Jednoho šedého listopadového rána začal v roce 1871 italský psychiatr a lékař Cesare Lombroso studovat mysl zločinců. Pracoval tehdy ve vězení pro psychicky nemocné kriminálníky. Jako objekt svého zkoumání si vybral proslulého kalábrijského zločince Giuseppe Villella a jeho lebku. Tak započala éra, která dala vzniknout základům moderní kriminologie.
Teorie italského lékaře se opírala o dva klíčové body. Věřil, že se vězni dopouštějí zločinů hlavně proto, že je jejich mozek deformovaný. Z hlediska evoluce je tak považoval za primitivnější druh. Domníval se také, že kriminálníka lze identifikovat na základě jeho fyzických rysů na obličeji, jako je například velká čelist nebo šikmé čelo.
Odsouzen společností
Lombrosovy poznatky byly ve velké míře založené na frenologických teoriích o tvaru a velikosti lidské hlavy, které jsou dnes považovány za pseudovědu. Na konci 19. a začátkem 20. století se jimi ale řídila celá vědecká obec v Evropě. Lombroso byl Žid a uznávaný intelektuál. Po hrůzách druhé světové války však byla jeho práce, která v podstatě říkala, kdo je a kdo není vhodný k reprodukci nebo k životu vůbec, odsouzena celou společností.
U biologických rodičů, kteří nespáchali žádný trestný čin, bylo odsouzeno 13 % jejich dětí; u biologických rodičů s třemi a více trestnými činy to bylo 25 % potomků.
Současní vědci vyvinuli mnohem přesvědčivější argumenty pro rozluštění záhady kriminálního chování. Neurokriminologie se snaží porozumět prevenci zločinu a zjistit, co řídí naše „špatné“ chování. Studie více než sta dvojčat a adoptovaných dětí potvrdila, že asi polovina rozdílů v agresivním a protispolečenském chování je dána geneticky. Další výzkumy se konkrétně zabývají geny, které jsou za takové chování zodpovědné.
Technologie jdou neustále kupředu a moderní zobrazovací techniky dokážou identifikovat jakékoliv fyzické deformace a funkční abnormality na mozku, které by mohly některé lidi „předurčovat“ k násilí. Nedávná studie mozkových skenů správně „předpověděla“, kteří vězni v Novém Mexiku se nejpravděpodobněji dopustí dalšího násilného chování.
Možná za to mohou geny
Za poslední dekádu se zkrátka hromadí důkazy o tom, že určité základy kriminálního chování mohou mít někteří lidé doslova v genech. Některé studie se zabývaly chováním identických dvojčat, která mají všechny geny společné. Co se týče zločinu a agresivity, byla si mnohem podobnější než dvojvaječná dvojčata, která sdílejí pouze 50 procent svých genů.
Doktor Raine, profesor kriminologie, psychiatrie a psychologie na Univerzitě v Pensylvánii, zmiňuje ve svém článku pro The Wall Street Journal významnou studii jeho kolegy Sarnoffa Mednicka z roku 1984. Ten zjistil, že děti v Dánsku, které byly adoptovány od rodičů s trestním záznamem, měly v dospělosti větší pravděpodobnost, že se stanou zločinci, než jiné adoptované děti. Čím více trestných činů měli v záznamech biologičtí rodiče, tím pravděpodobnější bylo, že jejich potomci budou odsouzeni za zločin. U biologických rodičů, kteří nespáchali žádný trestný čin, bylo odsouzeno 13 % jejich dětí; u biologických rodičů s třemi a více trestnými činy to bylo 25 % potomků.
Randomizované kontrolované studie v Anglii a Nizozemsku ukázaly, že jednoduchá úprava – doplnění stravy mladých delikventů o omega-3 – snižuje vážné delikty o přibližně 35 procent.
Některé výzkumy potvrdily, že snímky mozků usvědčených vrahů naznačovaly, že mají tendenci k horší funkci prefrontální kůry, což má za následek impulzivní, nekontrolovatelné chování a nestálé emoce. Na druhou stranu, někteří sérioví vrazi jsou schopni své emoce regulovat velmi dobře, jinak by nejspíš byli brzy dopadeni.
Těm, kterým chybí svědomí
Jak tedy vysvětlit chladnokrevné psychopatické chování? Asi jedno procento lidí z naší populace jsou neohrožení antisociálové, kterým chybí svědomí. Doktor Raine s jedním svým kolegou prováděl skeny mozku u 27 psychopatů. Všichni dosáhli vysokého skóre na listu, který určoval hlavní rysy psychopatie. Mezi ně patří například nedostatek lítosti, bezcitnost a grandióznost (přesvědčení o vlastní výjimečnosti).
Zjištění přinesla zajímavé závěry. Oproti 32 psychicky zdravým lidem v kontrolní skupině měli psychopati o 18 procent menší amygdalu, která je klíčová pro emoce, jako je strach, a je také součástí obvodů v mozku, které jsou důležité při morálním rozhodování. Jinými slovy – psychopati na rozumové úrovni vědí, co je správné a co špatné, ale necítí to.
Revoluce ve vnímání zločinu
Podle psychiatra Raineho jsou pro některé odborníky poznatky z neurokriminologie více než znepokojující. Zejména z etického hlediska. Na zločin by se totiž mohlo začít pohlížet úplně jinak. Pokud by byla přijata teze, že za násilné chování může špatné prostředí, geny a deformovaný mozek, znamenalo by to, že tito jedinci nejsou plně zodpovědní za své chování? A pokud ne, tak jak by měli být trestáni?
Související…
Reklama
Doktor Raine zmiňuje ve svém článku případ Dontyho Page, který v roce 1999 v Denveru znásilnil mladou ženu jménem Peyton Tuthill. Poté jí podřízl hrdlo a zabodl kuchyňský nůž do hrudi. Vrah byl shledán vinným z vraždy prvního stupně a stal se hlavním kandidátem na trest smrti. K případu byl Raine předvolán jako znalec, a tak v laboratoři zkoumal funkci Pagova mozku. Skeny odhalily výrazný nedostatek aktivace v prefrontální kůře, což je oblast mozku, která nám pomáhá regulovat naše emoce a impulzy.
Naděje pro recidivisty
Při výpovědi také nezapomněl zdůraznit, že podle dokumentace byl obžalovaný jako dítě fyzicky i sexuálně týrán. Trpěl podvýživou, měl poranění hlavy, byl vystaven toxickému olovu a celkově má od mala špatné kognitivní funkce. V rodinné anamnéze má také historii duševních onemocnění. Jemu samotnému byla dokonce ve věku osmnácti let opakovaně indikována psychologická léčba. Ani jednou mu však nebyla poskytnuta. Soud nakonec zrušil trest smrti a přijal argumenty odborníků, kteří tvrdili, že směsice biologických a sociálních faktorů zmírnila schopnost zodpovědného chování obžalovaného.
Lidem, kteří mají problémy se sebeovládáním a zákonem, by tak neurokriminologie mohla pomoct v tom lépe řídit svůj život. U mladistvých navíc nemusí být léčba nijak invazivní. Randomizované kontrolované studie v Anglii a Nizozemsku ukázaly, že jednoduchá úprava – doplnění stravy mladých delikventů o omega-3 – snižuje vážné delikty o přibližně 35 procent. Studie také zjistily, že vhodné prostředí, včetně lepší výživy, tělesného cvičení a kognitivní stimulace, zlepšuje pozdější mozkovou funkci u dětí a snižuje páchání kriminální činnosti v dospělosti.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
