích s menším množstvím věcí. V důsledku toho mohou navzdory rozdílným hodnotám nebo komunikačním stylům zaměňovat pouhou chemii za skutečnou kompatibilitu.
Nepochopení vlastních citových potřeb nás tedy vede k tomu, že si opakovaně vybíráme partnery, kteří nám poskytují krátkodobé uspokojení, které upřednostňujeme před dlouhodobou kompatibilitou. Díky sebeuvědomění a reflexi však můžeme své podvědomé touhy odhalit a pak pěstovat vztahy, které jsou nejen vzrušující, ale i dlouhodobě naplňující.
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today