Karma je zdarma? Tohle úsloví slýchám v souvislosti s jistými tématy dost nerada. Jedním z nich je blížící se puberta našich dětí, sama mám totiž máslo na hlavě. Během mé vlastní puberty jsem nosila šaty po babičce, barvila si vlasy na nejrůznější divoké odstíny, chodila za školu a hlavně – ze svých konverzací jsem naprosto vytěsnila rodiče.
Jak už dneska sama dobře chápu, naši dostali (napůl oprávněný) strach, co ze mě vyroste a jestli tu pubertu vůbec přežiju. Prošli jsme obdobím „policejních výslechů“ i rádoby rafinovaných konverzací jako vystřižených z psychologické příručky pro vyšilující rodiče a děti, které jsou před nimi na útěku.
Zázračný lék? U mě osobně jen čas. Uběhlo pár let a začala jsem se domů opět ráda vracet. Zpětně mi ale jako největší chyba přišla mámina „zrada“, kdy naše společné tajemství o mé tehdejší platonické lásce použila proti mně. Stejně jako pár dalších věcí… vím, že to bylo ze zoufalství, ale některé věci se prostě nedělají.
Revolta je zdravá
Musí být puberta vždycky noční můrou? Určitě ne, jen se na to člověk musí dívat jinou optikou. Bylo krásné užít si etapu, kdy jsem byla pro své děti tím nejdůležitějším člověkem ve vesmíru, kdy mě věrně doprovázely i na záchod a do sprchy. Kdyby to ale dělaly v dospívání, přiznejme si, něco by zřejmě bylo fakt špatně.
Reklama
„Dospívající se bouří, protože se chtějí odlišit od svých rodičů,“ říká pro magazín Care Sean Grover, psychoterapeut a autor knihy Když děti rozhodují: Jak získat kontrolu nad svým miláčkem tyranem a znovu si užít roli rodiče. „Když se dospívající snaží vytvořit si vlastní jedinečnou identitu, často při tom odmítají své rodiče. To je zdravé a nezbytné pro to, aby si vytvořili silné sebevědomí.“
Období dospívání kvůli tomu ale nemusí být jen o koulení očima a bouchání dveřmi. Pokud vydržíme naslouchat s otevřenou myslí a nepropadat panice, je možné silné vztahy udržet. Bude však potřeba osvojit si pravidla efektivní komunikace, teenager totiž platí za velmi specifický poddruh homo sapiens. Jaká jsou tedy „pravidla kecárny“?
1. Na nic nečekejte, začněte se spolu bavit hned!
Otevřená komunikace není poslední zbraň, kterou můžete proti svému teenagerovi vytasit ve chvíli naprosté beznaděje. Naopak, čím později s ní začnete, tím bude těžší začít se spolu bavit normálně – bez hysterických výkřiků, trestů nebo ultimát.
2. Nepijte víno, když kážete vodu
Zakazujete dětem lhaní a mlžení, ale sami se kroutíte jak žížala, když vás přistihnou, jak vapujete na procházce se psem? Teenageři sice někdy působí jako ufoni z galaxie vzdálené miliardy světelných let, kteří k životu potřebují jen wifinu. Jejich citlivé emoční anténky ale sakra dobře poznají, že se sami neřídíte vlastními pravidly.
Nejde jen o negativní, ale i pozitivní vzory. Pokud vaši miláčci například odpozorují, že máte dobré a zodpovědné vztahy s přáteli, ovlivňuje to i jejich nároky a výběr kamarádů, jak píše psychoterapeutka Liz Morrisonová: „Pěstujete dobré vztahy? To zase může dospívajícím pomoci vybrat si zdravá, pozitivní přátelství, kde získají vzájemný vztah se svým vrstevníkem. Když navíc rodiče podporují otevřenou komunikaci, otevírají tím bezpečný prostor pro rozhovor o vlivu kamarádů.“
3. Předejte na chvíli kormidlo
Znáte film Yes day? Rodina se dvěma ukázkově zpruzenými teenagery změní pravidla: plán na víkend vymýšlí děti. Mají k dispozici omezený budget a jejich aktivity nesmí být nebezpečné a už vůbec ne za hranicí zákona. Přestože se rodiče „cukají“ jak o život, zažijí nakonec dny, kdy se baví opravdu všichni. Pravý opak víkendů, kdy se jde na výlet, a za vámi se šourají dvě znuděné trosky s očima připíchnutýma k mobilu, co myslíte?
Pokud vaše dítě nemá zájem „povinně“ sedět u stolu a odpovídat na sebekreativnější dotazy, je to úplně v pořádku. Zkuste klidně whatsapp nebo e-mail.
A zdaleka nemusí jít jen o plán na víkend. Teenageři mohou vymyslet a uvařit večeři nebo třeba najít a vybrat ubytování v předem domluveném cenovém rozmezí na plánovanou dovolenou.
4. Naslouchejte a buďte otevření
„Je důležité více naslouchat než mluvit a udržovat si zdravou zvědavost,“ říká Grover. „Nesnažte se rychle soudit, mluvit o sobě, nebo se dělit o varovné příběhy. Tohle všechno působí jen tak, že svému dítěti nedůvěřujete a nemáte k němu důvěru.“
5. Rozšiřte předvídatelné otázky
„Co jste měli dneska k obědu?“
„Máš nějaké nové známky?“
„Jak dlouho už jsi na mobilu?“
Na těchto dotazech vlastně není nic špatně, ale nemělo by to být to jediné, o čem se spolu bavíte. Zkusili jste se jich někdy zeptat na něco úplně jiného, co by je přimělo se na chvíli zastavit a nezahučet na vás jenom klasické „nevíííím…“? Třeba:
Přátelství:
- Kdo je tvůj nejlepší kamarád/ka a kvůli jakým vlastnostem to tak je?
- Čím by tě zklamal/a a čím naopak nadchl/a?
- Jaké věci tě nejvíc baví dělat s kamarády?
Škola
- Kdo je tvůj nejoblíbenější učitel a proč?
- Jaký je tvůj nejoblíbenější předmět a proč?
- Co tě dneska ve škole nejvíc pobavilo?
- Co nejhoršího a nejlepšího se ti stalo ve škole?
Sítě, média, populární osobnosti:
- Jaká je tvá nejoblíbenější aplikace? Poradíš mi nějakou, která by mě mohla taky bavit?
- Jaká sociální síť teď frčí?
- Naučíš mě nějakou vtipnou slangovou zkratku, kterou teď používáte?
- Kdyby sis mohl vybrat, s jakou známou osobností půjdeš na oběd, kdo by to byl a proč?
- Jakou písničku máš nejradši?
Otázky s přesahem:
- Kdybys jel/a na měsíc na opuštěný ostrov, které 3 věci by sis vzal/a s sebou?
- Co myslíš, že se s námi stane po smrti?
- Kdybys byl mladší, jakou radu bys dal svému staršímu já?
- Co považuješ za své nejsilnější stránky?
- Jak bude podle tebe vypadat svět za 50 let?
Pořád si s vámi nechce povídat? Vezměte v potaz, že mnozí z nás, hlavně introverti, preferují psaný způsob komunikace. Pokud vaše dítě nemá zájem „povinně“ sedět u stolu a odpovídat na sebekreativnější dotazy, je to úplně v pořádku a nemáte doma žádného mimozemšťana. Zkuste se zeptat přes whatsapp nebo třeba napsat e-mail. Je úplně jedno, jaký komunikační kanál si vyberete. Důležité je to, že bude jen váš.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek