Nežijí na dně společnosti, ale mohou se na něj snadno dostat. V České republice žije široká škála lidí, kteří potřebují pomoc od státu, ale nedostává se jim. Do této skupiny patří například senioři, lidé, kteří pečují o své blízké, mladé rodiny, matky samoživitelky i zkušení lidé, kteří nemohou najít adekvátní práci. Všechny tyto skupiny v Česku do určité míry čelí různým formám diskriminace a sociálního vyloučení.
Za zhoršení může inflace i covid
I když ekonomická transformace po sametové revoluci přinesla mnoho pozitivních změn, prohloubila také sociální rozdíly mezi lidmi. Organizace Neviditelní od roku 2021 mapuje skupiny lidí, kterých se tato problematika týká. Popisuje mimo jiné nejčastější problémy, kterým musejí čelit.
Neviditelný může být až každý osmý Čech. Přibližně 1,4 milionu lidí balancuje na hranici chudoby.
Někteří z nich pečují o své nejbližší, a tak nemohou normálně pracovat, nebo jde o lidi, kteří přišli o pravidelný příjem a nedaří se jim sehnat novou práci. Kromě nízké finanční gramotnosti mnohdy trpí sociální izolací i strachem z toho, co přijde.
Jedním z nejčastějších problémů, se kterými se Neviditelní potýkají, je nízká finanční gramotnost a také problém vyznat se ve složitě formulovaných pracovních smlouvách a formulářích veřejné správy. Jejich situaci zhoršila také rekordně vysoká inflace. Velkým problémem je také vyčleňování dětí z nízkopříjmových rodin ze školních kolektivů. Tyto potíže se navíc v rodině předávají generačně, čímž se utváří začarovaný kruh.
Chybí jim finance na jídlo i kroužky
Předtím, než udeřila vysoká míra inflace, byly nízkopříjmové rodiny obvykle schopné pokrýt alespoň základní životní potřeby. Zdražování se však ve velké míře dotklo potravin, nájemného i energií. Tím se propadla i životní úroveň těchto rodin. Výzkum pro projekt Neviditelní ukázal, že až 11 procent nízkopříjmových Čechů nemá na zaplacení běžných výdajů, jako je jídlo, nájem a služby. Dalších devět procent to dokáže jen v případě, že sáhne do svých úspor. V Česku tak žije čtvrt milionu lidí, kteří nemají na základní životní potřeby.
Projekt Neviditelní
Organizátoři projektu chtějí upozornit širokou veřejnost na problematiku celospolečenského tématu vyloučených lidí a zlepšit jejich životní podmínky. Hloubkově mapují, které skupiny Čechů spadají do kategorie neviditelných a důsledky, které z jejich postavení plynou. Součástí projektu jsou finanční analýzy i rady, jak mohou Neviditelní sami zlepšit svou situaci nebo jak mohou pomoci firmy či stát.
V případě, že rodiny zvládnou finančně pokrýt alespoň jídlo, strádají jinde. Rodiče například nemohou dětem zaplatit kroužky, pobyty v přírodě se spolužáky či jiné aktivity.
Tyto skupiny obyvatel nemají také možnost zažádat o hypotéku. Špatná finanční situace má však dopad i na jejich zdraví. Nízkopříjmové domácnosti trpí horším zdravotním stavem. Nejčastěji je trápí problémy se zády a klouby, zuby, trpí cukrovkou, vysokým tlakem nebo nadváhou.
Přivydělat si nemohou
Až čtvrtina nízkopříjmových lidí nemá čas a sílu na další brigádu. Jen sedm procent z nich zvládá mít ke své práci další částečný úvazek. „Bohužel tito lidé nemají moc možností, jak se zdražování bránit. Mohou si ke své práci přibrat například brigádu nebo si zvyšovat svoji kvalifikaci. To se však lehko řekne, ale člověku, který přišel ze směny v továrně, to budu těžko vysvětlovat. Nízkopříjmové domácnosti tak mohou spoléhat pouze na solidaritu rodinných příslušníků nebo aktivně začít využívat sociálních dávek,“ řekl pro projekt Neviditelný Aleš Rod, ředitel výzkumu Centra ekonomických a tržních analýz.
Reklama
Podle Aleše Roda dlouhé roky suplují roli státu neziskové organizace, které jsou však dlouhé roky podfinancovány. Hrají přitom klíčovou roli v pomoci neviditelným skupinám obyvatel. Poskytují jim nejen materiální pomoc, ale také právní poradenství, vzdělávání a psychologickou podporu. Nicméně jejich kapacity jsou omezené a často závislé na veřejných dotacích a soukromých darech.
Trpí strachem i sociální izolací
Z průzkumu společnosti Provident navíc vyplynulo, že 43 procent lidí s nízkým příjmem nevyužívá žádnou pomoc od státu. Daňové slevy uplatňuje 10 procent z nich a čtrnáct procent využívá rodičovského příspěvku a peněžitou pomoc v mateřství. Příspěvek na bydlení má 11 procent z nich.
Průměrný roční příjem každého Neviditelného je o 154 tisíc korun nižší než u člověka, který je pro společnost „viditelný“. Někteří z nich pečují o své nejbližší, a tak nemohou normálně pracovat, nebo jde o lidi, kteří přišli o pravidelný příjem a nedaří se jim sehnat novou práci. Kromě nízké finanční gramotnosti mnohdy trpí sociální izolací i strachem z toho, co přijde.
Tito lidé mají neustále pocit, že žijí nad propastí. Nesmí onemocnět, nesmí se jim nic rozbít. To zvyšuje stres, způsobuje deprese a ubíjí sebedůvěru, což je vyčerpá natolik, že na řešení samotného problému jim často nezbývají síly.
Odborníci z CETA provedli hloubkovou studii, ze které vyplynulo, že se v Česku nachází 13 skupin Neviditelných. Patří mezi ně mladé rodiny, chudí studenti, samoživitelé, lidé pracující ve stínové ekonomice a ti, kteří jsou nedobrovolně nezaměstnaní. Dále nízkopříjmové domácnosti, malopodnikatelé, senioři, pracovníci v neziskovém sektoru, lidé se zdravotním znevýhodněním, menšiny žijící v Česku, eko farmáři i veteráni.
Jak uvedla pro projekt Neviditelní Kateřina Brikciová, psycholožka z terapeutické společnosti Dirivitu, tito lidé mají neustále pocit, že žijí nad propastí. „Nesmí onemocnět, nesmí se jim nic rozbít. To zvyšuje stres, způsobuje deprese a ubíjí sebedůvěru, což je vyčerpá natolik, že na řešení samotného problému jim často nezbývají síly,“ vysvětluje. Pandemie covid-19 navíc všechny problémy těchto skupin ještě více umocnila. Desítky tisíc lidí se ze dne na den ocitlo bez příjmů. „Pochopení a posílení empatie k potřebám Neviditelných je první krok, jak věci začít měnit k lepšímu,“ řekl pro projekt Neviditelný Kryštof Kruliš, předseda správní rady Spotřebitelského fóra.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek