Tento článek je věnován profesoru lékařské psychologie Radkovi Ptáčkovi, který s redakcí Flowee ochotně sdílel své hluboké znalosti. Ačkoliv sám samotu studoval z odborného hlediska, nejspíše s ní i sám zápasil. A tento neviditelný nepřítel ho nakonec dovedl až k tragickému konci.
Smutný odchod pana Ptáčka nám připomíná, jak důležité je mluvit o bolesti, a zejména o pocitu osamocení, který Ptáček zdůrazňoval ve svém posledním veřejném a hodně osobním příspěvku na sociálních sítích.
Jeho příběh nám připomíná, že i odborníci na lidskou duši jsou jen lidé a že ani jim se nevyhýbají běžné životní strasti a bolesti. A taky to, že realita, která se zdá být dokonalá, může být ve skutečnosti protkaná temnými démony, kterým se dá těžko ubránit, pokud je na ně člověk sám.
Klíč ke štěstí
Osamělost je spojena s mnoha závažnými zdravotními problémy, včetně zvýšeného rizika srdečních chorob, mrtvice, depresí a úzkostí. Profesor John Cacioppo z University of Chicago, jeden z předních odborníků na problematiku osamělosti, ve své studii zjistil, že dlouhodobá samota může zvýšit riziko předčasné smrti až o 26 %. Tento efekt je srovnatelný s dopady kouření či obezity, což ukazuje, jak závažným rizikovým faktorem osamělost může být.
Je překvapivé, že když se stanete osamělými, máte tendenci se časem stáhnout a ještě více se sociálně izolovat.
Ke kouření či alkoholismu přirovnává samotu i psychiatr Robert Waldinger. „Naše vztahy a to, jak šťastní v nich jsme, má zásadní vliv na naše zdraví. Péče o tělo je důležitá, ale starat se o své vztahy je také forma sebepéče. Na základně studií se ukazuje, že blízké vztahy, více než peníze nebo sláva, jsou tím, co udržuje lidi šťastné po celý jejich život. Tyto vazby chrání lidi před nespokojeností, pomáhají zpomalit mentální a fyzický úpadek a jsou lepším ukazatelem dlouhého a šťastného života než společenská třída, IQ, nebo dokonce geny. “
Waldinger na TED talk také uvedl, že na základě dat o lidech ve věku 50 let to nebyla jejich hladina cholesterolu, která předpovídala, jak budou stárnout. Byla to právě spokojenost ve vztazích. Lidé, kteří byli ve věku 50 let nejspokojenější ve svých vztazích, byli ve věku 80 let nejzdravější.
Podle studie z Harvard University z roku 2020 samota navíc negativně ovlivňuje imunitní systém a zvyšuje hladinu stresových hormonů, což oslabuje odolnost organismu vůči nemocem. Psychologové navíc varují, že osamělí lidé často trpí poruchami spánku a mají vyšší pravděpodobnost, že podlehnou depresím a úzkostným stavům.
Osamělost versus sociální izolace
Někdy se osamělost zaměňuje se sociální izolací. Doktor Vanderweele osvětluje, že rozdíl spočívá v objektivních a subjektivních aspektech sociální propojenosti. Sociální izolace se objektivně týká toho, zda trávíte čas s lidmi anebo v komunitách. Žijete s někým, nebo ne? Zapojujete se do různých forem komunitního života? Trávíte čas s přáteli a rodinou?
Fenomén osamělosti je subjektivním pocitem, zda vztahy a zapojení do komunity naplňují hlubokou, vnitřní potřebu, kterou téměř každý pociťuje po sociálním spojení. Jsou sociální vztahy dostatečné k tomu, aby naplnily touhu být s lidmi, být pochopen a milován?
Na základě dat o lidech ve věku 50 let to nebyla jejich hladina cholesterolu, která předpovídala, jak budou stárnout. Byla to právě spokojenost ve vztazích. Lidé, kteří byli ve věku 50 let nejspokojenější ve svých vztazích, byli ve věku 80 let nejzdravější.
Podle doktora Vanderweeleho výzkumy jasně ukazují, že lidé mají různé sociální potřeby. Někteří z nás mají mnohem menší potřebu spojení než ostatní. Mohou mít jedno blízké přátelství, rádi tráví čas sami a cítí, že to k naplnění jejich potřeb stačí. Osamělost a sociální izolace tedy vždy nejdou ruku v ruce. Existují lidé, kteří tráví hodně času s ostatními, ale přesto se cítí osamělí, protože nejsou pochopeni nebo milováni. A na druhou stranu jsou lidé, kteří tráví relativně málo času s ostatními, ale bohatě jim to stačí.
Osamělost je nakažlivá
Vanderweele se svým týmem také zkoumal vliv sociální izolace na osamělost a vliv osamělosti na sociální izolaci. Oba tyto faktory se mohou negativně ovlivňovat. „Není překvapením, že pokud jste sociálně izolovaní, pravděpodobně se budete cítit osamělejší. To dává smysl. Překvapivější ale je, že když se stanete osamělými, máte tendenci se časem stáhnout a ještě více se sociálně izolovat. Opravdu pozoruhodné pak je, že osamělost působí na zvyšování sociální izolace víc než sociální izolace na osamělost. Osamělost má tedy tento paradoxní aspekt. Vidíte to také ve výsledcích výzkumů Johna Cacioppa, Jamese Fowlera a Nicholase Christakise, kteří se zabývali sociálními sítěmi, že osamělost je nakažlivá. Pokud tedy trávíte čas s osamělými lidmi, je pravděpodobnější, že se sami stanete osamělými.“
Na závěr je třeba zmínit, že i v České republice se téma osamělosti dostává stále více do popředí. Podle dat Českého statistického úřadu je počet lidí žijících v jednočlenných domácnostech na vzestupu, a to nejen mezi seniory, ale i mezi mladšími generacemi. A právě i profesor Radek Ptáček se dlouhodobě psychologii osamělosti věnoval (zejména u starších lidí) a upozorňoval na to, že samota může být fatálním faktorem. Zejména pokud se kombinuje s dalšími problémy, jako je sociální izolace či finanční tíseň.
Pokud se potýkáte s psychickými problémy a pocitem osamocení neváhejte vyhledat lékařskou pomoc. Linka první psychické pomoci (Cesta z krize): 116 123
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
