Představte si, jak se procházíte po rušném městě. Přecházíte ulici a kolem vás se to hemží lidmi, auty a nejrůznějšími zvuky. Zatímco většina lidí by se nad danou situací ani nepozastavila, vysoce citlivý člověk může cítit, jak se mu zrychluje tep, a jeho vnitřní svět se začne rychle zahlcovat. Vše totiž prožívají mnohem intenzivněji, než je běžné.
Schopnosti vysoce citlivých lidí jsou darem, přinášejí ale také mnoho výzev. Zejména, co se týče partnerských vztahů.
Čas na zpracování
Bývají empatickými a ohleduplnými partnery. Na druhou stranu se ale mohou snadno zahltit emocemi, a to jak těmi vlastními, tak i těmi převzatými. I to je totiž jeden ze znaků vysoce citlivých lidí. „Komunikace s takovým partnerem může být velmi náročná v závislosti na tom, jak dotyčný člověk své zahlcení prožívá. Pro běžně citlivé pak může být matoucí, že takoví lidé potřebují více času na rozmyšlenou a zpracování svých emocí,“ vysvětluje Eliška Henzlová, která je vysoce citlivá, a šíří o tomto tématu osvětu. Když se svou citlivostí začala pracovat, velmi se jí ulevilo. Našla totiž spoustu odpovědí na otázky ohledně její osobnosti, které ji dlouhou dobu trápily.
Z historie
Téma vysoce citlivých lidí (HSP – highly sensitive person) poprvé popularizovala výzkumná psycholožka Elaine Aron v 90. letech 20. století. Na toto téma vydala šest knih, včetně Highly Sensitive Person, která byla přeložena do 21 jazyků a prodalo se přes milion kopií. Podle jejích studií má tyto osobnostní rysy přibližně 15 až 20 % lidí.
Jednou z největších výzev vysoce citlivých lidí ve vztahu je jejich snaha vyhnout se konfliktům, a to za cenu upozadění vlastních potřeb a pocitů. Ve chvíli, kdy dochází k bouchání věcmi, obviňování, řvaní nebo i zlověstnému mlčení, zavalí je stres a nejsou schopni příliš reagovat. „V takových případech je nejlepší strategií odejít. Snažit se prodýchat, zklidnit a příliš to nelámat přes koleno,“ říká Henzlová. Dodává také, že mnohem účinněji funguje, když si pár vzájemně naslouchá a snaží se najít nějaké přijatelné řešení. A to i v případě, že spolu nesouhlasí.
Touha po autenticitě
Pro vysoce citlivé lidi je nejdůležitější emoční podpora, otevřená komunikace, čas pro sebe, ale i bezpečí a jistota, kterou potřebují snad všichni, kteří se ve vztahu nachází. „Pokud tyto věci dlouhodobě ve vztahu nejsou nebo nefungují tak, jak mají, vysoce citlivých se to velmi dotýká. Rychle zaregistrují, že něco není v pořádku, protože jsou velmi všímaví,“ podotýká Henzlová.
I když je empatie obecně vnímána jako něco pozitivního, co nám pomáhá ve vztazích, bez potřebných hranic se stává spíš prokletím než darem. Tím, že jsou obvykle vysoce citliví lidé velmi empatičtí, musí hledat ten správný životní balanc a myslet dostatečně i na své potřeby.
Za největší výzvu v těchto vztazích považuji takzvané emoční vazbení. Jde o stav, kdy si náročné emoce partneři nechtíce přehazují a zpracovávají je déle, než je nutné
Ve vztazích navíc touží po autenticitě a hlubokém emocionálním propojení. „Mohou také vyžadovat vyšší míru emoční podpory a pochopení, což může být náročné pro jejich partnery. Zejména pokud těmto potřebám nedokážou vyhovět,“ myslí si Henzlová. Do svých vztahů ale tito lidé vkládají opravdu hodně. Takový vztah může být plný porozumění, oplývat empatií a vzájemným hlubokým propojením. „Ale jen za předpokladu, že partner vysokou citlivost chápe a oceňuje ji,“ dodává Henzlová.
I když vysoce citliví lidé navazují spíše hlubší vztahy, které jim dávají pocit stability a bezpečí, jsou i tací, kteří se jim naopak vyhýbají. Důvodem je obvykle trauma, emocionální zranění z dětství nebo negativní zkušenost s nepochopením jejich osobnosti.
Jak ale vypadá vztah, kde jsou oba hypersenzitivní? Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o dar z nebes. Dva empatičtí lidé by na sebe měli být skvěle naladěni a rozumět si, což potvrzuje jedna žena z diskuse na instagramovém profilu Vysoce citliví lidé. „Už bych nemohla být s nikým jiným než s vysoce citlivým partnerem. Díky němu je můj život jednodušší,“ píše jedna z komentujících.
Nepřehazovat si emoce
Jako všechny typy vztahů i takový má však svá „ale“. „Za největší výzvu v těchto vztazích považuji takzvané emoční vazbení. Jde o stav, kdy si náročné emoce partneři nechtíce přehazují a zpracovávají je déle, než je nutné,“ vysvětluje Henzlová. Problém nastává také ve chvíli, kdy se vyhýbají jakémukoli konfliktu. „Chybí tam někdo, kdo by kousnul do kyselého jablíčka a otevřel nepříjemná témata,“ dodává. Problémy se nabalují podobně jako sněhová koule, která nakonec naroste do obřích rozměrů.
Jednou z největších výzev vysoce citlivých lidí ve vztahu je jejich snaha vyhnout se konfliktům, a to za cenu upozadění vlastních potřeb a pocitů.
Podle studie publikované v časopise Journal Health and Social Behavior lidé, kteří prožívají rozchod, vykazují podobné příznaky jako ti, kteří truchlí po smrti blízkého. Obě skupiny procházejí procesem smutku, který zahrnuje fáze jako popření, hněv a přijmutí náročné situace. Prožívání vysoce citlivých lidí je intenzivnější, což znamená, že i rozchod pro ně může být náročnější než pro ostatní. Navíc snadněji podléhají zahlcení, takže těžší emoce zpracovávají déle. „Myslím si, že je hrozně důležité budovat si život i mimo ten partnerský. Nevykašlat se na koníčky a kamarády. Když se ulomí jedna noha od židle, pořád jsou tam tři, na kterých se dá sedět,“ říká v jedné z diskusí na instagramovém profilu Vysoce citliví lidé Nikol, která je taktéž vysoce citlivá.
Je vaše drahá polovička hypersenzitivní, a vy ne? V první řadě se snažte být trpěliví, empatičtí a ochotně pracujte na vztahu. Sami se také můžete informovat ohledně tématu vysoké citlivosti. Lépe pak porozumíte potřebám svého partnera či partnerky a budete schopni na ně reagovat.
Eliška Henzlová je autorkou instagramového profilu Vysoce citliví lidé, díky kterému šíří osvětu. Než se dozvěděla, že patří k hypersenzitivním lidem, trpěla psychickými potížemi. Tyto problémy však pramenily převážně z toho, že nerespektovala svou osobnost a potřeby. Doufá, že díky informacím, které předává lidem, se jí podaří oslovovat další, kteří jsou na tom podobně, jako byla ona. Ráda se vzdělává, chodí do lesa, čte si nebo pečuje o vztah se svým partnerem. Jejím největším koníčkem je psychologie. Od roku 2020 studuje na univerzitě Open University ve Velké Británii, kterou studuje dálkově. Je také maminkou dvou holčiček.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek