Když mi bylo asi deset let, můj strýc, jediný člověk s doktorským diplomem v naší rodině, mi dal dobrou radu: „Zaměř se na to, co tě baví, na ostatní se vykašli.“ Tím samozřejmě nemyslel, abych propadla, nebo se nechala ze školy hned vyhodit. Ale zastával názor, že v předmětech, o kterých vím, že se jim v budoucnu určitě nechci věnovat, bohatě stačí trojky a čtyřky. Vzhledem k tomu, že rodiče nemohli proti jeho přístupu nic moc namítat, a mně to samozřejmě dávalo smysl taky, rozhodla jsem se na střední škole jeho radou řídit. A upřímně? Trochu mě mrzelo, že jsem to nedělala už na základce.

Známky se přeceňují

S názorem, že na známkách nezáleží, souhlasí i mnoho odborníků. Patří mezi ně například pedagožka a autorka bestsellerů Esther Wojcicki. Ve svém projevu na loňském Světovém vládním summitu v Dubaji uvedla, že vzdělávání v USA – a v dalších zemích s podobnými systémy – znevýhodňuje „děti, které jsou super kreativní, ale nedodržují všechna pravidla“. 

Jednaosmdesátiletá Wojcickiová učila na střední škole Palo Alto v Kalifornii více než tři desetiletí. Je také matkou lékaře a dvou generálních ředitelek: Anne Wojcicki, spoluzakladatelky a generální ředitelky společnosti 23andMe, a Susan Wojcicki, která působila jako generální ředitelka YouTube.

Současný přístup vede studenty k tomu, aby se učili nazpaměť fakta a dosahovali dobrých výsledků v testech. Pak zůstávají pozadu i velmi inteligentní studenti, kteří jsou spíše kreativní a v memorování nevynikají.

Wojcickiová se během své mnohaleté praxe přesvědčila, že dobré známky se přeceňují a nejsou vypovídajícím ukazatelem budoucího úspěchu dítěte. Přesto stále v USA (a zdaleka nejen tam) patří k rozhodujícím faktorům při hodnocení potenciálu a nadání, řekla v Dubaji. Dodala, že současný přístup vede studenty k tomu, aby se učili nazpaměť fakta a dosahovali dobrých výsledků v testech. Pak zůstávají pozadu i velmi inteligentní žáci, kteří jsou spíše kreativní a v memorování nevynikají.

Dobré známky by zkrátka neměly být cílem školní docházky, píše poradenské centrum pro rodiče a děti Locika. Škola by primárně měla být pro děti místem, kde získají pozitivní vztah k učení, nabydou nové dovednosti a znalosti, a díky tomu začnou naplňovat svůj potenciál. Ve škole by si děti také měly kromě faktických znalostí osvojit dovednosti, jako je spolupráce, hledání kompromisu, respektu ke druhým, tolerance, hledání nových a tvořivých řešení atp. Tyto dovednosti se však bohužel ve škole známkami nehodnotí, přestože mají v životě často větší význam než teoretické znalosti. Obzvlášť teď, v době umělé inteligence.

Být inovativní a nebát se udělat chybu

Wojcickiová dále zdůraznila, že nyní hlavně potřebujeme, aby děti dokázaly samostatně přemýšlet a řešit problémy, kterým náš svět čelí. K tomu se přidává také schopnost kritického myšlení, která je v dnešním světě konspirací a fake news naprosto klíčová. Ve školách vyžadované papouškování a memorování teorií nazpaměť však tyto dovednosti příliš nerozvíjí.

Další věcí je, že pokud učitelé či rodiče kladou na první místo bezchybný výkon, mohou zabránit dětem naučit se chybovat a riskovat. A to je velká škoda. Jak píše Locika, chyby jsou součástí procesu učení. „Chyba a následné poučení z ní dětem umožňuje se v životě posouvat dál. Kladení přílišného důrazu na známky také může vést k tomu, že dítě ztratí původní radost, motivaci a zájem se dále vzdělávat.“ Jak už v roce 2017 řekl William Klemm, profesor neurovědy na Texas A&M University: „Školy jsou tak posedlé výukou na testy, že se jim nedaří naučit žáky, jak se učit.“

Související…

Děti se prý rodí jako géniové. Všechno funguje do doby, než nastoupí do školy
Klára Kutilová

„Co kdyby každé dítě [mělo] hodinu inovací jednou týdně nebo možná jednou denně? Něco, kde mohou skutečně přicházet s nápady, které mají význam pro celou planetu...,“ navrhla Wojcicki. Že se takový přístup vyplácí, dokázal i průzkum společnosti Gallup mezi americkými učiteli a žáky z roku 2019. Vědci tehdy zjistili, že pokud učitelé kladou při zadávání úkolů ve třídě větší důraz na kreativitu, žáci se s větší pravděpodobností naučí řešit problémy a kriticky myslet – a více si z toho, co se naučí, zapamatují.

Klíčová podpora od rodičů

V loňském roce napsala odbornice na výchovu Margot Machol Bisnowová o svých zkušenostech s rozhovory se 70 rodiči úspěšných podnikatelů pro televizi CNBC Make It. „Jedinou dovedností, kterou každý rodič naučil své děti, byla zvědavost, která jim umožnila kriticky myslet a dospět ke kreativnějším řešením,“ poznamenala.

Wojcickiová uvedla, že její vlastní děti ve škole vynikaly a měly dost dobré známky na to, aby mohly studovat na školách jako je Harvard, Yale a Stanford. Přesto dbala na to, aby „se nermoutily, když dostaly špatnou známku“, řekla. „Nejen své děti, ale i své studenty musíte podporovat, aby si věřili,“ řekla. „A člověk si nevěří, dokud dostává opravdu špatné známky, a pak přijde domů a rodiče na něj křičí. To nefunguje.“

I já se časem naučila, že známky nejsou důležité. Zaměřovala jsem se jenom na předměty, které mě opravdu bavily, a ušetřený čas jsem věnovala četbě, cestování a přátelům. Když pak přišly přijímačky na VŠ, v pohodě jsem se, možná i díky tomuhle přístupu, dostala na všechny školy, které jsem si vybrala. Na základě rady od strýce jsem bez větších stresů dokončila bakalářské studium na Vysoké škole ekonomické a pak se rozhodla začít věnovat aktivitě, která mě opravdu bavila – tedy psaní.

Výsledek? Jsem spokojená, mám práci, která mě uživí a zároveň naplňuje. Vždycky se směju, že jsem vlastně mohla vyjít už ze základky, protože gramatiku a různé slohové styly jsem se naučila tam a pak až přímo v praxi v magazínech. A myslím, že podobně by to vyhodnotila i spousta umělců, kuchařů, instalatérů, zakladatelů firem, ideamakerů a dalších lidí, kteří možná ve škole nepatřili k premiantům, ale teď dělají něco, co je opravdu baví, a jsou v tom dobří. A nedá se právě tohle považovat za obrovský úspěch?

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek